Naučíme je, že nemusí jen pasivně sledovat TikTok. Co dá dětem povinná filmová výuka?

Na základní školy míří filmová a audiovizuální výuka. Od letošního září ji testuje už přes 70 škol napříč Českem. Na všech školách se začne povinně učit od září 2027.

Jak bude filmová výuka vypadat a co může žáky naučit, představuje v rozhovoru pro Aktuálně.cz učitelka a šéfka Asociace pro filmovou a audiovizuální výchovu Zuzana Havelková. 

Co si představit pod filmovou a audiovizuální výukou? Například nějakou formu sledování a rozboru zásadních filmů?

To, co popisujete, je v drtivé většině jediná forma, jak lidé dosud film v české škole zažili. V rámci filmové výuky na základní škole by ale rozbor a reflexe měly tvořit jen menší část. Hlavní důraz má být kladen na to, aby žáci sami tvořili.

Přesná podoba bude samozřejmě hodně záležet na vyučujících. Může jít o jednoduché animace, natáčení krátkých videí, práci s fotografiemi nebo sériemi snímků. Někteří se pouští i do výroby jednoduchých kinematografických přístrojů, třeba camera obscura.

Ideální model je pracovat se všemi těmito prvky dohromady. Já ve výuce promítám jen krátké snímky do deseti minut, aby děti udržely pozornost a mohli jsme s nimi dál pracovat.

Vybírám filmy které nesou zajímavé, někdy i závažné téma a jsou zajímavě zpracované. Z filmu poté vycházíme při vlastní tvorbě. Děti reagují svým tvůrčím potenciálem na to, co viděli. Taková cesta mi dává největší smysl.

Můžete mi popsat projekty, kterým se v hodinách s žáky věnujete?

Na jedné základní škole učím například dvě hodiny každých čtrnáct dní. V každé hodině se zaměřujeme na dílčí část, jednou práci se světlem, pak střih, jindy práci s kamerou. Jakmile si je žáci osvojí, mají zhruba dva měsíce na to, aby ve skupině vytvořili vlastní dílo, třeba krátký film.

Natáčení hraných videí je ale ve škole složité, takže se děti často uchylují k animaci. Vytvoří třeba dvouminutové video, na kterém pracují v týmu a za kterým se skrývají hodiny práce. Výstupy se pak snažíme využívat dál, například při vánočních besídkách.

Představuju si, že třeba animování a střih mohou být pro prvňáky náročné. Je nějaký vhodný věk dětí, kdy s filmovou výchovou začít?

Ve filmové výchově je nejdál Francie, kde ji zařazují už do mateřských škol. Podle mě není problém, aby se předmět učili už prvňáci. Pro tvůrčí práci je z mé zkušenosti ideální čtvrtá pátá třída. Děti na ni krásně reagují, je pro ně atraktivní.

Zároveň se v tomto věku poprvé potýkají s krizí výtvarného projevu. Stydí se vyjádřit před třídou. Je pro ně náročnější otevřít se. Digitální média jim ale dávají pocit, že jsou schovaní za nástrojem, bývá jim to bližší.

Ve školách, kde s filmovou výukou nemají zkušenost, mi čtvrtá pátá třída přijdou na začátek úplně ideální.

Na vlastní oči vidí, jak snadné je manipulovat

Jaké znalosti a dovednosti si děti osvojí?

Filmová výuka, stejně jako další předměty v oblasti umění a kultury, rozvíjí trochu jiné dovednosti než ostatní obory. Primárně se zaměřujeme na kompetence, které děti v dnešním světě potřebují. Nesmírně důležitá je například základní digitální gramotnost.

V rámci reflexe filmů rozvíjíme kritické myšlení. Děti se neučí jen, jak se dívat na film, ale také, jak v něm hledat. A jak ověřovat informace. Od filmu se dostávají třeba k reklamě nebo k videím na TikToku.

Díky zkušenostem z filmovky dokážou lépe vyhodnotit, jestli je informace pravdivá. Pracujeme s tím například tak, že sami natočí fiktivní zprávu. Nebo dostanou jedno téma a každá skupina ho pojme trochu zkresleně.

