Mravenci nejsou žádní bezduší roboti, jak by se někdy mohlo zdát, tvrdí němečtí vědci. Jejich experiment ukázal, že tento hmyz má chemickou paměť, která se projevuje podobně jako lidská zášť.
Mravenci se učí na základě zkušeností, naznačuje nový výzkum německých evolučních biologů. Vědci sledovali, jak tento hmyz reaguje na jedince z jiných hnízd. Ukázalo se, že testovaní mravenci si velmi dobře pamatovali negativní zkušenosti, které při těchto setkáních zažili.
Když se testovaní mravenci setkali s mravenci z hnízda, které předtím zažili jako agresivní, chovali se k nim útočněji než k mravencům z hnízd, která neznali. A když narazili na zástupce, s nímž měli zkušenost pozitivní nebo neutrální, tak i oni se vůči nim chovali bez agrese.
Protože se mravenci řídí v životě hlavně čichem, je zjevné, že právě tento smysl používají i k rozlišování mezi členy vlastního hnízda a členy jiných hnízd. Už delší dobu se ví, že každé jednotlivé hnízdo má svůj specifický pach. A současně si vědci všimli, že nejagresivněji se chovají hlavně vůči svým nejbližším sousedům.
Taková agrese může být symbolická, kdy mravenci vůči nepřátelům jen cvakají kusadly, ale i přímější: stříkají na ně kyselinu, nebo je dokonce přímo zabíjí. Čím blíže je cizí hnízdo, tím více se nepřátelství projevuje. Naopak jsou takové manévry výjimečné, pokud leží hnízdo dál. Až doposud ale vědci netušili, proč to tak je: jak mravenec při potkání s mravencem pozná, jestli bydlí blízko, nebo daleko?
Teď to vysvětluje zmíněná studie: mravenci si pamatují cizince podle jejich pachu a ten si dokážou spojit s tím, jakou zkušenost s jejich kolonií mají.
Experiment
Vědci si to ověřili ve dvoufázovém experimentu. V první fázi získávali mravenci různé zkušenosti: jedna skupina se setkala s mravenci z vlastního hnízda, druhá skupina se setkala s agresivními mravenci z konkurenčního hnízda A a třetí skupina se setkala s agresivními mravenci z konkurenčního hnízda B. Celkem proběhlo pět setkání v po sobě jdoucích dnech, přičemž každé trvalo jednu minutu.
V následné testovací fázi vědci zkoumali, jak se mravenci z jednotlivých skupin chovali při setkání s konkurenty z hnízda A. Mravenci, kteří se už v první fázi setkali s hmyzem z tohoto hnízda, se chovali výrazně agresivněji než ti z ostatních dvou skupin.
Aby vědci otestovali, do jaké míry vyšší agresivita vyplývá z chování mravenců z konkrétního hnízda, zopakovali experiment v mírně pozměněné podobě. V první fázi rozlišovali setkání s agresivními a pasivními mravenci. Pasivní chování mravence zajistili tím, že mu odřízli tykadla. Ve druhé fázi experimentu se mravenci, kteří se předtím setkali pouze s pasivními konkurenty, chovali výrazně méně agresivně.
„Často máme představu, že hmyz funguje jako nějací naprogramovaní roboti,“ komentovali autoři výsledky. „Naše studie ale přináší nové důkazy o tom, že mravenci se naopak také učí ze svých zkušeností a dokážou mít i emoci, která by se dala označit jako zášť.“
Autoři chtějí pokračovat ve výzkumu dál: budou teď zkoumat, jak mravenci s těmito čichovými daty pracují, jak si feromonovou zkušenost předávají a jak dlouho jim tyto vzpomínky vydrží.