Vejce o velikosti grapefruitu pochází z fosilního naleziště v Číně a už na první pohled se liší od běžných nálezů. Když ho paleontologové otevřeli, nečekalo je ani zkamenělé embryo, ani obyčejná sedimentární výplň. Vnitřek skořápky byl vystlán třpytivými krystaly kalcitu, které vytvářely strukturu připomínající geodu – dutý kámen vyplněný krystaly. Jde o mimořádně vzácný jev, který se u dinosauřích vajec objevuje jen výjimečně.
Nález vědcům poskytl jedinečnou příležitost detailně prozkoumat strukturu samotné skořápky. Právě ta vedla k identifikaci zcela nového druhu vejce – tzv. Oospecies. Dostala jméno Shixingoolithus qianshanensis a byla popsána ve studii z roku 2022, kterou vedl paleontolog Čching Che z univerzity v An-chuej v Číně. Oospecies je zvláštní kategorie používaná v paleontologii – místo samotného zvířete klasifikuje typ vejce, protože v mnoha případech není možné vejce přiřadit ke konkrétnímu druhu.
A) Dvě samostatná dinosauří vejce (QS-01 a QS-02);
B) Vnitřní a vnější povrch vejce QS-01.Foto: He et al., J. Palaeogeogr., 2022
Zajímavé je i místo nálezu. Vejce patří mezi vůbec první dinosauří pozůstatky – a vlastně jedny z prvních důkazů přítomnosti dinosaurů vůbec – objevené v přibližně 70 milionů let starém souvrství Chishan v oblasti pánve Qianshan. Tento region je přitom mnohem známější díky nálezům mladších fosilií z paleocénu, zejména želv, savců a ptáků. Dinosauři tu dosud stáli spíše na okraji zájmu, a právě proto má objev takový význam.
Samotné vejce nebylo jediné. Paleontologové našli dvě, obě zařazená do stejného „rodu“ v rámci klasifikace vajec, takzvaného oogenusu. Ani jedno z nich však neobsahovalo embryo a dosud se nepodařilo propojit vejce typu Shixingoolithus s kosterními pozůstatky konkrétního dinosaura. To znamená, že vědci zatím nemohou s jistotou říct, jaký druh dinosaura je snesl.
Jisté ale je, že jde skutečně o dinosauří vejce. Rozhodující je mikrostruktura skořápky, která mnohem lépe odpovídá známým dinosauřím vejcím než vejcím jiných skupin živočichů, například plazů nebo ptáků. Právě analýza této mikrostruktury přivedla Qing Hea a jeho kolegy k závěru, že mají před sebou zcela nový typ vejce, dosud vědě neznámý.
Každé vejce má své tajemství
Krystaly kalcitu uvnitř vejce přitom nejsou jen vizuálně působivé. Jejich přítomnost může vědcům prozradit mnoho o podmínkách, které panovaly v prostředí po uložení vejce do sedimentu. Aby se totiž minerální krystaly mohly uvnitř dinosauřího vejce vytvořit, musí se odehrát poměrně specifický proces. Nejprve musí embryo zahynout a rozložit se, takže skořápka zůstane prázdná. Následně do ní přes mikroskopické póry a praskliny začne pomalu prosakovat podzemní voda. Minerály rozpuštěné ve vodě se postupně usazují na vnitřních stěnách skořápky a časem vytvářejí krystaly.
Právě tento proces činí z „dinosauřích geod“ cenný zdroj informací. Analýza krystalů může odhalit složení podzemní vody, která jimi v minulosti protékala, a tím i geochemické podmínky tehdejšího prostředí. V některých případech dokonce umožňuje datovat samotné vejce.
Provincie An-chuej, východní Čína. Region je mnohem známější díky nálezům mladších fosilií z paleocénu, zejména želv, savců a ptáků. Dinosauři tu dosud stáli spíše na okraji zájmu.
Krystaly zároveň fungují jako jakési archivní médium. Mohou v sobě uchovávat chemické stopy tekutin, které fosilním ložem v průběhu milionů let procházely. To umožňuje rekonstruovat nejen lokální podmínky v hnízdě, ale i širší environmentální změny, které oblastí prošly dávno po vyhynutí dinosaurů.
Vedle své vědecké hodnoty mají podobné nálezy i jiný rozměr. Připomínají, jak nečekanými způsoby dokáže planeta uchovávat historii života. Od kostí obalených minerálními povlaky v jeskyních přes fosilie, v nichž je původní kostní hmota postupně nahrazena třpytivým opálem, až po dinosauří vejce proměněná v krystalové schránky. Každý takový objev ukazuje, že zkameněliny nejsou jen otiskem dávného života, ale také výsledkem dlouhého a často překvapivého dialogu mezi biologií a geologií.
Dinosauří vejce vyplněné kalcitovými krystaly je tak nejen raritou, ale i připomínkou toho, kolik příběhů ještě může být ukryto v horninách, které na první pohled působí zcela obyčejně. Stačí je otevřít – a někdy se uvnitř místo očekávaných odpovědí rozzáří krystalové překvapení.
Zdroj: sciencealert.com
