Syn sesazeného šáha Rezá Pahlaví se pasoval do role lídra roztříštěné íránské opozice, burcuje davy do ulic a slibuje hladký přechod k demokracii. Část Íránců sice žádá návrat „krále“, osobnost Pahlavího žijícího v exilu ale vyvolává v řadě lidí negativní vzpomínky na zkorumpovanou monarchii používající represe proti opozici. Jeho návrat by tak vyvolal politické zemětřesení a možná i chaos, píše americký think tank Middle East Forum.
„Režim je roztříštěný, opozice je koordinovaná a ,ta‘ chvíle se blíží,“ napsal před pár dny Pahlaví v příspěvku pro list The Washington Post. „Po celé naší zemi – od teheránského Velkého bazaru až po města, obce a vesnice daleko od hlavního města – Íránci riskují své životy, aby získali zpět svou budoucnost. Jejich poselství je nezaměnitelné: islámská republika vyčerpala svou legitimitu a po téměř 47 letech chce být země svobodná,“ uvedl jeden z lídrů íránské opozice.
„Íránská islámská republika je dnes slabší a rozdělenější než kdykoli předtím od roku 1979. Její reakce na pokojný disent – masové zatýkání, popravy a represe – ukazuje, že se režim bojí,“ poznamenal dále Pahlaví, který ocenil vzkaz amerického prezidenta Donalda Trumpa, který slíbil zasáhnout na ochranu demonstrantů, pokud proti nim íránské úřady tvrdě zakročí.
V pátek na síti X vyzval Trumpa, aby „byl připraven zasáhnout a pomoci íránskému lidu“. „Lidé budou za hodinu opět v ulicích. Žádám vás o pomoc,“ napsal odpoledne.
Pahlaví je synem posledního íránského šáha Muhammada Rezy Pahlavího, který začátkem roku 1979 narychlo opustil zemi, kde probíhala islámská revoluce. Skončila tak monarchie, která v Íránu vydržela 2500 let.
„Syn šáha je poměrně aktivní a snaží se stavět do popředí protestů, ale jaký má skutečně na ně vliv. Já si myslím, že to spíš organicky vychází zevnitř Íránu. On už v zemi asi čtyřicet let nežije, nedá se říct, že by reprezentoval íránskou společnost,“ míní Jakub Koláček z katedry Blízkého východu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
Za šáhovy vlády se bývalá Persie orientovala na Západ a ženy mohly nosit minisukně. Překotné reformy ale nepřijali duchovní a konzervativní část společnosti. Šáhovi se stala osudnou i korupce a brutální represe nejen vůči levici. Jeho autoritativní vládu odmítly miliony Íránců.
Rezá Pahlaví vede monarchistickou frakci roztříštěné íránské opozice. Syn šáha, jenž aktuálně žije ve Spojených státech, během izraelsko-íránské války loni v červnu vyzýval společnost, aby povstala proti tvrdému teokratickému režimu a usilovala o zavedení sekulární demokracie.
Nyní opět apeloval na Íránce, aby naplno vyjádřili svůj odpor proti režimu a svolává je do ulic. Řada z demonstrantů požaduje návrat „krále“. V ulicích podle stanice BBC ve čtvrtek opět křičeli „Ať žije šáh“, nebo „Toto je poslední bitva. Pahlaví se vrátí“.
„Protestující skandují mé jméno a zároveň volají po svobodě a národní jednotě. Nevykládám si to jako výzvu k uplatnění moci. Vnímám to jako velkou zodpovědnost. Odráží to uznání – uvnitř Íránu – že náš národ potřebuje sjednocující postavu, která pomůže vést přechod od tyranie k demokratické budoucnosti, kterou si zvolí samotný lid,“ konstatoval Pahlaví.
„Správce“ tranzice
Sám sebe označil za správce národního přechodu k demokracii. „Mou rolí je sjednotit rozmanité demokratické síly Íránu – monarchisty i republikány, sekulární i náboženské, aktivisty i profesionály, civilisty i příslušníky ozbrojených sil, kteří chtějí vidět Írán opět stabilní a suverénní – kolem společných principů územní celistvosti, ochrany individuálních svobod a rovnosti všech občanů a oddělení církve od státu. Tyto tři principy mají být podpořeny procesem národního usmíření a referendem, které určí budoucí demokratickou formu vlády,“ uvedl Pahlaví.
