Syrská armáda se ve čtvrtek stáhla i u města Hamá, které leží jen 180 kilometrů od metropole Damašku.
Reakce mnoha Evropanů na dění v Sýrii posledních dní lze shrnout zhruba takto: „Je příjemné vidět, že Rusko a Írán v Sýrii prohrávají a musejí strávit ponižující debakl Asada coby jejich klienta. Ale zároveň je nepříjemné, že úder mu zasadili tvrdí islamisté, které lze sotva považovat za spojence. Není moc komu fandit.“
Minulost Muhammada Džuláního je temná, hlásil se k hrdlořezům z Islámského státu i k al-Káidě Usámy bin Ládina. Teď se snaží vystupovat jako umírněný a tolerantní. Ani velcí znalci Sýrie, kteří roky monitorují tamní dění, se neshodují v tom, zda je to jen naoko, nebo jestli se Džulání skutečně posunul směrem k pragmatismu.
Na fotografiích před deseti lety vypadá jako fanatický radikál, plně oddaný džihádu a válce proti všem nevěřícím. Jeho nynější vzezření je odlišné. Má pečlivě zastřižené vousy i vlasy, značkové hodinky a s velkou nadsázkou by se dalo říci, že působí spíše jako model ve službách nějaké kosmetické firmy nebo značky pánského parfému.
Po dobytí Aleppa vydal Džulání několik prohlášení, ve kterých tvrdí, že menšiny, jako jsou křesťané nebo Kurdové, se nemají čeho obávat. Uvádí, že jeho cílem je svržení Asadovy tyranie. Nová vláda se podle něj bude řídit „islámskými principy“, což je termín, který umožňuje dost široký výklad. Na druhé straně ale stojí Džuláního odpůrci ze severozápadní syrské provincie Idlib, kterou islamisté ovládají už několik let. Džuláního spolupracovníci tam drží lidi ve věznicích a mučí je, netolerují opozici a obyvatelé si stěžují na vysoké daně.
Ofenziva byla velmi dobře připravená. V Aleppu v určenou chvíli zaútočili spící buňky ve městě, islamisté nasadili proti Asadově armádě mnoho dronů a zavčas napadli a zneškodnili pozice armádního dělostřelectva. Asada zachránila před pádem v roce 2015 ruská a íránská intervence a rozmístění příslušníků libanonského Hizballáhu v jižní Sýrii. Teď ale takovou podporu čekat nemůže. Rusko válčí na Ukrajině a Hizballáh utrpěl otřes po izraelských útocích. Režim a jeho ozbrojené síly nemají samy takovou kapacitu, aby ovládaly tak velké území.
Džulání se narodil syrským rodičům v saúdskoarabském Rijádu, kde jeho otec v sedmdesátých letech pracoval. Není ale známo, kolik je islamistovi let, patrně kolem pětačtyřiceti. Do Sýrie se vrátil s rodiči v roce 1989. Co dělal potom, rovněž není známo. Když Spojené státy v roce 2003 zaútočily na Irák, Džulání se tam vydal, aby bojoval s islamistickými povstalci. Moc se mu ale nedařilo, Američané ho brzy zajali a několik let strávil v různých táborech a věznicích spravovaných americkou armádou v Iráku.
Po začátku povstání proti Asadovi v Sýrii v roce 2011 se přidal k nejtvrdším džihádistům z Islámského státu a al-Káidy, později se od nich distancoval a založil novou skupinu nazvanou Organizace pro osvobození Levanty (Haját Tahrír aš-Šám). S ní teď slaví úspěchy, ve středu triumfálně navštívil středověkou aleppskou citadelu, hlavní architektonickou dominantu města. Americká vláda vypsala na jeho hlavu odměnu deset milionů dolarů (238 milionů korun). Podle deníku Wall Street Journal ale americké tajné služby později dostaly instrukce, aby Džuláního nezabíjely, i kdyby k tomu byla možnost.
