Nad Sýrií se vznáší hrozba nové invaze

Kurdové obývají oblast na Blízkém východě neformálně nazývanou Kurdistán, jež se nachází na severozápadě Íránu, Sýrie a Arménie, jihovýchodě Turecka a severu Iráku. Národ čítající zhruba 25 až třicet milionů lidí nemá vlastní stát, v Iráku a Sýrii se ale těší autonomii.

Za občanské války za vlády Bašára Asada si Kurdové postupně vydobyli větší míru nezávislosti poté, co se Asadovy jednotky v roce 2012 bez větších bojů stáhly ze severovýchodu země.

Zatímco velká část syrské společnosti oslavuje konec diktatury, Kurdové, kteří zůstali v občanské válce neutrální, mají obavy z chaosu vzniklého rychlým postupem islamistů a následným pádem Asadovy vlády.

Třetina Sýrie pod kurdskou správou

Kurdské milice YPG a jejich spojenci ze Syrských demokratických sil (SDF) aktuálně kontrolují zhruba třetinu Sýrie, na východě země a u tureckých hranic. V Demokratické autonomní správě severní a východní Sýrie (DAANES) žilo před koncem Asadova režimu odhadem asi 4,6 milionu lidí.

V této zóně se rozkládá většina ropných polí a také pšeničná pole. Pro novou vládu v Damašku přitom bude klíčové mít pod kontrolou zejména „černé zlato“ , protože příjmy z nerostného bohatství mohou pomoci zdevastované ekonomice, píše rozhlasová stanice Deutsche Welle.

Během posledních týdnů zintenzivnily boje mezi Kurdy a Syrskou národní armádou (SNA) podporovanou vzdušnými údery a drony Ankarou. Tato opoziční síla už dobyla některá území kontrolovaná Kurdy. Ti zase přebrali kontrolu nad řadou oblastí, ze kterých se stáhly provládní síly. Boje vyhnaly podle OSN z domovů v kurdské zóně už přes sto tisíc lidí.

USA jako jediný spojenec

Američtí představitelé a blízkovýchodní analytici se podle listu The New York Times shodují, že Turecko bude mít za nového režimu v režii sunnitských islamistů v zemi obrovský vliv, zatímco podpora kurdských skupin naopak zeslábne. „Nyní, když Asadův režim skončil, jsou (Kurdové) stlačeni mezi syrské arabské skupiny a Turecko, přičemž jediným spojencem jsou USA,“ konstatuje v komentáři Deutsche Welle.

Spolu se západními spojenci v čele se Spojenými státy sehrály kurdské síly významnou úlohu v porážce teroristů z Islámského státu, jenž přechodně ovládl část Sýrie a praktikoval tam své brutální džihádistické metody. Právě Kurdové v současnosti střeží tábory a vězení s asi devíti tisíci členy IS a snaží se uchránit města jako Rakká před oživenými buňkami.

Turecké intervence a okupace

Ankara ale považuje milice YPG za teroristickou organizaci a kurdská samospráva v Sýrii je jí mnoho let trnem v oku. Turecko má YPG za prodlouženou ruku Strany kurdských pracujících (PKK). Ta vede od osmdesátých let minulého století ozbrojený boj za autonomní Kurdistán, který si vyžádal desetitisíce mrtvých. Podle Ankary stála PKK například za říjnovým útokem na sídlo tureckého leteckého výrobce na předměstí turecké metropole.

Turecko v posledních letech opakovaně bombardovalo pozice PKK a YPG v Iráku i Sýrii. Navzdory kritice Západu také na začátku roku 2018 vtrhlo v rámci vojenské operaci Olivová ratolest na sever Sýrie do oblasti Afrínu ovládaného Kurdy. Zásah si vyžádal stovky civilních obětí a statisíce Kurdů opustily domovy. Erdogan s pomocí SNA od roku 2019 oblast Afrínu okupuje.

„V rámci mezinárodní politiky je tu velice umně schovaná agrese na severu, a to ze strany Turecka, které tam ve třech vlnách od roku 2016, 2019 a 2020 okupuje celkem 8800 kilometrů čtverečních, kde nejsou jen jednotky napojené na žold Turecka, ale také přímo turecká správa a platí se tam také přímo tureckou lirou,“ poznamenal k roli Ankary zpravodaj ČT Jakub Szántó.

Sílící napětí u Kobani

Podle amerických zdrojů nyní Turecko začalo shromažďovat vojenské síly u Kobani. Město s kurdským obyvatelstvem se nachází u turecko-syrské hranice a v roce 2014 ho obléhal IS. Turecko v té době čelilo mezinárodní kritice, protože to vypadalo, že stojí de facto na straně džihádistů.

Erdogan pak pod tlakem Západu dovolil kurdským pešmergům z Iráku přejít do Kobani přes jeho území, připomíná web al-Monitor. S pomocí mezinárodní koalice nakonec Kurdové dokázali město ubránit.

