Objev čelisti denisovana na asijském ostrově naznačuje, že se pravěcí příbuzní lidí rozšířili dál, než se předpokládalo. Současně jde o jeden z nejlépe dochovaných důkazů existence těchto prehistorických hominidů.
Vědci ve čtvrtek oznámili, že starověká čelist objevená na Tchaj-wanu patřila záhadné skupině pravěkých lidí známých jako denisované. O této vymřelé skupině „bratranců a sestřenic“ člověka, kteří se stýkali s neandrtálci i naším druhem Homo sapiens sapiens, se toho ví poměrně málo.
„Fosilie denisovanů jsou velmi vzácné“, uvedl spoluautor studie Takumi Tsutaya z Graduate University for Advanced Studies v Japonsku. Zatím se podle něj našlo jen několik potvrzených nálezů, které pocházejí z východní Asie. Zatím jediné známé fosilie tohoto druhu zahrnují částečné čelistní kosti, několik zubů a část kosti prstu nalezené v jeskyních na Sibiři a v Tibetu. Spekuluje se i o několika kostech z jeskyně v Laosu, ale tam chybí silnější důkazy.
Právě proto je čelistní kost z Tchaj-wanu tak důležitá: jednak přidává zcela novou stránku do neúplné knihy dějin denisovanů, ale hlavně rozšiřuje rozsah oblasti, o které vědci vědí, že ji tito pravěcí lidé kdysi obývali.
Dvě desítky let výzkumů
Na tuto čelist narazila poprvé už roku 2008 jiná čelist – čelist bagru, kterým rybáři čistili mořské dno v průlivu Penghu poblíž Tchajwanského průlivu. Prodali ji do starožitnictví, kde si jí všiml sběratel, který si ji koupil. Ten hned pochopil, že drží v rukách něco výjimečně vzácného a vzdal se jí: věnoval ji tchajwanskému Národnímu muzeu přírodních věd.
- O podobě denisovanů se ví jen velmi málo, nalezené kosterní pozůstatky jsou příliš malé na to, aby se dala rekonstruovat jejich podoba. Více se dá vyčíst z jejich genů: zřejmě byli adaptováni pro pobyt v chladu a vysokých nadmořských výškách, měli stejný gen, který pomáhá Tibeťanům žít v nadmořských výškách kolem 5 tisíc metrů nad mořem.
- Zřejmě měli nižší robustní postavu, byli ještě menší a současně rozložitější než neandertálci.
- Kosti denisovanů byly nalezeny v Denisově jeskyni na Altaji v Rusku teprve roku 2008 týmem ruských archeologů, které vedl Michail Šunkov.
Zdroj: Science
Tam ji začali zkoumat experti rovnou z několika oborů. A měli to výjimečně složitá: nemohli totiž použít klasickou vědeckou techniku, která spojuje nález s místem, kde se našel. Naštěstí na kosti zbyly zbytky bezobratlých mořských tvorečků. Ty vědci datovali do období pleistocénu, ale víc nebyli schopní zjistit.
Fosilie navíc byla v tak špatném stavu, že se z ní nepodařilo získat DNA, která by prozradila víc. Jenže teď se Jenže teď se situace zásadně změnila.
Mezinárodnímu vědeckému týmu z Tchaj-wanu, Japonska a Dánska se totiž podařilo z neúplné čelisti získat některé sekvence proteinů. A jejich analýza ukázala, že některé proteinové sekvence se velmi podobají sekvencím obsaženým v genomu fosilie denisovana nalezené na Sibiři. Výsledky vědci vydali v odborném časopise Science.
Výsledky nové studie jsou velmi slibné, tvrdí Rick Potts, ředitel projektu Smithsonian Institution’s Human Origins Project. Nicméně stále by podle něj bylo zapotřebí více kvalitnějších důkazů, že jde opravdu o kosti denisovana.
Potts, který se na novém výzkumu nepodílel, pochválil studii za „fantastickou práci při obnově některých proteinů“. Dodal ale, že tak malý kousek materiálu nemusí poskytnout úplný obraz.
Tři rodiny
Druh homo se před čtyřmi až pěti sty tisíci lety rozdělil na tři skupiny: denisovany, neandertálce a homo sapiens sapiens, tedy předchůdce současných lidí. Neandertálci vyhynuli asi před čtyřiceti tisíci lety, denisované zhruba před třiceti tisíci – v obou případech z dosud ne zcela známých důvodů.
Své stopy ale obě tyto skupiny díky křížení zanechaly v genetické výbavě moderních lidí. Například asi pět procent genomu dnešních původních obyvatel Austrálie či lidí z Papuy-Nové Guineje pochází právě od denisovanů. Ostatní lidé s výjimkou černochů mají zhruba ze dvou procent genom neandertálců.
Právě o denisovanech se toho ví zdaleka nejméně.
