Hadí uštknutí ročně připraví o život až přes sto tisíc lidí. Vědci hledají už desetiletí univerzální protilátku, která by dokázala chránit proti více druhům těchto toxinů. Nyní to vypadá, že jsou na správné cestě.

Když jedovatý had kousne myš, obvykle ji usmrtí. V novém experimentu se ale stalo něco jiného: devatenáct nejjedovatějších hadů zcela selhalo, protože zvířata byla chráněná novým protijedem. Tato látka je tak účinná a současně víceúčelová, že by se po dalších vylepšeních mohla stát prvním opravdu univerzálním protijedem.

Vytvořili ji vědci z amerických Národních institutů zdraví (NIH), kteří výsledky představili světu na začátku května. Použili originální metodu, díky níž dokázali obejít největší slabiny dosavadního vývoje protijedů.

Protijedy včera a dnes

Prostředky proti hadímu jedu se dnes vytvářejí od zvířat, která jím byla zasažená a v reakci si vytvářejí protilátky. Ty se pak dají využít i u uštknutých lidí. Je to sice účinné a spolehlivé, ale ne dost.

Protilátky proti různým jedům se totiž poměrně špatně kombinují: respektive není problém je smíchat dohromady, ale lidské tělo se proti tolika potenciálním hrozbám může začít přehnaně bránit, což pak mnohdy vede k přehnané imunitní reakci, která bývá stejně nebezpečná jako samotný jed. Věda se pokouší tento problém vyřešit už desítky let, ale zatím marně. Co se teď změnilo? Jak říká už titulek článku, za všechno může jeden muž – Tim Friede.

Trikem totiž bylo najít člověka, který byl pokousán obrovským množstvím hadů a přežil to. Jeho imunitní systém by se podle vědců vyladil takovým způsobem, že protilátky získané od něj by se daly využít velmi univerzálně.

Na tomto videu se nechává uštknout mambou černou, jedním z nejjedovatějších hadů planety:

Jeden muž a dvě stovky kousnutí

Friede vystudoval herpetologii, tedy vědu o plazech. Svého vzdělání využil a živí se obchodem s jedovatými hady. Protože je vystaven každodennímu a opakovanému riziku uštknutí, začal už před dvaceti lety sám na sobě testovat hypotézu: když se nechá uštknout co nejčastěji, vyvine se u něj téměř neprůstřelná odolnost vůči všem jedům.

Mělo to samozřejmě slabinu: aby získal imunitu vůči jedům, musel to nejprve přežít. Každý začátek je těžký a platilo to i u Frieda. V rozhovoru pro americkou veřejnoprávní stanici NPR prozradil, že hned po prvním uštknutí skončil v kómatu a na několik dní potom v nemocnici. Když se uzdravil, začal se jedovým zubům svých plazů vystavovat znovu. A znovu a znovu. Celkem dvěstěkrát.

A jak uštknutí přibývalo, tím menší byly jeho problémy po vystavení jedu. Nakonec si před asi deseti lety uvědomil, že dosáhl kýženého stavu: imunity vůči většině hadích jedů. Což ho vedlo k myšlence, že by na tom mohl profitovat.

Oslovil soukromou společnost Centivax, která mu odebrala krevní vzorky a její vědci v nich pak hledali nějaké zajímavé protilátky. Našli rovnou dvě, které umí neutralizovat spoustu různých hadích toxinů. Tyto protilátky dokázali ve spolupráci s NIH syntetizovat v laboratoři a na základě toho pak vytvořili koktejl protijedů. Obohatili ho o další experimentální látky s potenciálním účinkem proti hadím jedům.

A pak už se jen divili. Protože tento koktejl měl stoprocentní účinnost vůči třinácti hadím jedům, které se pokládají za nejnebezpečnější na světě, a částečnou vůči dalším šesti.

Vědci budou v tomto výjimečně nadějném výzkumu pokračovat, rádi by to ještě vylepšili a pak začali intenzivněji testovat, a to i na lidech. Je to důležité proto, že uštknutí hadem je stále ještě globální zdravotní hrozbou. Odhaduje se, že na celém světě je každoročně uštknuto hady 5,4 milionu lidí, z toho 1,8 až 2,7 milionu případů skončí otravou. Na následky uštknutí každoročně umírá 81 410 až 137 880 lidí a připadá na ně přibližně třikrát tolik amputací a jiných trvalých postižení.

Podíl.
Exit mobile version