V roce 2010 obdržel Cenu Václava Jíry a stále je dlouholetým členem správní rady Nadace fotbalových internacionálů.
Pražský rodák fotbalové dění nadále sleduje. „Musím zaklepat, ohledně zdraví je všechno v pořádku,“ řekl Kopecký.
Jako asistent Tomáše Pospíchala byl v roce 1983 u historického titulu Bohemians. O tři roky později už jako hlavní kouč dovedl k dosud jedinému ligovému triumfu také Vítkovice.
„Z mojí kariéry se mi nejvíc vybaví asi titul s Vítkovicemi a všichni kluci, kteří se na něm podíleli. My první, Sparta a všichni ostatní až za námi. Získali jsme ho vlastně z ničeho, naprosto nečekaně. To bylo nádherné,“ zavzpomínal, jak si vysloužil titul Trenéra roku a později usedl i na lavičku Slavie.
Prakticky po celá 90. léta vedl bývalý obránce československou a posléze českou reprezentaci do 21 let. Rukama mu prošly budoucí hvězdy jako Pavel Nedvěd, Karel Poborský, Vladimír Šmicer, Tomáš Galásek nebo Jan Koller.
„Mohl jsem být u zrodu silné generace, která pak hrála ve finále Eura 1996 dospělých a získala bronz na ME o osm let později. Velice silná od gólmana až po posledního útočníka. Na juniorský šampionát jsme se tehdy nedostali, v play off jsme naráželi na Italy nebo Španěly. To byla skutečná špička, ale my jsme se jim dokázali vyrovnat,“ cení si Kopecký po letech.
Hodně pro něj znamená i již téměř zapomenutý triumf na univerziádě 1993 v Buffalu.
„Jako trenér jednadvacítky jsem měl volno, tak mě angažovali. V týmu byli samí inteligentní kluci. Sami si určili rozumný režim, vůbec jsme je nemuseli kontrolovat. Dostali jsme se i k Niagarským vodopádům. V Americe i v Kanadě se k nám hlásila spousta krajanů. Tam jsem si uvědomil, že Češi žijí opravdu všude. Nadšeně nás podporovali a my vyhráli zlato. Perfektní.“
Ačkoli jsou s manželkou Marií rodáky z Prahy, natrvalo se usadili na severu Moravy.
„Působil jsem ve Slavii, ale byl jsem uražený, jak málo jsem hrál. Šíbr Jarda Přeček tehdy lákal hráče z Prahy na Moravu, tak jsem se dostal do Frýdku-Místku. Manželka rozhodla, abych nabídku přijal. Říkali jsme si, že se do Prahy za čas vrátíme, ale už jsme zůstali nastálo. Frýdek postupoval až z divize, ale postupně jsme to prakticky z nuly vytáhli až do nejvyšší soutěže,“ připomněl hráčský vrchol kariéry.
Manželka Marie se stala v ambiciózním klubu Válcoven plechu raritou. Dlouhá léta byla klubovým sekretářem a výjimkou v této dodnes téměř ryze mužské profesi. „Nejprve dostala práci ve válcovnách, ale pak přešla do klubu,“ uvedl Kopecký.
V novém domově ho udržel i silný vztah k přírodě, kterou měl na dosah, k rybaření nebo houbaření. „Je to tak, byl jsem velký rybář,“ usmál se.
Teď mu nadešly oslavy velkého životního jubilea.
„V pondělí chodím s kamarády pravidelně na mariáš. Tento týden se během hry najednou otevřely dveře a přišla mi pogratulovat spousta známých a osobností. Vůbec jsem to nečekal, bylo to fantastické. Ve čtvrtek mi ještě dorazí popřát ředitel nadace Vašek Tichý a další kluci z Prahy, celá delegace,“ těší se Kopecký.
