Rodina trávila vcelku poklidný den u pláže Quindalup v Západní Austrálii. Společně si užívali paddleboardy a kajak v bezpečně mělké vodě, když vtom se počasí začalo rychle měnit. Vítr zesílil, vlny obrovsky narůstaly a během krátké chvíle byla matka a její tři děti odneseny dál, než si dokázaly představit. Ztratily pádla, neměly žádnou možnost, jak se vrátit zpět, a byly odkázány jen a pouze na záchranné vesty, které měly na sobě.
Vydal se sám pro pomoc
Matka Joanne si brzy uvědomila, že situace je opravdu kritická. Nemohla ale opustit své dvě mladší děti, dvanáctiletého Beaua a osmiletou Grace, a proto se rozhodla poslat nejstaršího syna Austina zpět ke břehu, aby sehnal pomoc. V tu chvíli ale nikdo z rodiny netušil, že kajak, na který Austin nasedl, je poškozený a nabírá vodu.
Kajak se s Austinem brzy převrátil a mladík přišel o pádlo. Zůstal tak úplně sám v rozbouřeném moři, zatímco jeho rodina se mezitím ztrácela v dálce. Po několika pokusech pochopil, že na kajaku nemá šanci, a rozhodl se pro zoufalý krok. Kajak opustil a začal plavat směrem ke břehu, který byl ale stále v nedohlednu.
Následující hodiny byly pro chlapce bojem o přežití. Austin plaval ve velmi chladné vodě, s ubývajícím světlem a samozřejmě i s postupně rostoucím vyčerpáním. Později přiznal, že ho udržovaly při smyslech hlavně myšlenky na rodinu a také modlitby. „Byl jsem opravdu vyděšený. Myslel jsem na mámu, Beaua a Grace. Říkal jsem si, že to musím zvládnout,“ popsal pro BBC.
Čtyři hodiny plavání
Když se po přibližně čtyřech hodinách dotkl dna a vyšel na pláž, nemohl tomu podle svých slov sám uvěřit. Okamžitě našel matčin telefon a zavolal záchranným složkám pro pomoc. Krátce poté omdlel vyčerpáním a následně musel být převezen do nemocnice. V té chvíli stále netušil, zda jeho rodina přežila.
Mezitím unášely vlny Joanne se sourozenci do vzdálenosti asi 14 kilometrů od pobřeží. Strávili na moři téměř deset hodin, v zimě a naprosté tmě. Joanne později přiznala, že se v jednu chvíli smířila s nejhorším a bála se, že Austin cestu ke břehu nepřežil. Nakonec je však objevila záchranná loď. Všichni tři byli silně vyčerpaní, ale naživu.
Záchranáři poté označili Austina pojmem „superhuman“, tedy „nadčlověk“. Policie i dobrovolní záchranáři vyzdvihli jeho odvahu, odhodlání a mentální sílu, které ukázal v pouhých 13 letech života. On sám však zůstává skromný: „Nemyslel jsem, že jsem hrdina. Prostě jsem udělal to, co jsem musel.“
