Aktuální choutky Donalda Trumpa na anexi Grónska jsou pro řadu evropských představitelů pomyslnou „poslední kapkou“ ve zhoršujících se transatlantických vztazích. Stále otevřeněji si tak připouštějí, že Trumpova Amerika není spolehlivým obchodním partnerem, natož důvěryhodným bezpečnostním spojencem.
Nevyprovokovaná americká agrese vůči evropským spojencům – včetně hrozeb sankcemi proti těm, kteří by se pokusili bránit připojení suverénního dánského území k USA – tak podle serveru Politico otevírá v Evropě debatu o nutnosti podniknout „koordinované kroky“, aby se kontinent dokázal přizpůsobit nové realitě, v níž nebude automaticky spoléhat na Spojené státy.
„Ty úvahy jsou racionální. Nepředvídatelnost Spojených států roste a Evropané si stále více uvědomují, že se budou muset spoléhat sami na sebe,“ sdělil v úterý Aktuálně.cz analytik Asociace pro mezinárodní otázky Pavel Havlíček.
Koalice ochotných jako základ nové aliance
Do této logiky zapadá i takzvaná „koalice ochotných“, v jejímž rámci dnes většina evropských i mimoevropských zemí koordinuje pomoc Ukrajině prakticky bez zapojení Washingtonu. Podle Politica by se právě tento formát mohl stát základem nové evropské bezpečnostní aliance. Spolupráci s USA by sice server nevylučoval, už by ji však nebral jako samozřejmost.
Podle lidí obeznámených s fungováním skupiny v ní panuje vysoká míra vzájemné důvěry a její efektivita postupně roste. Lídři jako britský premiér Keir Starmer, francouzský prezident Emmanuel Macron, německý kancléř Friedrich Merz, předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, finský prezident Alexander Stubb a italská premiérka Giorgia Meloniová spolu údajně pravidelně komunikují i prostřednictvím společné skupinové konverzace a koordinují reakce na nevyzpytatelné kroky Donalda Trumpa.
Specifickou roli v celé debatě hraje i Ukrajina, která je rovněž součástí koalice ochotných. Země, která je čtvrtým rokem ve válce, disponuje obrovskou armádou, vyspělým obranným průmyslem a největší bojovou zkušeností v Evropě. Ve spojení s armádami Francie, Německa, Polska, Británie a dalších zemí by tak vznikla mimořádně silná vojenská struktura.
Podle Havlíčka je strategické spojení s Ukrajinou správná úvaha, upozorňuje však na zásadní politickou brzdu celého procesu. „V evropských státech existují silné obavy z přímého zatažení do války, což výrazně omezuje možnosti hlubší bezpečnostní integrace,“ upozorňuje analytik.
Evropská obranyschopnost zaostává
Přestože se o nutnosti obranyschopnosti bez USA mluví v Evropě dlouhodobě, realita za těmito ambicemi zatím výrazně zaostává. „Evropské státy dlouhodobě využívaly infrastrukturu NATO, plánování, logistiku i podporu Spojených států a dnes za to nemají plnohodnotnou náhradu,“ konstatuje Havlíček.
EU se oficiálně zavázala, že se bude schopna sama bránit do roku 2030. Evropský komisař pro obranu Andrius Kubilius před týdnem navrhl stálou armádu EU o síle sta tisíc vojáků a také oživil myšlenku na Evropskou bezpečnostní radu o přibližně 12 členech, včetně Británie.
V nejbližších dnech se evropští lídři mají sejít na mimořádném summitu, kde budou koordinovat reakci na Trumpovu hrozbu v souvislosti s Grónskem. Debata se však s velkou pravděpodobností dotkne mnohem širšího okruhu témat.
