Historické centrum husitské metropole Tábor ozdobené opravenými domy a vkusnými výlohami ukazuje, že tady se rozhoduje s citem a rozmyslem. I tak jsou ale poblíž středu města oblasti, kam se prý lidé bojí chodit. Třeba prostranství kolem nádraží pravidelně kontrolované posílenými policejními hlídky. A městys Malšice, propojený slavnou bechyňkou, zase reprezentuje klid typické jihočeské vsi.
Po několika desítkách metrů chůze z kopce se před návštěvníkem otevírá průchod v cihlovém činžáku a za ním už pohled na klidnou hladinu stovky let staré nádrže Jordán. Jedno z nejznámějších míst Tábora vybízí během začínajícího podzimu k procházce.
Historická nádrž Jordán a na jejích březích rybářky a rybáři. | Foto: Ondřej Stratilík
Na dlouhou promenádu, kam proniká vůně máčeného a zahřívaného ječmene z blízké sladovny, pravidelně doléhá zvonění železničního přejezdu. Nejde ale o skutečnou železnici. Je tu velké dětské dopravní hřiště. Právě přichází zástup několika školáků s městským strážníkem. Kousek od nich pak další muž soustředěně trénuje chvaty některého z asijských bojových umění.
„Tábor se hodně změnil. Na dobu, kdy jsme ještě nedávno byli jedno z hlavních vojenských měst v Česku, tu už nenajdete žádnou památku,“ dává se do hovoru s reportérem deníku Aktuálně.cz místní důchodce. Mezi roky 1969 a 1992 tu sídlilo velitelství takzvaného západního okruhu. To v konstrukci sovětské útočné doktríny řídilo veškerá česká vojska.
Palcát a stejnojmenný hotel. Jeden z mála symbolů vojenské historie města. | Foto: Ondřej Stratilík
Dnes už na kraji města sídlí jen jedna z mechanizovaných jednotek ozbrojených sil vybavená vozidly Pandur. „Říkám tomu tady už jen ‚na západním okruhu klid‘,“ usmívá se důchodce v narážce na slavné Remarqovo dílo.
Kompaktní tábor a nebezpečná zóna
Tábor s vojáky si už nepamatuje například mladá maminka Iveta. Ta po promenádě míří s malou holčičkou směrem k dopravnímu hřišti. Svěřuje se, že na jih Čech se dostala přes Prahu, pochází ale ze severočeského Děčína. „Tábor je prorodinné město. Všechno je tady kompaktní, všude jste za chvíli,“ tvrdí a jedním dechem dodává, že pro rodinný život s malým dítětem je to tady prý daleko lepší než v Praze.
Zároveň ale přiznává, že ve městě jsou místa, kam by v sedm či osm večer už sama s dítětem nešla. „Dole u autobusáku,“ upozorňuje na oblast, kde se prý shromažďují zvláštní persony.
Komplikovaný prostor kolem autobusáku. | Foto: Ondřej Stratilík
Že je nevzhledný parčík mezi vlakovým a autobusovým nádražím místem, kterému se večer raději vyhnout, potvrzují i dva středoškoláci. Radek a Dan, studenti třetího ročníku místního gymnázia, právě obcházejí Jordán s pokladničkou a vybírají peníze na pomoc potřebným.
Oba letos čekají úplně první volby v jejich životě. „Hodím to buď Generaci, nebo Pirátům,“ říká Dan. I když Generace podle průzkumů nemá příliš šancí, Dan svůj hlas vnímá především jako jejich podporu, aby prý věděli, že jejich práce má smysl.
Jordán ale není jen místem setkání a procházek. Přímo na břehu ve všedním dopoledni sedí i několik rybářů a rybářek, každý z nich má nahozené minimálně dva pruty. Když se jednomu zadaří a vytahuje rybu, je menší, než čekal. „No mobydick to není, haha,“ směje se jeho kolegyně nahlas.
Šerifové s výstražným zvonkem
Po několikaminutové chůzi směrem ke Starému městu kolem nádrže zakončené výstupem ke spolkovému domu Střelnice člověk přichází až na Žižkovo náměstí a k městskému úřadu. Z vedení Tábora je nyní ve své kanceláři pouze místostarosta Martin Mareda (Piráti).
