Litevská civilní zpravodajská služba VSD upozornila, že ruští a běloruští agenti se v Litvě snaží podněcovat násilí vůči běloruským exulantům. Cílem je podle ní šířit nedůvěru a vzájemně obyvatele rozeštvat. Není to přitom poprvé, co se takové obvinění objevuje. V centru diskreditačních snah Moskvy a Běloruska stojí teorie takzvaného litvinismu, respektive jeho radikální pseudohistorické formy.
Od roku 2023 provádějí ruští a běloruští agenti v Litvě informační a psychologické operace, jejichž cílem je vytvořit pocit nejistoty v běloruské diaspoře a prezentovat Litvu jako xenofobní stát, uvedla VSD.
„Organizátoři operace se snaží simulovat činnost dvou protichůdných sil – Bělorusů propagujících ideologii ‚litvinismu‘ a údajných litevských skupin bojujících proti nim,“ informovala litevská zpravodajská služba.
Naráží tak na to, že ruští a běloruští zpravodajci zneužívají pro své operace, jejichž cílem je rozeštvat Litevce a Bělorusy, teorii takzvaného litvinismu, respektive jeho radikální formu, která připisuje Bělorusku historický nárok mimo jiné i na litevské hlavní město Vilnius.
Verbování na sociálních sítích a falešná nabídka práce
Letos začali ruští a běloruští operativci podle VSD hledat na sociálních sítích jednotlivce, často z ruskojazyčné komunity, ochotné zaútočit na Bělorusy v Litvě výměnou za finanční odměnu, typicky v kryptoměnách.
Mířili především na sociálně slabší obyvatele, ale také na pravicové extremisty. Sami se přitom představovali jako členové běloruské komunity či jako lidé s vazbami na ni.
Potenciálním obětem se pak prezentovali jako obyvatelé jiné země EU a tvrdili, že hledají ve Vilniusu běloruské studenty pro natáčení hudebního videa. Mladí Bělorusové, zlákáni pracovní nabídkou, souhlasili se schůzkou na určeném místě, kde měli být podle plánu agentů napadeni lidmi, které mezitím naverbovali.
Agenti tyto potenciální útočníky podle VSD také povzbuzovali, aby útočili na další Bělorusy a aby pak z napadení nahrávali videa.
Výhružky politikům a nenávistná graffiti
VSD uvedla, že tento konkrétní pokus o útok prostřednictvím falešné nabídky práce na hudebním videu byl zmařen.
Dodala ale, že v raných fázích operace dostávali litevští politici a další veřejně činné osobnosti výhružné zprávy od údajných příznivců litvinismu nebo členů běloruské diaspory a na sociálních sítích kolovala videa útočící na Litvu údajně natočená litvinistickými skupinami.
Už od jara 2024 se na veřejných prostranstvích objevovala hesla propagující litvinistickou ideologii, například „Vilnius je náš!“ Loni v létě došlo v litevském hlavním městě k řadě zinscenovaných incidentů, které měly vypadat jako činy skupin stojících proti běloruské diaspoře – šlo o útoky na běloruské obchody, kapli či komunitní a kulturní centrum, které skončily mimo jiné rozbitými okny.
Objevila se také graffiti zaměřená proti běloruské demokratické opozici, jejíž někteří představitelé do Litvy emigrovali. Například v srpnu 2024 na zeď jedné z univerzit někdo nastříkal „Cichanouská, vypadni z města“ v narážce na hlavní tvář běloruské opozice Svjatlanu Cichanouskou, která v Litvě žije.
Nenávistné texty v litevštině, které se na veřejnosti objevily, byly často psány velmi špatným jazykem, VSD je doslova označuje za „nesouvislé a nepřirozené“.
Litevské velkoknížectví
Podle litevských úřadů se zahraniční agenti pokoušeli zinscenovat konflikty mezi vykonstruovanými litevskými nacionalisty a takzvanými „litvinistickými“ Bělorusy, tedy příznivci ideologie, podle které je běloruská identita svázaná s historickým Litevským velkoknížectvím, píše RFE/RL.
Litevské velkoknížectví existovalo od třináctého do osmnáctého století na území dnešní Litvy a Běloruska (a také velké části Ukrajiny a části západního Ruska). Postupně bylo nějakým způsobem – personální (1385) či později reálnou unií (1569) – propojeno s Polskem, jehož vliv v soustátí nakonec převládl. Až do reálné unie s Polskem ale byla Litva samostatným státem.
Přestože lze Litevské velkoknížectví označit z hlediska současné Litvy a Běloruska za dědictví obou moderních států, jedna z radikálních teorií běloruské historie označuje středověkou Litvu za středověké Bělorusko, píše historik Andrew Wilson.
