Mostecké kulisy jsou teď druhé lednové sobotě roku 2025 velmi podobné. Teploty pod nulou, na chodnících vrstva sněhu, který pomalu ztrácí svou bílou barvu. Když pak ulicí Františka Halase směrem od nemocnice projede houkající sanitka, starší paní ožívají vzpomínky na zdejší tragickou loňskou noc na neděli 12. ledna.
„Pokaždé, když jdu kolem něco koupit do Centralu, podívám se na tu zelenou plachtu a je mi smutno,“ svěřuje se seniorka a pokračuje dál směrem k hlavnímu mosteckému nákupnímu středisku s plátěnou taškou v ruce.
Je to přesně rok od okamžiku, kdy tu na dřevěné terase baru U Kojota po pádu propan-butanových teplometů došlo k explozím a následnému smrtícímu požáru, který zabil celkově sedm lidí a sedm vážně zranil. Žádné kytice ani hořící svíčky na zasněžených schodech opuštěné stavby ale nejsou.
„S ohledem na přání pozůstalých prosíme, neumísťujte již na toto místo svíčky ani jiné pietní předměty,“ informuje vzkaz zatavený v plastové slídě přibitý na dřevěném pilíři. Ten dnes stojí v místech, kde se z restaurace vcházelo na dřevěnou terasu. Kdo chce oběti uctít, musí na kraj Mostu, na městský hřbitov.
„Ohozenej a nabarvenej“
Na dříve oblíbenou restauraci tu už moc památek nezbylo. Stěnu přilehlé kancelářské budovy místo plachty s logem baru U Kojota zdobí velký poutač na mosteckou pobočku řetězce s rychlým občerstvením. „Nahoře ten dům je ohozenej a nabarvenej, to už udělali,“ hodnotí dva procházející muži novou fasádu třípatrové budovy.
Tragický požár tu dodnes připomínají jen stále začouzené větrací průduchy ve stěně. A zadní zásobovací vchod do restaurace. Bílé dveře dodnes nesou jasné známky po tom, jak se tudy první hasiči před rokem pokoušeli vpáčit dovnitř do prostoru zahřátého na stovky stupňů. Skrz škvíru je vidět do malé ohořelé místnosti.
Majitelem celé stavby je místní podnikatel Jan Bohuslav. Ten v komunálních volbách před čtyřmi roky kandidoval za hnutí ProMOST, které dnes hnědouhelné betonové metropoli vládne. A byl to právě on, kdo pár hodin po výbuchu, v pondělí 13. ledna 2025, agentuře ČTK tvrdil, že předzahrádka baru byla stavebně povolena. Což, jak se ukázalo později, nebyla pravda.
„Tady pana Bohuslava nenajdete,“ reaguje na dotaz reportéra deníku Aktuálně.cz muž, který si právě odemyká dveře do kancelářské budovy. Od vchodu je vidět i do plachtou zatarasených prostorů restaurace, kde jsou na stropy přichyceny nové izolační polystyrenové desky.
Sídlo Bohuslavovy firmy Profistar Group stojí o několik stovek metrů dál. Ani tam jej však novinář nezastihne. „Právě čekám na letadlo, odpovídat nebudu,“ sdělí pak jen Jan Bohuslav do telefonu a rozloučí se.
Až deset let za mřížemi
Zásadní informaci k tragickému požáru, který navíc způsobil škody za sedm milionů korun, vydal policejní tým před pěti měsíci. „Dosavadní zjištění ukazují na závažná porušení povinností vyplývajících ze zákona o požární ochraně,“ uvedl tehdy mluvčí ústecké policie Kamil Marek.
„Dále vyšetřovatelé zjistili, že byla provedena změna stavby bez stavebního povolení, spočívající v zastřešení terasy a následném opláštění této nástavby PVC fóliemi. V rámci změny stavby nebylo zajištěno ani nové vypracování požárně bezpečnostního řešení budovy,“ dodal mluvčí.
Podle policie nebyly v objektu prováděny povinné pravidelné preventivní požární prohlídky ani revize hasicích přístrojů. Poslední proběhla v dubnu 2008.
„Jako zásadní porušení bylo shledáno umístění zahradních topidel do prostor nezkolaudované terasy, a to v rozporu s pokyny prodejce topidel k jejich obsluze, s čímž souviselo i uskladnění několikanásobně většího počtu tlakových nádob zkapalněného uhlovodíkového plynu propan-butan v prostorách restaurace,“ vypočítává mluvčí.
Tím začalo trestní stíhání dvou osob. Jany Čechové, jednatelky firmy Soliter-Nord, která restauraci proslavenou grilovanými kuřecími křídly provozovala, a „jí zmocněné odpovědné osoby“, jak uvedla policie. Oběma hrozí až deset let za mřížemi. Za mnohaleté užívání nelegální předzahrádky pak provozovatelé dostali od mosteckého stavebního úřadu pokutu 20 tisíc korun.
„Do současné doby nedošlo k návrhu na podání obžaloby,“ popisuje aktuální stav Kamil Marek. „Čekáme na vyhotovení několika znaleckých posudků z oborů zdravotnictví, soudního lékařství a oceňování nemovitostí,“ dodává.
„Mluvit rozhodně nebudu“
U kdysi proslaveného penzionu Zátiší se zahradní restaurací, jen kousek od autodromu, si člověk musí v duchu připomenout, že je stále ještě v panelákovém Mostě. Mohutné vysoké vily se zkosenými střechami, plno stromů a celkový klid tu navozují spíš dojem vesnice v přírodě.
Na úplném konci ulice stojí žlutý rodinný dům s pergolou a krbem s vysokým komínem, kolem branky běhá pes, další štěká zpoza zavřených dveří vily. Právě tady má mít dle obchodního rejstříku sídlo firma Soliter-Nord, kterou od roku 2021 vlastní už jen Jana Čechová. I když je kolem vstupu čerstvě odházený sníh, na zvonění nikdo nereaguje.
Po chvíli do ulice vjíždí černé auto s pražskou registrační značkou. Před domem z něj vystupuje Miloslav Čech, původní jednatel a společník v Soliter-Nord a manžel dnešní majitelky. „O ničem s vámi rozhodně mluvit nebudu,“ zvedá ruku a mizí na zahradě.
V době exploze měl U Kojota podle dřívějších vyjádření Jana Bohuslava být i syn manželů Čechových, v té době student mosteckého gymnázia. V noci na 12. ledna 2025 se měl zachránit skokem z okna.
A i když už se tedy na rok starou tragédii vzpomíná spíš jen v soukromí nebo za plotem hřbitova a nikomu se na ni myslet příliš nechce, bolest je v centru hnědouhelné metropole cítit stále. Už sice ne po spáleništi, ale po lidské tragédii, z jejíhož rozsahu i dnes mrazí.
Navíc se dá čekat, že až se věc začne projednávat před soudem, rána se otevře znovu.
