Mezi válkami jej proslavil zejména prvovýstup severní stěnou Eigeru, který společně se skupinou rakousko-německých horolezců uskutečnil v červenci 1938.
Harrer, který do nacistické strany vstoupil krátce po anšlusu Rakouska v březnu 1938, vyvěsil na vrcholu hory nacistickou vlajku a po výstupu byl osobně přijat Adolfem Hitlerem.
V roce 1939 byl korutanský rodák Harrer (narodil se 6. července 1912) členem německé výpravy na Nanga Parbat, která ale byla po vypuknutí války v Evropě internována Brity. Až v roce 1944 se Harreovi podařilo utéci a dostat se do Tibetu.
V zemi se usadil a koncem 40. let se dokonce stal učitelem mladého dalajlamy, se kterým se časem spřátelil. Blízký vztah mezi duchovním vůdcem a rakouským sportovcem vydržel po zbytek jeho života. Tibet Harrer opustil až krátce poté, co zemi obsadila čínská armáda, a v roce 1952 se vrátil do rodného Rakouska.
Ve stejném roce vydal o svých zážitcích ze života na „střeše světa“ knihu Sedm let v Tibetu, mimo jiné předlohu stejnojmenného filmu s Bradem Pittem (1997).
I po návratu pokračoval Harrer v cestách po světě, o kterých psal úspěšné knihy. Stal se symbolem „nového Rakouska“ nezatíženého nacistickou minulostí.
V roce 1997 ale přišlo nepříjemné vystřízlivění, když se ukázalo, že Harrer byl již od počátku 30. let nejen členem NSDAP, ale byl zapsán i v jednotkách SA a SS. „Je to nepříjemná věc, zvlášť po tolika letech. Mé svědomí je ale zcela čisté,“ řekl tehdy s tím, že se zločiny nacismu nemá nic společného.