Předchůdcům dnešních Litevců přisuzuje tento přístup jen marginální roli a současné Bělorusko vnímá jako jediného právoplatného nástupce staré říše, což s sebou nese i případné běloruské nároky na „návrat“ Vilniusu. Právě toto pojetí spadá pod „litvinismus“, jehož zneužívání nyní vyvolává v Litvě obavy.
Radikálové a umírnění
Podle Vadzima Vileity, běloruského překladatele žijícího v Litvě, má ale litvinismus více forem. Vedle výše zmíněné radikální, která je podle něj nepopulární, existuje i umírněná forma, která se dlouho vyučovala v běloruských školách a v jejímž rámci je Litevské velkoknížectví prezentováno jako společný bělorusko-litevský stát, jehož odkaz patří oběma národům.
Vileita v roce 2023 uvedl, že k této verzi běloruské historie se podle nepřímých údajů kloní asi třicet procent běloruské populace.
Také historik běloruského původu Alexander Friedman tvrdí, že současné debaty o litvinismu se odehrávají v politické, nikoli vědecké oblasti, a jsou vedeny emocemi, nikoli fakty. Ze strany litvinistů podle něj neexistují žádné politické ani územní nároky ohledně Vilniusu. „Tyto nároky jsou spíše kulturní povahy,“ uvádí.
„V litvinismu je v první řadě zdůrazněn význam Bělorusů v dějinách Litevského velkoknížectví, respektive předků moderních Bělorusů, a Litevské velkoknížectví je prezentováno jako nejdůležitější etapa běloruských dějin,“ dodává Friedman.
Vrchol bagatelizace a uklidnění
Kromě toho upozorňuje, že i na litevské straně existovaly tendence bagatelizující naopak příspěvek Bělorusů ke společné historii, přičemž vrchol těchto sporů nastal na přelomu 80. a 90. let.
„Představovali si, že nezávislost Běloruska bude znamenat obnovení Litevského velkoknížectví a že se Viľnja (běloruské označení pro Vilnius – pozn. red.) tudíž ‚vrátí‘ Bělorusku,“ vysvětlil motivaci tehdejších běloruských revanšistů historik Timothy Snyder.
K uklidnění situace podle něj přispěli i litevští historici, kteří zahájili se svými běloruskými kolegy dialog o společném nástupnictví staré říše.
Ambivalentní Lukašenko
Pojem „Litvin/Litvín“ tak neoznačuje etnickou, ale spíše politickou příslušnost, která identifikuje občany historického státu, dodává Hanna Vasilevich z italského výzkumného ústavu Eurac Research s tím, že spojení Bělorusů a Litevců v Litevském velkoknížectví přibližuje Bělorusy Evropě a vzdaluje je od Moskvy.
„Koncepce moderního litvinismu, zejména v současné geopolitické situaci, tedy odpovídá demokratickým aspiracím Bělorusů, kteří protestovali v roce 2020 a po něm,“ konstatovala s odkazem na protesty proti zmanipulovaným prezidentským volbám před pěti lety.
Režim současného běloruského diktátora Alexandra Lukašenka zaujímá ke společné bělorusko-litevské historii ambivalentní postoj, napsal web Euractiv. Lukašenko zpravidla většinou přikládal větší význam sovětskému období běloruských dějin, což s sebou neslo nepřátelský postoj k bývalému Litevskému velkoknížectví coby státu „polských a litevských utlačovatelských feudálů“.
Pokud ale zrovna došlo k relativnímu oteplení vztahů s EU, která třeba byla za určitých podmínek ochotná zmírnit sankce vůči Minsku, stavěly se v zemi starým litevským vládcům pomníky a Litevské velkoknížectví bylo najednou „běloruským státem“ a Litevci „bratry“.
Po roce 2020 se však vítr opět obrátil, sochy šly dolů a litvinisté i historici zabývající se starou Litvou čelili pronásledování, dodali pro polské Centre for Eastern Studies (OSW) Joanna Hyndle-Hussein a Kamil Kłysiński.
Teorie versus obavy
Litevská média tak sice označila současnou dezinformační kampaň za „litvinismus,“ píše stanice Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda (RFE/RL), úřady ale zdůrazňují, že reálně nebezpečí netkví v této ideologii samotné, ale v jejím zneužívání k destabilizaci komunit v zemi.
Podle litevských představitelů v zemi nejsou žádné skutečné extremistické litvinistické skupiny a tento narativ je pouze manipulován běloruskou a ruskou propagandou s cílem zasít nedůvěru a rozdělení, dodala RFE/RL.
To dříve potvrdil i historik Rūstis Kamuntavičius, expert na běloruské dějiny z Univerzity Vytautase Velkého v Kaunasu. „Existuje mnoho definic litvinismu a nikdo už neví, co to znamená. Objeví se někdo marginální, jeho názory se vyzdvihnou, a to vede ke strachu,“ řekl loni v prosinci litevské veřejnoprávní stanici LRT.