Podle WSJ Ankara nyní shromažďuje u Kobani jí podporované milice, dělostřelectvo i vlastní vojáky. Rovněž síly SDF uvedly, že na turecké straně hranice pozorují shluky tureckých vojenských sil.

Podle jednoho zdroje WSJ by operace mohla začít ve velmi krátké době. Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan v úterý zdůraznil, že pro Ankaru je zásadní, aby se ze Sýrie nestalo útočiště teroristických sil, čímž míní i YPG.

Mluvčí vládnoucí Erdoganovy Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP) Omer Celik v pondělí přirovnal samozvanou vládu syrských Kurdů k „mikrobaasistickému státu“ a zopakoval postoj Ankary, že zničí entitu kvůli jejímu napojení na PKK, píše al-Monitor.

Turecký ministr zahraničí Hakan Fidan už koncem minulého týdne řekl zpravodajskému kanálu NTV, že „strategickým cílem (Ankary) je odstranit YPG“.

Kurdské milice tvoří páteř SDF, která má ale jinak ve svých řadách více Arabů než Kurdů, upozornil al-Monitor s tím, že jde o koaliční strategii k zajištění podpory arabských kmenů v oblastech s většinovým arabským obyvatelstvem, jako je Rakká a Dajr az-Zaur. Tento přístup je také odpovědí na turecká obvinění, že YPG je PKK „převlečená do amerických uniforem“, dodal server.

Ankara: Vedení YPG musí opustit Sýrii

Fidan v rozhovoru nastínil, jak si Turci představují další kroky. V „první fázi“ budou podle ministra muset všechny nesyrské kádry YPG opustit Sýrii, i když nespecifikoval kam. Ve druhé fázi by pak museli odejít ze země i všichni Syřané v rámci velitelské struktury YPG.

Není přitom jasné, zda by se to týkalo i šéfa SDF Mazlúma Kobaniho, který byl řadu let vysoce postaveným představitelem PKK. Kobani se těší silné podpoře v zóně spravované Kurdy, a navíc je předním spojencem USA v oblasti, přičemž jeho nahrazení by mohlo ohrozit koaliční operace v Sýrii, uvádí al-Monitor.

V PKK, kterou považují za teroristickou i Spojené státy či Evropská unie, působili i další klíčoví představitelé YPG, SDF či správy DAANES, což Ankara považuje za důkaz, že syrští Kurdové představují pro Turecko existenční hrozbu – přestože Turci jednali s těmi samými činiteli v době, kdy probíhala mírová jednání s PKK, tedy do roku 2015, upozornil al-Monitor.

Fidan tvrdí, že Turecko nemá žádný problém s obyčejnými Kurdy, kteří byli podle něj vystaveni „tyranii“ ze strany skupin napojených na PKK. Ankara dlouhodobě prosazuje konkurenční Národní radu Kurdistánu jako alternativu k současnému vedení a nejspíš v těchto dnech vyvíjí tlak na novou syrskou prozatímní vládu v čele HTS, aby nejednala se současnou správou.

Úvahy o demilitarizované zóně

Kurdské síly už daly najevo, že jsou pro dojednání klidu zbraní na celém území Sýrie, napsala agentura AFP. „Oznamujeme naši ochotu ustanovit demilitarizovanou zónu ve městě Kobani s přemístěním bezpečnostních sil s americkým dohledem a přítomností,“ uvedl velitel SDF Mazlúm Abdí.

Jako prostředník mezi Kurdy a protureckými silami fungují Spojené státy. Diplomacie USA v úterý oznámila, že se podařilo prodloužit do konce týdne klid zbraní, který uzavřely proturecké síly a SDF u města Manbidž na severu Sýrie, kde se tyto síly střetly na začátku prosince. Kurdové se poté museli z Manbidže stáhnout.

„Snažíme se dosáhnout uzavření příměří na co nejdelší dobu,“ uvedl mluvčí americké diplomacie Matthew Miller. USA podle něj rozumí strachu Ankary z působení PKK. „Chápeme velmi oprávněné obavy Turecka z přítomnosti zahraničních bojovníků v Sýrii, a proto s nimi o těchto obavách mluvíme a snažíme se najít cestu vpřed,“ řekl Miller.

Americký ministr zahraničí Antony Blinken minulý týden odcestoval do Turecka, kde diskutoval s Erdoganem o budoucnosti Sýrie a žádal ujištění, že Ankara omezí operace proti kurdským bojovníkům. Příměří zprostředkované USA je založeno na tom, že proturecké síly nepostoupí na západ od řeky Eufrat. Ankara ale zřejmě nehodlá podmínku dodržet, píše al-Monitor.

