Na Slovensku zvládl to, s čím nyní zatím marně bojuje ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL). Michal Bakyta vedl skupinu, která před třemi lety prosadila zálohový systém PET lahví. V rozhovoru pro Aktuálně.cz radí ministrovi, jak o změně, která se dotkne každého Čecha, přesvědčit politiky i veřejnost. „Řešíte ale jen třešinku na dortu. Opravit je třeba celý systém,“ zdůrazňuje.
Zdá se to jako drobnost, je to ale rozhodnutí, které ovlivní životy naprosté většiny Čechů. Podle plánů ministra Hladíka by se mělo už v příštích letech zásadně změnit nakládání s PET lahvemi. Po zavedení takzvaného zálohového systému by je lidé už neházeli do žluté popelnice, ale vraceli zpět do obchodů podobně jako lahve od piva.
Jenže ministr se svým návrhem narazil. Jak dříve informovalo Aktuálně.cz, změnu, kterou musí schválit sněmovna, odmítá opozice i koaliční partneři. Podle některých na to nejsou připravené obce, které investovaly do zajištění třídění odpadu. Ministr dopravy Martin Kupka (ODS) namítá, že lidé nebudou ochotní tolik třídit odpad.
Podobným námitkám čelil i Michal Bakyta, který během zavádění zálohového systému vedl na slovenském ministerstvu životního prostředí sekci odpadového hospodářství. Přesto se mu podařilo před třemi lety zálohový systém u našich sousedů prosadit. V rozhovoru pro Aktuálně.cz nyní říká, co by poradil Čechům.
Zálohový systém na Slovensku funguje tři roky. Doporučil byste ho i Čechům?
Odpovím protiotázkou. Vnímáte v rámci vašeho trhu potřebu ho mít? Máte v Česku pocit, že návratnost PET obalů je nízká? Máte potřebu řešit volně pohozený odpad? Pokud ne, tak to pro vás není téma. Ale myslím si, že byste to řešit měli.
Odpověď na mou otázku je tedy „ano, doporučil“?
Mohu vám povědět o slovenské zkušenosti. Po třech letech můžeme konstatovat, že systém generuje opravdu velkou návratnost nápojových obalů. Ať už to jsou plechovky, nebo PET lahve. Já ani další kolegové, kteří tehdy seděli na ministerstvu v pracovní skupině, jsme nečekali tak rychlou návratnost.
Také je třeba říct, že nápojové obaly jednoduše zmizely z přírody. Předtím to bylo šílené, odpad nám kontaminoval národní parky i vodní plochy. To zmizelo.
Stalo se, že PET lahve začali sami sbírat bezdomovci a sociálně slabší obyvatelé, o čemž mluví ministr Hladík?
Samozřejmě, s tím jsme počítali. V každé zemi, která zavedla zálohový systém, se to stalo. Sociálně slabší lidé dočišťují veřejný prostor, protože z toho mají odměnu. Pokud máte lidi, co ráno na vlakových nádražích popíjejí nejlevnější pivo z plechovky a ty tam po nich pak zůstávají, tak to už se nebude dít…
Pro běžné lidi vidím jedno negativum, a to, že musíte doma ty obaly skladovat a potom je zanést do automatu. Ale musím říct, že si na to lidé zvykli. Za ty tři roky se i zlepšila infrastruktura, dost míst přibylo.
Proč se tedy podle vás nedaří v Česku zálohový systém prosadit?
Jednak jde o nevědomost a jednak o značné působení odpadové lobby. I u nás ale byly hlasy pro a proti. Zkusím to trochu vysvětlit a říct, na co byste si měli dát pozor.
Zásadní je, že váš systém teď nefunguje zcela správně. Představte si typickou žlutou popelnici: v té nyní najdete materiály, které mají kladnou hodnotu, jako jsou PET lahve. Dají se dobře recyklovat a prodávat dále. Jenže pak tam máte věci, jako jsou třeba obaly od Tatranek. A ty žádnou hodnotu nemají. Obaly jako PET nyní tedy dotují zpracování všech těch záporných obalů.
A to je špatně. Kdybych tedy byl nápojář, tak bych se ptal: Proč já, tedy někdo, kdo uvádí na trh materiál, který je plně recyklovatelný a má kladnou hodnotu, mám dotovat sběr a zpracování výrobků, které jsou nerecyklovatelné? Systém je tedy třeba nějak narovnat.
V rámci lobbujících skupin jsou tedy podle vás v právu nápojáři, kteří zálohový systém prosazují?
Svým způsobem ano.