Obavy z fragmentace země jsou podle něj oprávněné, opoziční lídr ale slibuje, že nedojde na mocenské vakuum a instituce budou spravovány kontinuálně, vše bude navíc pod mezinárodním dohledem.
„Řadu let jsem rozvíjel Projekt prosperity Íránu, rostoucí síť více než stovky íránských odborníků v oblasti ekonomie, práva, energetiky, správy věcí veřejných, veřejného zdraví a infrastruktury. Společně vypracovali podrobné plány pro jednotlivá odvětví pro spořádanou transformaci, která zachová základní služby, stabilizuje ekonomiku a obnoví důvěru doma i v zahraničí,“ nastínil své plány Pahlaví.
Nový Írán by podle něj měl skončit s přiživováním regionálních konfliktů a vyvoláváním chaosu. „Svobodný a demokratický Írán bude silou stability na Blízkém východě – nikoli zdrojem nekonečných krizí,“ napsal v příspěvku pro Washington Post.
Návrat Pahlavího může přinést „zemětřesení“
Odpor proti autokracii v režii dynastie Pahlavíů ale v roce 1979 prostupoval celou společností a řada obyvatel islámské republiky proto ani teď nepovažuje její případný návrat za výhru. A to i přesto, že se nyní Íránci potýkají s dopady západních sankcí a izolací.
Pahlavího výroky během červnové války, včetně toho, že „všechno, co oslabí režim“, bude „vítáno“ s odkazem na zahraniční intervenci, vyvolaly negativní reakci i mezi některými stoupenci jeho zesnulého otce, podle nichž nevnímá reálnou situaci uvnitř země, napsal deník The New York Times (NYT) s tím, že syn sesazeného šáha se těší oblibě spíše u exulantů přímo v USA.
Někteří experti navíc zpochybňují legitimitu Pahlavího, jenž se označuje za íránského „korunního prince“, míru jeho podpory v zemi a proveditelnost jeho vize jako takovou. Podle komentáře think tanku Middle East Forum (MEF) Pahlaví a jeho spolupracovníci čelí kritice za to, že zdánlivě dávají přednost životu v exilu a cestování po Spojených státech a západní Evropě před „tvrdou prací“ na výchově nové generace Íránců.
„Přesto má lepší pozici než kterýkoli jiný Íránec k tomu, aby nastolil mírový přechod k ústavnímu, demokratickému řádu, i když ne k monarchii,“ píše MEF s tím, že Pahlaví se ale bude muset vrátit do vlasti, což bude komplikované, a nejspíš by to znamenalo politické zemětřesení. „Mnoho Íránců to bude vnímat jako znamení konečného kolapsu islámské republiky,“ soudí MEF.
Think tank v analýze připomíná případ Iráku, kde se po pádu diktátora Saddáma Husajna objevil v posvátném městě Nadžaf šíitský duchovní a syn prominentního ajjatoláha Abd al-Madžíd al-Chú’í, který tehdy zvolil smířlivý přístup a snažil se nastolit mírový přechod k posaddámovskému řádu. Dav se na něj ale vrhl a muže zavraždil, což Iráčany šokovalo. Podle MEF je otázkou, zda by USA či regionální země dokázaly Pahlavího ochránit před příznivci současného teokratického režimu.
Pahlavímu nehraje do karet skutečnost, že sám Trump naznačil, že není připraven podpořit ho v případě zhroucení režimu v čele země. Šéf Bílého domu sice syna svrženého šáha ve čtvrtek označil za „milého člověka“, podle stanice al-Džazíra ale dodal, že pro něj jako prezidenta by nebylo vhodné se s ním setkat.
Roztříštěná opozice
Současné íránské opoziční hnutí tak dál zůstává bez jasného lídra. „Nedostatek reálné alternativy už v minulosti podryl důvěru v protesty v Íránu,“ řekl agentuře AP Nate Swanson z think tanku Atlantická rada (Atlantic Council).