Turecko naopak tlačí na Washington, aby mu umožnil rozmístit v Sýrii vojáky, kteří nahradí SDF v misi proti IS a převezmou odpovědnost za několik detenčních center pro desítky tisíc vězňů IS a jejich rodin, píše al-Monitor. Podle Ankary YPG nebezpečí v podobě IS záměrně zveličuje, dle americké armády ale skupina zůstává „významnou hrozbou“, vyplývá ze zprávy, kterou předložilo velení na podzim Kongresu.

Kurdský apel na Trumpa

Představitelé kurdské samosprávy a SDF se snaží přesvědčit Washington, aby Erdogana od pozemní operace odradil. Špičky kurdské samosprávy napsaly dopis i budoucímu americkému prezidentovi Trumpovi, kde ho vyzývají, aby vyvinul tlak na Ankaru.

Cílem Turecka je „zavést de facto kontrolu nad naší zemí, než se ujmete úřadu, a donutit vás, abyste ho brali za vládce našeho území,“ vzkázal Trumpovi v dopise představitel civilní správy syrských Kurdů Ilham Ahmed. „Pokud Turecko bude pokračovat v invazi, následky budou katastrofální,“ varoval podle WSJ Ahmed.

Vpád Erdoganových sil by vyhnal jen z Kobani na dvě stě tisíc kurdských civilistů a řadu křesťanů, obává se Ahmed. Mluvčí tureckého velvyslanectví ve Washingtonu na žádost o komentář nereagovalo, uvedl americký list.

Trump v pondělí naznačil, že Ankara zorganizovala převzetí moci nad Sýrií skupinou HTS. „Myslím, že Turecko je velmi chytré. (…) Turecko provedlo nepřátelské převzetí, aniž by bylo ztraceno mnoho životů. Mohu říci, že Asad byl řezník, co udělal dětem,“ řekl. „Erdogan je někdo, s kým jsem skvěle vycházel… Postavil velmi silnou a mocnou armádu. Myslím, že Turecko bude mít klíč k Sýrii,“ dodal.

Republikán během svého prvního funkčního období částečně stáhl americké jednotky ze severovýchodní Sýrie, čímž připravil Erdoganovi půdu pro rozsáhlou invazi, která vysídlila statisíce Syřanů, připomíná WSJ.

Trumpova administrativa nakonec pomohla zprostředkovat příměří výměnou za to, že Kurdové postoupí Turkům míle hraničního území. Kurdské vedení ale doufá, že budoucí šéf Bílého domu jim dokáže pomoci. V Sýrii zatím zůstává asi devět set amerických vojáků.

„Věříme, že máte moc zabránit této katastrofě. Prezident Erdogan vás již dříve vyslechl a věříme, že znovu vyslyší vaši výzvu,“ napsal v dopise Ahmed. „Vaše rozhodné vedení může zastavit tuto invazi a zachovat důstojnost a bezpečnost těch, kteří stáli jako neochvějní spojenci v boji za mír a bezpečnost,“ dodal.

Izraelské zásahy v pohraničí

Před konfliktem mezi silami podporovanými Tureckem a kurdskými milicemi varoval i zvláštní zmocněnec OSN pro Sýrii Geir Pedersen. Obnovení bojů by podle něj mohlo mít katastrofální důsledky. Pedersen také kritizoval Izrael za údery na syrské území a obsazení pohraniční oblasti. „Útoky na syrskou suverenitu a územní celistvost musí přestat,“ řekl zmocněnec OSN.

Benjamin Netanjahu jako vůbec první izraelský premiér v úterý vstoupil na syrské území. Nečekaně navštívil horu Hermon, jejíž vrchol leží v nárazníkovém pásmu v Sýrii, přičemž oznámil, že izraelské síly zůstanou v oblasti tak dlouho, dokud se nenajde jiné uspořádání, které zajistí bezpečnost židovského státu.

Původně demilitarizovanou zóny mezi Izraelem okupovanými Glonskými výšinami a Sýrií začala izraelská armáda začala obsazovat bezprostředně po pádu Asadova režimu 8. prosince. Jeruzalém také zahájil stovky úderů na vojenské infrastruktury v Sýrii.

Golanské výšiny Izrael obsadil už během šestidenní války v roce 1967 a anektoval v roce 1981, tento krok však uznaly pouze Spojené státy. V demilitarizované zóně dlouhodobě působí mírová mise OSN UNDOF.

„Toto území se v roce 2014 a opakovaně v roce 2016 stalo místem, kde místní islamisté napojení tehdy na Islámský stát ohrožovali, a dokonce unesli stovku příslušníků fidžijské mise UNDOF. To je jeden z důvodů, proč tam Izrael vstoupil, tedy aby zamezili tomu, aby tam vstoupil někdo jiný, než tam má být, a zároveň aby ochránil příslušníky mírové mise,“ vysvětluje Szántó.