Zástupci vlády a odborů se nedohodli na tom, jak by v příštím roce měly růst platy ve veřejném sektoru. Zajedno jsou ale v otázce postupného zrušení první platové tabulky. Podle předsedy Odborového svazu státních orgánů a organizací Pavla Bednáře nelze do samospráv či státní správy kvůli nízkým platům nabrat nové zaměstnance. Prezident Svazu průmyslu a dopravy Jan Rafaj říká, že platy by měly kopírovat růst v soukromém sektoru. Česko podle něj zůstává zemí nízkých nákladů.
Dělníci, uklízeči, knihovníci, ale třeba poslední dobou i často zmiňovaní nepedagogičtí pracovníci jako školníci nebo kuchaři – ti všichni patří do takzvané první platové tabulky. Jejich základní plat se přitom často pohybuje hluboko pod minimální mzdou 20 800. Na to si stěžují zaměstnavatelé i odbory. S vládou tak ve čtvrtek řešili postupné zrušení této platové tabulky.
Podle Bednáře panuje shoda na tom, že se tabulka číslo jedna postupně zruší. Označuje to za výrazný posun. Dotčení lidé by se přesunuli do tabulky druhé. Plat ve veřejné sféře stanovují čtyři tabulky s tarify podle vzdělání a praxe. Druhou se řídí odměňování zdravotníků a sester a pracovníků v sociálních službách, třetí se používá pro lékaře a zubaře a čtvrtá pro učitele. Vlastní tabulku pak mají ještě státní zaměstnanci.
Jednání o platech ve veřejném sektoru budou pokračovat koncem srpna – čtvrteční debata shodu vlády, odborů a zaměstnavatelských svazů nepřinesla. Ministr práce Marian Jurečka (KDU-ČSL) hovoří o růstu tarifních částek o pět či sedm procent, naopak šéf odborů Josef Středula o růstu k deseti procentům. Shoda napříč vládní koalicí je na růstu objemu (sumy na platy) o čtyři procenta.
„Do pár měsíců odchází“
„Pokud by průsečík byl někde kolem sedmi procent, byl bych spokojený,“ říká Bednář. „Státní správa a samospráva jsou teď opravdu nekonkurenceschopné. Nemůžeme nabrat nové zaměstnance, protože nástupní platy jsou tak nízké, že jedna třetina je pod úrovní minimálních mezd a dvě třetiny pod zaručeným platem,“ dodává odborář.
Zaměstnanci prý uvažují, že ze státní nebo veřejné správy odejdou. „Je demotivující, že dělají za méně než v soukromém sektoru. Když zaměstnanec zjistí, za kolik bude dělat a jak náročná práce ho čeká, tak většinou do pár měsíců odchází,“ sděluje Bednář.
Celá řada zaměstnanců v této sféře je prý starší padesáti let, takže si uvědomuje, že na trhu práce už nemá velké uplatnění. Úředníci jsou podle Bednáře srdcaři, ale v řádu let několik desítek tisíc lidí odejde do důchodu. „Pokud je nedokážeme nahradit, bude mít státní správa velký problém,“ předvídá odborář.
„Nejnižší míra chudoby“
Podle Rafaje by platy měly kopírovat tempo růstu mezd v soukromém sektoru. Mělo by tak jít přibližně o pětiprocentní tempo. „Nedá se to použít plošně. Viděli jsme, že byly určité úseky státní správy, kde mzdy i v době krize rostly vysokým tempem, vyšším než v soukromé sféře. Byly zase oblasti, kde nerostly vůbec,“ říká.
Platy ve veřejné sféře by podle něj naopak neměly tlačit na sféru soukromou. Není to podle něj pro ekonomiku zdravé. Rafaj míní, že Česko zůstává zemí nízkých nákladů, tudíž nelze hledět jen na výši mezd. „Máme téměř nejnižší míru chudoby v Evropě. (…) Česká republika za těch 35 let ze všech zemí bývalého východního bloku prospívá nejlépe,“ sděluje Rafaj.
Reálná mzda příští rok podle Rafaje poroste. Někteří politici mluvili o přibližování se k německým mzdám v následujících letech, podle Rafaje má ale tato země ekonomiku postavenou úplně jinde. „My potřebujeme transformovat českou ekonomiku, abychom před sebou měli finálního zákazníka a nebyli třetí v řadě v dodavatelském řetězci,“ upozorňuje.