Martin Mareda, místostarosta husitského města. | Foto: Ondřej Stratilík
„Musíme pracovat s pocity lidí,“ připouští, že oblast kolem autobusáku je komplikovaná. V místě tak prý posílili hlídky strážníků a policie, poblíž postavili také služebnu „šerifů“ vybavenou bezpečnostním zvonkem.
Mareda vypráví, že do vojenského města Tábor se přistěhoval v roce 1982 z Chrudimi, která je též tradiční armádní baštou. „Když odtud vojáci odešli, uvolnily se byty,“ popisuje další okolnost, s níž byl konec velitelství západního okruhu spojený.
Jako velkou slabost Tábora dnes vnímá parkování. Podle jeho slov ve městě panovala „džungle“, kterou čerstvě řeší nové rezidenční zóny, vyšší ceny parkování a kontrolní auto. To průběžně projíždí Táborem a monitoruje jednotlivá stání.
Výsledky sněmovních voleb v roce 2021 v Jihočeském kraji
(procenta z platných hlasů, zdroj: ČSÚ)
| strana | ČR | Jihočeský kraj | Tábor | Malšice |
| Spolu | 27,79 | 29,09 | 28,64 | 33,53 |
| ANO 2011 | 27,12 | 26,65 | 26,63 | 25,72 |
| PirSTAN | 15,62 | 13,50 | 15,99 | 12,13 |
| SPD | 9,56 | 8,98 | 7,94 | 9,05 |
| Přísaha | 4,68 | 4,51 | 4,32 | 4,52 |
I když historické centrum husitského města dnes působí velmi atraktivně, podle Maredy je dobře, že turisté sem nemíří zdaleka v takovém množství, s jakým se potýká třeba Český Krumlov. Tam už totiž overturismus silně komplikuje a kazí život místním.
„Tady moc vyžití není“
Večer sice ještě nenastal, avšak i krátce po poledni se kolem nádraží scházejí hluční a podnapilí lidé. To ale není jen specialita Tábora. Tahle situace trápí i mnoho jiných měst.
Autobusová zastávka u malšického nádraží. | Foto: Ondřej Stratilík
Kdyby se trať právě neopravovala, do Malšic by odtud člověk mohl dojet vlakem bechyňky – nejstarší elektrifikované železnice v českých zemích spojující Tábor s Bechyní.
Teď je ale trať mrtvá. A s ní i Malšice. Mezi domy prochází jen několik skupinek lidí, kteří míří do restaurace u Michala na polední menu. „Tady moc práce ani vyžití není, musíte buď do Tábora, nebo do Bechyně,“ popisuje mladá žena.
Prostranství před malšickým kostelem Nejsvětější Trojice. | Foto: Ondřej Stratilík
„Taková typická vesnice, no. Nějaké večerky tu jsou, ale za životem a většími nákupy musíte jinam,“ pokračuje. Někteří specialisté sice mají svou ordinaci u radnice, ale za většinou doktorů se odtud musí jezdit do větších měst.
A známá bechyňka prý životu příliš nepomáhá. „To nádraží není úplně nejblíž centru,“ reaguje pokuřující muž na jedné z malšických ulic. „A turistů sem taky moc nepřiveze, protože ti jedou spíš až do Bechyně,“ doplňuje.
Foto: Ondřej Stratilík
Během své návštěvy Malšic se reportér pokusil setkat i se zdejší starostkou Miloslavou Šebkovou. Na úřadě ji ale nezastihl, a přestože tam nechal své telefonní číslo s prosbou o rozhovor, nereagovala. A pak ani nezvedla telefon.
Vlaky by se tu měly rozjet zase v prosinci. Tedy až opraváři vymění všechny sloupy s trolejemi, které jsou staré i více než 80 roků, a celou bechyňku zmodernizují.
Těžko ale čekat, že první příjezd vlaku zdejší unylou atmosféru změní. Stejně jako výsledek víkendových sněmovních voleb, v nichž minule jasně zvítězila koalice Spolu. Těžký jihočeský klid, jaký vládne v Malšicích, jen tak něco nepřevrátí.
