Air Park ve Zruči u Plzně je neobyčejné muzeum. Na 1,4 hektarech se tu tísní více než 80 často velmi vzácných letadel a armádní technika. Drtivá většina je ruského původu, a tak tu nechybí ani impozantní socha Stalina. „Patřilo to k té době,“ vysvětluje majitel muzea Miloš Tarantík. Řeší, co bude s muzeem dál a vzpomíná na otce, který se tu nešťastnou událostí smrtelně zranil.
Kdo neví, co ho čeká, spadne mu brada. Na konci vesnice Zruč-Senec nedaleko Plzně se na louce rozdělené na dvě části rozléhá nevídaná sbírka letadel i vojenské techniky. Zaplněný je vlastně každý sebemenší kout.
Miloš Tarantík v muzeu Air Park. | Foto: Eva Srpová
„Letadel máme asi osmdesát, z toho deset dopravních. K tomu tu vystavujeme obrněné vozy a samozřejmě i tanky. Vlastníme čtyři vyprošťovací, pak asi pět P-34, samohybná děla, houfnice a mnoho dalšího,“ popisuje Miloš Tarantík, který Air Park spravuje. Sbírku vytvořili během několika desetiletí spolu se svým otcem Karlem.
Většina techniky pochází z období 1950 a mladší. „Z devadesáti procent je původem ruská. Zkrátka taková technika tu byla a využívala se, proto ji máme,“ dodává Tarantík. Pár exemplářů z druhé strany železné opony se tu ale najde, například francouzský Mirage IIIR, kanadský Starfighter nebo americký Douglas Dakota z roku 1942.
Mezi sovětskou technikou se samozřejmě tyčí také socha Stalina, kterých bylo před revolucí na československých náměstích jako máku. Tato stála léta na náměstí v Plzni, kterou osvobodila americká armáda. Pod Stalinem stojí ruský tank T-34 v řezu.
„Někdo to samozřejmě komentuje, ale já to vnímám tak, že je to naše historie a ta se odmazat nedá. Nic tím nepropaguji,“ vysvětluje Tarantík.
U vchodu je velká působivá fotografie, která dává pohled na muzeum shora, je už ale starší a muzeum se mezitím ještě víc zaplnilo. „Pozemek ale není nafukovací, už v podstatě nemáme žádné další volné místo na další stroje, a tak nové kupujeme méně a méně. Navíc ceny v poslední době enormně rostou, bylo by finančně neúnosné pořizovat další,“ říká Tarantík.
Sbírat letadla začal jeho otec Karel těsně po revoluci a on s ním jeho nadšení pro leteckou techniku sdílel od mládí. Zpočátku plnili pozemek v nedaleké obci Druztová, když už se nevešli, přesunuli se na louku, která měří 1,4 hektaru.
Návštěvníci parkují přímo pod křídlem letadla TU-104. Tupolev 104 bylo první ruské dopravní proudové letadlo, kterých se vyrobilo asi 200 a dochovalo se jich asi jen 12.
„Má za sebou zajímavou minulost, stávalo v Olomouci nedaleko plaveckého stadionu, kde se využívalo jako vinárna a noční klub, my ho pořídili v roce 2012,“ dodává majitel muzea.
Jako restaurační zařízení se mimochodem pořád využívá letadlo Iljušin Il-18D, které stojí u dálnice směrem na Mladou Boleslav. „I to má zajímavou historii, dva modely se totiž přestavěly na dálkové tratě, mohly létat třeba do Kanady, na Kubu a podobně, dochovalo se jen toto u Boleslavi,“ popisuje Tarantík.
Známá je historka, kdy k letadlu odvezli Kubánce žijící v Československu s tím, že mají odletět na Kubu pomoci Fidelovi Castrovi potlačit pokus o převrat. „Byl se tu dokonce podívat jeden pán, který tvrdil, že byl řidičem jednoho z autobusů, které Kubánce k tomu letadlu vezly v noci z pražské ubytovny,“ dodává Tarantík.