Děti tak na vlastní oči vidí, jak snadno jde se zprávou manipulovat. Využívají přitom prostředky, které pak dokážou rozpoznat i zpětně. Při sledování videa si tak třeba řeknou: „Aha, tahle hudba na mě nějak působí, autor se tak snaží ovlivnit, co si myslím.“

Hlavní ale je, že se učí vnímat svět jinak – víc umělecky a niterně. Učí se vyjádřit, a to i jinak než slovy. Pro spoustu dětí je dnes těžké mluvit o svých náladách a názorech. Film jim může pomoct otevřít se a komunikovat s okolím. Práce v týmu je učí spolupráci, komunikaci i hledání vlastních silných a slabých stránek.

Stále stejné tanečky z TikToku

Promítají se do filmové výuky v Česku i nové poznatky ohledně dopadů sociálních sítí na duševní zdraví dětí nebo na jejich sebevědomí?

Když se šikovně pojme, může předmět všechna tato témata zahrnout. Děti jsou dnes zahlcené audiovizuálním obsahem. Ve škole se tomu snažíme vyvarovat, třeba zákazy mobilů. Podle mě to ale není správná cesta.

Filmová výuka může ukázat, že užívání mobilu a sociálních sítí není špatně. Je ale potřeba to dělat uvědoměle. Hlídat si, kolik času na telefonu trávím. Vědět, co mi škodí. Vědomě si načasovat, čím čas trávím.

Výuka může dětem takzvaně natočit zrcadlo. Ukázat jim, že nemusí být jen pasivní příjemci, ale i aktivní tvůrci. 

Naskakuje mi husí kůže, když jdu po školní chodbě a vidím žáky opakovat ten samý taneček. Někdo na TikToku zrovna vyvolal vlny a všichni na trend naskočí. Děti na filmové výuce zjistí, že mohou na trendy nejen naskakovat, ale samy je tvořit.

Když se děti ve škole naučí jednoduchou animaci nebo natočit video, po pár týdnech mi začínají chodit na e-mail jejich výtvory, které dělají ve volném čase. Tvorba se jim najednou promítá do života. Čas na mobilu třeba tráví stejný, ale už tolik nekonzumují a daleko víc tvoří. To je důležité. Změní to pohled dětí na to, že mobil je nástroj a nejen pasivní sled videí, na která koukají.

Jsou nějaká témata, která děti typicky volí, něco, co mají potřebu sdělit?

Hodně se to liší. Promítá se do toho, co řeší v jiných předmětech, co řeší jako třída – šikanu, vyloučení. Nebo s čím se potýkají osobně – třeba problémy doma. To sice není prvoplánově vidět, ale když člověk třídu zná, tak to v tvorbě často zachytí.

Z širších témat jsou to třeba environmentální problémy nebo válka. Tedy věci, o kterých děti hodně slyší, a my dospělí s nimi o nich často nemluvíme tak, jak bychom měli. Žáci pak mají potřebu si je sami zpracovat.

Samozřejmě pracujeme i s pohádkami. Třeba jak jde medvěd spát nebo že se potkají dvě berušky a povídají si. Zkrátka vše od jednoduchých témat po ta hluboká.

Filmová výuka se na pedagogických fakultách přímo nevyučuje. Kde si mohou učitelé znalosti a dovednosti potřebné pro výuku doplnit?

Vzdělávání pedagogů je velká téma. Film je obecně na pedagogických fakultách spíše okrajovou záležitostí, někdy se objeví na výtvarné katedře, jindy v češtině a literatuře. Komplexně se ale vystudovat nedá. Co bych doporučila učitelům, je doplňující roční studium na FAMU, to je asi nejucelenější koncept v Česku.

Existuje ale spousta kurzů. A to na teoretické rovině – jak připravit školní vzdělávací plán a podobně -, tak praktických – jeden den na animaci, jeden na reflexi díla, jeden na střih.

Určitě bych je nasměrovala na naše stránky Asociace filmové a audiovizuální výchovy, která slouží jako jakýsi rozcestník. Zároveň nabízí i ukázky konkrétních filmů a jak s nimi pracovat. To je pro pedagogy velká věc.

Když se jich ptám, co jim chybí, aby mohli učit filmy, tak často mluví o metodice. Neví, kde filmy hledat, jestli je možné pustit dětem ukázku. Do startu je velmi důležité mít tyto věci pohromadě.

Ještě je potřeba říct, že nové rámcové vzdělávací programy mají očekávané výsledky učení – dílčí dovednosti, kompetence, co by žáci měli umět. U každého jsou uvedené příklady konkrétních úloh a aktivit, aby se očekávaný výsledek naplnil.

Mohlo by vás zajímat: Školy, jak je známe, končí. V sázce je celý demokratický systém, upozorňuje Kartous (8. 7. 2025)