“Není dost vody, nemáte čím zapít léky, skladba potravy není úplně pestrá, takže když nemáte průjem z infekce, tak máte úpornou zácpu. A když máte kožní infekci, tak se prohlubuje, protože se nemáte čím umýt,” popisuje lékárník Stanislav Havlíček situaci v palestinském Rafáhu, kde pomáhal s organizací Lékaři bez hranic. Nemoci se podle něj ve městě šíří, protože lidí je na místě jednoduše moc.
Spotlight Aktuálně.cz – Stanislav Havlíček | Video: Tým Spotlight
„Služby jako takové nefungují vůbec. Co se týče telefonování, tak nějaký signál funguje, ale dovoláte se v průběhu třech hodin až na patnáctý pokus třeba,“ popisuje situaci v palestinském Rafáhu, kde se koncentrují lidé prchající z celého Pásma Gazy, Havlíček, který se z města nedávno vrátil z humanitární mise.
Největší problém je ale podle něj s vodou. „Vozí se z jediné odsolovací stanice. My jsme distribuovali 2,5 litru na osobu, a to se nedostane na všechny. A to je jen voda k pití, tu k mytí prakticky není kde vzít,“ dodává lékárník, podle kterého lidé často musí sbírat dešťovou vodu i z plachet a stanů, pod kterými velká část z nich bydlí.
Havlíček v rozhovoru popisuje, jak se z města s dvěma sty tisíci obyvateli stalo útočiště pro zhruba dva miliony lidí prchajících před konfliktem na území Gazy – a proto musí velká část z nich bydlet v provizorních stanech. „Nejsou to stany, jaké známe z kempů. Je to prostě přístřešek na nějaké konstrukci s těžkou plachtou připevněnou na nákladním automobilu. Takže to nevětrá a je tam vlhko,“ přibližuje farmaceut každodenní životní podmínky místních.
Účastník mnoha humanitárních misí po celém světě mluví i o tom, jak velký problém je na místě se zásobami jídla a podvýživou, kterou v Rafáhu trpí čím dál více dětí. „Ta čísla hovoří neúprosně, během jednoho měsíce se jejich počet ztrojnásobil,“ říká k děsivé statistice.
Co ale Havlíčka nejvíce zarazilo, bylo, jak velký problém je na místě s distribucí některých základních potřeb pro humanitární pomoc. „Když jsem z Rafáhu odjížděl, tak mezi hranicí Gazy a Egypta jsme projížděli ‚zemí nikoho‘ a já na vlastní oči viděl, že tam jsou palety s infuzními roztoky, na které se práší, praží na ně slunce a nikdo si jich nevšímá,“ kritizuje farmaceut.