Velkým lákadlem je vládní letoun TU-154M, ve kterém létal prezident Havel i Klaus. Milovníky techniky zajímají samozřejmě zmíněné Migy, model 15, 19, 21, také dvoumístný typ, na kterém se piloti učili létat. Výjimečně krásné letadlo je Douglas Dakota.
Dalším výrazným exponátem je Tu-134 v polských barvách společnosti LOT. „Stěhovali jsme ho až od polsko-ukrajinských hranic. U Českých aerolinek létalo asi 11 kusů, bohužel ani jeden jediný se u nás nedochoval. Takže toto je jediná Tu-134 v České republice,“ popisuje Tarantík.
Výrazným exponátem je i vrtulník Mi-24. „Naše armáda ho má dodnes. Pyšní se maximální rychlostí 330 km v hodině a dokáže odpálit 128 raket,“ připomíná Tarantík.
Těší ho, že má Mig 23, ten v českých barvách se prý dochoval jediný a nachází se v leteckém muzeu ve Kbelích. „Náš létal ve východním Německu, takže v republice jsou de facto jen dva kusy,“ dodává Tarantík.
Dalším výrazným exponátem je také ukrajinský Antonov. „Jde o fotogrammetrické letadlo, pomáhalo pomocí fotografií vytvářet mapy. Zboku má relativně málo okének, v trupu byly obrovské kamery, ty snímky pořizovaly,“ popisuje Tarantík s tím, že bylo vyrobeno v roce 1976, Československo jej pořídilo o 12 let později z Bulharska. Po důkladné generálce létalo až do roku 2003.
Když se Miloše Tarantíka zeptáte na cenu exponátů, začne zeširoka: „Vždycky to srovnávám s auty nebo motorkami. Před revolucí nebo těsně po ní si šlo koupit moped Stadion za flašku rumu, dnes stojí minimálně desetinásobek, nebo i stonásobek. A s těmi Migy je to stejné. Některé stály pět tisíc, dnes by se pořídily za půl milionu,“ dodává.
Letadla prý často sháněli v zahraničí, zejména v Holandsku, ale také v Polsku, Itálii a Francii a drahá je především i jejich doprava, kdy se letouny musí rozebrat a převážet ve více kusech.
O své lásce k letecké a armádní technice mluví s humorem. „Je to bláznovství, nevyléčitelná diagnóza.“ Jak to bude s muzeem dál, nad tím se vášnivý sběratel dost zamýšlí. „Donedávna mi přišlo, že je všechno snadné, že je to vlastně taková sranda, pořád budeme s tátou sbírat a opravovat letadla a provozovat muzeum. Ale jak to přišlo jako blesk z čistého nebe,“ popisuje a vzpomíná na tři roky starou smutnou událost.
V únoru 2022 nešťastnou náhodou jeho otec Karel, zakladatel muzea, spadl při vystupování z jednoho ze svých exponátů. S vážnými zraněními byl převezen do nemocnice, kde ale později zemřel.
„Najednou jsem tu zůstal na všechno úplně sám, plány, které jsme měli, najednou postrádají smysl. Sdíleli jsme naši lásku k sběratelství letadel a techniky, on byl tažný kůň toho všeho. Moc nám chybí. Mám ale pocit, jakoby se na nás táta z nebe díval,“ dodává posmutněle Miloš Tarantík.
Má dva syny ve věku 18 a 21 let. „Ten starší je nadšenec a vypadá to, že až já jednou zavřu oči, tak to po mě převezme, že bude pokračovat a nerozprodá to,“ doufá nadšenec.
„Pořád je tu práce, něco opískovat, nabarvit, pořád dokolečka hlavně mýt, všechno pokrývá mech. Mimochodem ten se myje nejlépe, když prší. Takže když venku leje, já tu běhám v pláštěnce a myji letadla,“ usmívá se.