„Litvinismus není běloruský fenomén, je to fobie vytvořená samotnými Litevci, abychom se báli Bělorusů – s jejich lidmi to nemá nic společného. Jsou to naše komplexy, naše fobie,“ míní Kamuntavičius.
Seriózní běloruští historici považují litvinismus za pseudohistorickou teorii, řekl o rok dříve stanici DW s tím, že pravidelně komunikuje s běloruskými historiky na konferencích a kongresech a nikdy se nesetkal s Bělorusem, který by vážně mluvil o tom, že by Bělorusko mělo Litevcům sebrat Vilnius.
Běloruské hlasy
Podobné vysvětlení tehdy nabídl i analytik Evropské rady pro zahraniční vztahy (ECFR), ex-diplomat Pavel Sljuňkin, který působil na běloruské ambasádě v Litvě.
„Litevci vidí tento pseudohistorický koncept jako pokus ukrást jejich identitu, jejich historii. Navíc se to nyní mísí s geopolitickými událostmi, kdy Rusko zabírá území s odkazem na své (údajné – pozn. red.) historické právo,“ poznamenal Sljuňkin.
Rovněž Cichanouská už v roce 2023 označila litvinismus za umělý problém, jehož cílem je poštvat Litevce a Bělorusy proti sobě.
Přísnější opatření proti běloruským imigrantům
Jak v této souvislosti dodává RFE/RL, v Litvě mezitím roste určitá ostražitost vůči tamním Bělorusům, kterých žije nyní v zemi 57 tisíc. „Mnozí čelí stále přísnějším vízovým kontrolám, problémům s prodlužováním povolení k pobytu, a dokonce i deportacím kvůli dřívějším stykům s běloruskými státními institucemi nebo armádou,“ uvedla stanice.
Také Vasilevich píše, že omezení pro Bělorusy, zavedená v roce 2023, společně s debatou kolem litvinismu a některými nešťastnými vyjádřeními litevských politiků – prezident Gitanas Nauseda třeba při návštěvě pomníku Francišaka Skaryny v Praze opominul zásadní učencův přínos běloruskému písemnictví a zmínil jen jeho litevské a české vazby – přispívají k polarizaci a potenciální radikalizaci etnických skupin v Litvě.
Web Euractiv ale v této souvislosti konstatuje, že i když zpřísnění opatření má negativní dopad na postoj Bělorusů k Litvě, je sotva možné je spojovat s litvinismem. Reakce Vilniusu podle něj souvisí především s činy běloruského režimu, jako je migrační krize na litevsko-běloruské hranici či pomoc Rusku ve válce proti Ukrajině.
Jak totiž píší Hyndle-Hussein a Kłysiński, VSD už v roce 2022 varovala, že běloruské tajné služby jsou v zemi velmi aktivní a že i mezi imigranty mohou být i lidé napojení na Lukašenkův režim.
Ruský vliv
Pokud jde o specificky ruskou stopu, i v jejím případě experti na strategickou komunikaci upozorňují, že sahá dál do minulosti než do posledních několika let, dodávají Hyndle-Hussein a Kłysiński.
Zmiňují například zvýšenou aktivitu litvinistů na běloruských webech během zahájení ruské invaze na Ukrajinu v roce 2014 či v době protestů po zmanipulovaných prezidentských volbách v Bělorusku v roce 2020.
Pokoušeli se rovněž přesvědčit pravoslavné věřící ruského původu v Litvě, že stará litevská knížata nebyla pohany, ale přijala pravoslaví, aby tak rozšířila litvinistickou pseudoteorii mezi Rusy. Během ruských vojenských cvičení Zapad, která Moskva pořádá společně s Minskem, zase šířili ruské narativy vyhrožující Litvě údajnými běloruskými územními nároky.
Jak koneckonců upozorňuje VSD ve své letošní výroční zprávě, Rusko se snaží Litvu zdiskreditovat obviňováním z přepisování historie, propagace nacismu a šířením rusofobie (tedy podobnými tvrzeními, která používá proti Ukrajině – pozn. red.).
Právě manipulace historické paměti je důležitým elementem těchto snah. „Kreml podporuje historické iniciativy, které diskreditují Litvu a další pobaltské státy, čímž legitimizuje výklady dějin, které slouží ruským zájmům,“ píše VSD.
Kromě snahy o pošpinění obrazu Litvy na mezinárodní scéně – a také zdiskreditování litevského protisovětského odporu – jde Kremlu také o ospravedlnění jeho geopolitických zájmů v regionu, shrnuli zpravodajci.