Na druhé straně ale stojí obce a odpadové firmy jako AVE nebo Marius Pedersen, které se bojí, že přijdou o finance. Tato strana nemá vaše pochopení?
Velmi dobrá a legitimní otázka. Ano, pokud přejdete na zálohování, budou na tom tratit. Jaká je dnes jejich motivace se starat o tu žlutou nádobu? Je tam PET, tedy nejhodnotnější materiál. Ze zbytku téměř nic nemají.
Vy musíte nyní pochopit, že když vyjmete ze sběru zlaté vejce, tedy PET, musíte opravit ten zbytek, aby to fungovalo.
Video: Jak funguje zálohový systém v některých prodejnách
Jak to tedy vyřešit?
Co jsme udělali my: spolu se zálohovým systémem jsme změnili i systém rozšířené odpovědnosti výrobců (systém, který určuje, že každý, kdo uvádí výrobek nebo obal na trh, by měl zaplatit za jeho správné nakládání ve chvíli, kdy se z něj stane odpad – pozn. red.). To samé musíte udělat i vy. Váš systém rozšířené odpovědnosti výrobců je opravdu špatný. V rámci Evropy patří k těm nejhorším. Tedy stále spolu s tím slovenským, abyste si nemysleli, že na tom jsme lépe…
Rád bych vám to ilustroval na jedné situaci. U nás na ministerstvu funguje Institut environmentální politiky. Ten vypracoval analýzu tříděného sběru na Slovensku a v Evropě. A ta ukázala, kolik v roce 2020 platili výrobci organizaci zodpovědnosti výrobců za uvedení jednotlivých komodit na trh. Například jeden z největších výrobců je společnost Lidl. Ten uvádí spoustu výrobků pod svou vlastní značkou. V Rakousku v roce 2020 Lidl zaplatil za tunu plastů uvedených na trh 630 eur, v Belgii 426 eur. V Česku jen 206 eur, u nás to bylo 120 eur. Chápete ten rozdíl? A toto je problém.
Jakmile jsme na Slovensku zavedli zálohování, tak jsme tedy zároveň prosadili, že slovenská odpadová společnost dostane od výrobců nejméně 550 eur za tunu plastů. Ale jen pokud prokáže, že výrobek skončí na recyklaci nebo jako palivo v peci, jinak nedostane nic. A to velmi pomohlo. To se ale po dvou letech zrušilo a nyní to odpadové společnosti velmi šidí. Reformu se tedy nepodařilo dotáhnout, což je velká škoda.
Místo zálohového systému bychom tak měli řešit podle vás jiné věci?
Řešíte třešinku na dortu. Dobře, z přírody zmizí PET. Ale nevyřeší to problém českého odpadového hospodářství. Je to jen malá část skládačky. Je třeba se zabývat předcházením vzniku odpadu, lepší recyklací, dobrým systémem rozšířené odpovědnosti výrobců. Extrémním množstvím bioodpadu, který končí na skládkách. Motivací odpadářů odklonit materiál, který se dá zhodnotit, od skládky.
Někteří politici by namítli, že zálohový systém nepotřebujeme, protože jsme skvělí v třídění odpadu…
Ano, umíte recyklovat. Problém je, že za to nikdo nechce zaplatit. Materiálová recyklace je stále nákladnější než skládkování. A proto pořád skládkujete. Ostatně i my Slováci. Všichni chtějí být zelení a udržitelní. Ale na konci dne za to bude vystavený nějaký účet. A ten nikdo nechce zaplatit. Ani výrobci, ani občané.
Co byste tedy poradil ministru Hladíkovi, aby dostal politickou vůli na svou stranu?
Je potřeba systém představit komplexně. Že nejde jen o zálohování, ale o změnu celé filozofie tříděného sběru. A co se týče zálohování, spoléhal bych se hlavně na volně pohozený odpad. Byl jsem nedávno ve středních Čechách, zastavil jsem na odpočívadle u dálnice viděl jsem spoustu volně povalujících se PET lahví. To už u nás není.
Pan ministr ale musí dát odpověď i odpadovým společnostem. „Ano, beru vám bonitní surovinu, ale dávám vám finance na to, abyste se postarali o všechno ostatní.“
Co byste dnes udělal jinak, kdybyste zálohový systém zaváděl znovu?
Řešil bych to jako komplexní problém. Nepodařilo se nám dotáhnout reformu rozšířené zodpovědnosti výrobců. To nám na Slovensku způsobilo velké problémy. Pokud zopakujete slovenský scénář, budou odpadové společnosti velmi nespokojené.
Video: Proč nejdou sundat víčka z PET lahví
Video: Datavize Aktuálně.cz
