Žák na Českobudějovicku se předminulé pondělí pokusil zastřelit svou učitelku. Do konce týdne se objevily další případy násilí na školách. Dochází k nárůstu agrese mezi českými dětmi? Souvisí to s jejich duševním zdravím? Je to složitější. Není totiž vůbec jasné, jestli duševní obtíže védou k agresivitě, ani to, zda je současná mládež násilnější, upozorňují odborníci.
Vše odstartoval předminulé pondělí případ žáka 7. třídy v Rudolfově u Českých Budějovic, který na svou učitelku vytáhl pistoli a dvakrát se neúspěšně pokusil vystřelit. Chlapec si do školy přinesl i nůž a sekeru. Následně ho odvezli do diagnostického ústavu.
Ve stejný den zasahovala policie také na střední škole v Praze 2 kvůli podezření na zbraň u jednoho ze studentů. A to byl teprve začátek. Na páteční tiskové konferenci uvedl policejní prezident Martin Vondrášek, že se v týdnu událo deset incidentů, které byly spojené s vyhrožováním ve školách, přičemž většina zadržených byli nezletilí.
Věc je mimořádně citlivá i proto, že případy se objevily krátce po 16. lednu, kdy ve Spišské Staré Vsi na Slovensku 18letý student ubodal nožem zástupkyni ředitelky a spolužačku. Nemluvě o tom, že v čerstvé paměti je i první výročí prosincové střelby v roce 2023 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, při němž zemřelo 15 lidí.
Jedná o ojedinělé úkazy, či jde o dílky mozaiky, která věští více případů do budoucna? K tomu se po minulém týdnu objevily jasné názory. „Situace se opravdu zhoršuje a je to jen otázka času, než se stane něco hodně vážného,“ komentoval pro iRozhlas situaci ředitel hotelové školy v Teplicích Jiří Nekuda. „Zoufalství a frustrace vede už i děti v Česku k násilí,“ hlásal zase titulek rozhovoru se školním psychologem na webu Seznam Zprávy. Oba respondenti také spojovali nárůst agresivity se zhoršujícím se duševním zdravím mladých lidí v Česku.
Duševní zdraví mladých lidí a adolescentů se opravdu v posledních letech výrazně zhoršuje, a to nejen v Česku, ale i v mnoha jiných zemích, což mnozí experti spojují s dopady pandemie covidu-19. Není ovšem vůbec jasné, že by duševní obtíže měly vést k agresivitě, a diskutabilní je i samotné tvrzení, že by současná mládež měla údajně být agresivnější.
Pokud bychom se bavili o širší změně, očekávali bychom, že případy násilných případů, kde musí zasahovat policie, budou pouze špičkou ledovce a že nárůst agresivity najdeme i u méně závažného chování. Dobrým testem jsou například fyzické rvačky ve školách, které by měly být také častější, pokud by duševní obtíže vedly k agresivitě. Na ty se zaměřila studie Světové zdravotnické organizace (WHO), která mapovala vrstevnické násilí u nezletilých v letech 2014 až 2022 napříč evropskými zeměmi, včetně České republiky.
Studie žádné zásadní změny nenašla. „Poměr adolescentů, kteří uvedli, že se dostali do fyzické rvačky, zůstává od roku 2014 relativně stabilní. Trendy naznačují mírný pokles mezi chlapci a nárůst mezi mladšími dívkami (ve věku 11 a 13 let), ale tyto změny jsou v absolutním vyjádření malé,“ píšou autoři.
Další oblastí, kde bychom hledali příznaky zvýšené agresivity, je šikana. Ani zde ale nenajdeme výrazný nárůst. „Tradiční šikany u nezletilých za poslední roky spíše ubývá, a to nejen u nás, ale i v jiných evropských zemích. Je pravda, že určitý nárůst je pozorován u kyberšikany, ale nejde o nic zásadního,“ říká Adam Klocek, odborný pracovník Psychologického ústavu Akademie věd ČR.
„Pokud pozorujeme obecnější trend, který se pojí s duševními obtížemi mladistvých, tak je to naopak zvýšená pasivita, související spíše s projevy sociální fóbie nebo deprese.“ Klocek nicméně dodává, že bychom neměli být laxní, co se týče zvýšené ostražitosti. „Celospolečenské zhoršení duševního zdraví může hrát svoji roli a rozhodně stojí za to, všímat si varovných signálů, které u dětských útočníků často najdeme, a umět včas zasáhnout.“
„V rámci našeho výzkumu pracujeme s hypotézou, že proces změny neprobíhá lineárně, kdy se projevy agresivity postupně zvyšují s duševními neduhy, ale že vznikají náhle a zlomovitě. Je to analogicky jako u hromádky písku, na kterou přisypáváme zrnko po zrnku. Po nějakou dobu bude hromádka působit jako stabilní struktura, zrnka písku se budou kupit na sobě. V určitý moment však padlé zrnko spustí lavinu a struktura se rozpadne,“ popisuje odborník.
Tato interpretace by naznačovala, že ačkoliv české děti v posledních letech nejsou obecně agresivnější, může se zvyšovat počet krajních případů, kdy se jednotlivci projeví násilně a musí zasahovat policie. A tím se vracíme na začátek – najdeme v policejních statistikách důkazy o tomto trendu? Na první pohled se zdá, že ano. Zpráva týmu KRIT ministerstva vnitra s názvem „Bezpečné dětství“ uvádí, že násilná kriminalita mladistvých v posledních letech stoupla bezmála o 60 procent.
Tento závěr je ovšem zavádějící, neboť zpráva jako referenční bod používá rok 2021. A ten patří mezi covidová léta, která zaznamenala výrazný pokles celkové kriminality díky protipandemickým opatřením. Laicky řečeno, děti zavřené doma z podstaty věci moc zločinů páchat nemohly. Pokud současný vývoj porovnáme s roky 2018 a 2019, najdeme nárůst o dost nižší, ale stále podstatný. Násilné kriminality u mladistvých v současnosti máme zhruba o dvacet procent více.
Ani tento údaj nicméně nelze brát nekriticky. V posledních letech nám sice vyrostl počet násilných skutků, ale zároveň se nám v České republice významně zvýšil počet mladistvých, neboť dospívat začaly silné ročníky a také k nám přišla celá řada nezletilých uprchlíků z Ukrajiny.
Vydělíme-li počet případů násilné kriminality velikostí mladistvé populace na českém území, zjistíme, že se množství od konce pandemie sice zvyšuje, ale zatím nedosahuje ani té úrovně, kterou jsme tu měli v letech 2018 až 2019. Zhoršující se duševní zdraví mladých je fenomén, který musíme brát vážně, zejména v kontextu včasné prevence a zásahu. Zatím však nemáme přesvědčivé důkazy o tom, že by česká mládež byla obecně agresivnější než v minulosti.
