Při náhlém oteplení ve vyšších vrstvách atmosféry se často rozvlní polární vír, což vede ke vpádům arktického vzduchu na jih – včetně Česka. Přestože bulvární média varují před touto „bestií z východu“, v únoru zřejmě nic takového nehrozí.

Polární vír nebo vortex, náhlé stratosférické oteplení či vpád arktického vzduchu. A někdy po vzoru především britských bulvárních médií „bestie z východu“. To jsou pojmy, které se každou zimu čas od času vyskytnou, přičemž ne vždy je jasné, co se tím myslí a jaké konkrétní dopady pro počasí ve střední Evropě a Česku můžou mít. 

Polární vír, přesněji cirkumpolární vír, není nic jiného než označení pro největší vír v atmosféře Země. Vzniká v rámci celkové cirkulace na naší planetě a jeho rozměry jsou neporovnatelné s jakýmikoliv jinými vířívými jevy na naší planetě. Říká se tak převážně západním větrům, které se vyskytují ve středních a vyšších zeměpisných šířkách, jež vanou kolem oblastí nízkého tlaku vzduchu. Rozlišujeme přitom troposférický a stratosférický vír.

Troposféra je nejnižší část atmosféry, která u nás sahá zhruba do výšky kolem 11 kilometrů a na jejím horním okraji se odehrává většina dálkové letecké dopravy. V pólech je vertikální rozsah troposféry menší, v tropech naopak větší. Nad troposférou se nachází stratosféra sahající do výšky asi 50 kilometrů – a mezi nimi pak leží přechodová zóna nazývaná tropopauza.

Zatímco troposférický vír existuje celoročně (i když obecně intenzivnější bývá v zimním období), stratosférický se vyskytuje jen v zimním období příslušné polokoule – nyní tedy nad severní polokoulí. Důvodem je minimum dopadající sluneční energie, které by ohřívalo vzduch, čímž pak narůstají teplotní rozdíly mezi polárními a subtropickými oblastmi. Uvnitř polárního víru se tedy nachází studený vzduch, přičemž platí, že čím je vzduch chladnější, tím je proudění kolem víru silnější – průměrná rychlost větru ve stratosférickém víru ve výškách kolem 30 kilometrů občas přesáhne 50 m/s, tedy 180 km/h. 

Nastalo stratosférické oteplení

V posledních dnech byl stratosférický polární vír velmi robustní s podprůměrně studeným vzduchem a nadprůměrnou rychlostí proudění. Jenže i tak stabilní a symetrický vír nemusí mít dlouhého trvání, pokud se výrazně změní podmínky v atmosféře. Ale to vyžaduje hodně energie. Poskytnout ji můžou tlakové vlny, které se díky výrazným tlakovým výším a hlubokým tlakovým nížím občas vytvářejí ve střední a horní troposféře, tedy asi od 5 do 10 kilometrů výšky.

Tyto vlny pak vedou k přenosu značného množství energie směrem nahoru, do stratosféry, kde se projeví nárůstem tlaku a teploty. Výsledkem je jev, který se označuje jako náhlé stratosférické oteplení – během pár dnů může teplota vzduchu vysoko nad zemí prudce stoupnout až o 50 °C. A to pak destabilizuje stratosférický polární vír. Má to pak rozsáhlé následky.

Může dojít jak k výraznému zeslabení západních větrů, tak i k rozštěpení polárního víru na dva samostatné víry, které se odsunou do středních zeměpisných šířek, zatímco nad polárními oblastmi se vytvoří tlaková výše a směr větru se změní na východní. Důležité je ale hlavně to, že dění ve stratosféře se následně propaguje směrem dolů, do troposféry. A v ní můžou změny ve vyšších hladinách často vést k výrazné meridionalizaci proudění, tedy situaci, kdy větry vanou spíše podél poledníků než podél rovnoběžek (což je zde obvyklá situace).

Při takovém směru proudění snadno proniká arktický vzduch daleko na jih a na druhé straně, teplý subtropický daleko na sever. Z relativně nedávné doby jeden z nejvýraznějších vpádů arktického vzduchu ze Sibiře do střední Evropy spojený se zhroucením stratosférického polárního víru nastal v únoru 2018.

Koncem měsíce pak panovaly hlavně na východě a severovýchodě Česka arktické mrazy, kdy i odpolední teploty zůstaly pod -10 °C. Ledový vzduch tehdy zasáhnul většinu Evropy.

Špatně předpovídatelný jev

V posledních dnech se objevily informace, že by na začátku druhé únorové dekády mělo dojít k výraznému náhlému stratosférickému oteplení a možnému rozštěpení polárního víru na dva menší víry odsunuté do jižnějších oblastí. Poslední výstupy numerických modelů sice nadále počítají se zeslabením polárního víru a oteplením v polární stratosféře, nicméně na intenzitě jevu poněkud ubraly. Tedy oteplení zřejmě nebude tak výrazné a spíše než rozštěpení víru nastane jeho deformace a posun do oblasti severní Sibiře.

Navíc by trvání této situace ani nemuselo být příliš dlouhé, koncem druhé únorové dekády by se tak stratosférický polární vír mohl vrátit nad polární oblasti. Pokud se tento scénář potvrdí, pak nelze čekat výrazné projevy ve smyslu masivního vpádu arktického vzduchu do mírných zeměpisných šířek, ať už se jedná o Severní Ameriku nebo Evropu. Samozřejmě krátkodobé proniknutí studeného vzduchu vyloučeno není – to se týká především USA, kde je rezervoár arktického vzduchu nad Kanadou výraznější.

Nicméně v Evropě se podobná situace, jako nastala koncem února před 7 lety, v tuto chvíli zdá velmi nepravděpodobná. Bude ale zajímavé sledovat, jak konkrétně bude změna proudění ve vysokých hladinách v polárních oblastech a okolí vypadat.

Podíl.
Exit mobile version