„Možná existuje tisíc íránských disidentů a aktivistů, kteří by se při vhodné příležitosti mohli stát respektovanými státníky, podobně jako odborový předák Lech Walesa v Polsku na konci studené války. Dosud však íránské bezpečnostní složky zatkly, pronásledovaly a vyhnaly ze země všechny potenciální vůdce, kteří by mohli přinést změnu,“ míní expert.
V exilu působí kromě Pahlavího rovněž opoziční skupina Lidoví mudžáhedíni (MEK), která vznikla v roce 1965 jako islamistické marxistické hnutí, jež přispělo k pádu šáha, později ale vedlo ozbrojený boj proti íránským revolučním gardám a útočiště poskytl skupině diktátor Saddám Husajn v sousedním Iráku.
Revoluční frakce MEK byla Íránci kritizována za to, že se během íránsko-irácké války postavila na stranu Bagdádu. Skupina čelila rovněž obvinění ze zneužívání ve svých táborech, což opakovaně popřela.
USA označily v roce 1997 MEK za teroristickou organizaci kvůli koordinovaným útokům na íránské diplomatické úřady v několika zemích, včetně mise Teheránu při OSN. V roce 2001 se nicméně skupina zřekla násilí a v současnosti je hlavním členem exilové koalice Íránská národní rada odporu (NCRI), která sídlí v Paříži a v Albánii.
V čele koalice stojí Marjam Radžávíová, která usiluje o sekulární republiku, rovnost pohlaví a Írán bez jaderných zbraní. Ani tato skupina však nemá potřebný vliv v samotné islámské republice. „MEK má v Íránu téměř nulovou popularitu. Podle mého úsudku má MEK více příznivců ve Washingtonu D.C. než v Íránu,“ uvedl pro list The New York Times (NYT) profesor blízkovýchodní a islámské politologie z Georgetownské univerzity Náder Hášemí.
V cizině oroduje za práva Íránců i řada aktivistů, včetně nacionalistů, sekulárních demokratů, příznivců levice, ale i bývalých vězňů, novinářů, umělců či obhájců lidských práv. Tito lidé však nepůsobí v konkrétním hnutí.
Aktivisté mají podle NYT obvykle vazby na disidentské skupiny a odbory v Íránu, stejně jako na aktivisty zasazující se za práva žen, případně učitele, právníky či studenty.
Potlačené protesty
Írán zažil v posledních dvaceti letech hned několik celostátních protestů, kdy chodili do ulic demonstrovat tisíce lidí, režim ale tyto aktivity vždy tvrdě potlačil. V roce 2009 občané protestovali proti tomu, co považovali za „krádež prezidentských voleb“ a zpochybňovali zvolení tehdejšího úřadujícího prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda.
Před osmi lety se demonstrace rozšířily do více regionů kvůli špatným ekonomickým podmínkám a v roce 2022 propukly protesty kvůli smrti mladé íránské Kurdky Mahsá Amíníové, kterou zatkla morální policie za to, že měla špatně nasazený hidžáb. Následné hnutí neslo název „Ženy, život, svoboda“, ke změně režimu ale nevedlo.
Lidskoprávní aktivisté odhadují, že během vlny represí bylo tehdy zabito asi pět set lidí a více než dvacet tisíc jich bylo zatčeno, přičemž organizace Amnesty International obviňuje Teherán z „fingovaných procesů“, které vedly k popravám.
„Protesty tehdy odhalily hlubokou nespokojenost veřejnosti a zranitelnost režimu. Zároveň však podtrhly odolnost – a ochotu použít neomezenou sílu – íránského bezpečnostního aparátu a zdůraznily výzvy, kterým čelí jakýkoli pokus o rozvrat islámské republiky zevnitř,“ podotýká Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda.
Současné protesty se však konají za situace, kdy je íránský režim značně oslaben po červnové válce s Izraelem, pádu spřízněného Asadova režimu v Sýrii a útocích židovského státu na teroristické skupiny Hizballáh a Hamás v regionu. Podle některých médií nejvyšší duchovní vůdce Alí Chameneí zvažuje, že by v případě rozšíření protestů uprchl do Ruska. V pátek ale vyzval národ k jednotě.
