„Průměrný Rus si není jistý, zda jeho země může znovu získat status velmoci, zejména prostřednictvím války, nicméně s Putinem zůstane,“ myslí si Alexandr Morozov. Deník Kyiv Post se ruského politologa, který od roku 2013 žije v Česku, ptal na to, co si jeho krajané myslí o agresi na Ukrajině a politice svého vůdce.
Rusové si chystají vojenské kadety už od mateřské školky. V zemi má militarizace zvláštní význam, tvrdí historikové. | Video: Aktuálně.cz/X/Gerashchenko_en
Velká část ruské populace je přesvědčena, že na Ukrajině válčí Západ proti Rusku. Západ se podle ní vždy snažil zničit ruskou státnost a identitu, přičemž Ukrajina mu slouží jako nástroj. „V tomto Rusové podléhají propagandě jen z poloviny,“ tvrdí člen Rady Fóra svobodného Ruska. Z té druhé se má Kreml opírat o skutečnou zatrpklost obyvatelstva a jeho ochotu shodit odpovědnost na „západní hegemonii“, „ukrajinské neonacisty“ a na vlastní „liberály“ z 90. let.
Podle posledního průzkumu Levada Center podpořilo agresi 78 % Rusů, zatímco 66 % se vyslovilo pro mírová jednání. Podle Morozova to není překvapení. Putinovi to umožňuje manévrovat s americkým prezidentem Trumpem a s částí Evropanů a neustále tvrdit, že Rusko je pro mír a chce ukončit válku. „Mezitím v ní pokračuje s větší intenzitou. ‚Směřování k míru prostřednictvím války‘ silně připomíná nacistickou i stalinistickou rétoriku,“ poukazuje Morozov v rozhovoru pro Kyiv Post.
Problém spočívá v tom, že celý „kulturní kánon“, který formuje dnešní generace Rusů, je založen na představě, že stát byl vždy ve válce. „To se jeví jako normální. Ve 20. století nedošlo jen ke dvěma světovým válkám: Rusko více než deset let bojovalo ve Střední Asii, proti Polsku, proti Finsku, poté v Koreji, v Angole, v Afghánistánu a v Čečensku,“ vypočítává Morozov.
Podle něho každý stát ve své historii války vedl, v Rusku má ale militarizace zvláštní význam. „Historik [Igor] Kljamkin vnímá ruské dějiny jako dějiny ‚cyklů militarizace‘. Ty nejsou spojeny ani tak s technologickými cykly přezbrojování, ale se samotnou historií územního rozvoje Ruska. Historik Alexandr Etkind to nazývá ‚vnitřní kolonizací‘: po tři staletí Rusko osídlovalo území, kde byla města zakládána jako vojenské posádky,“ zamýšlí se Morozov.
Samotný Putin se začal chystat na budoucí velkou válku od roku 2005. „V generálním štábu se ujal názor, že nevyhnutelně vypukne kolem let 2030-35. Svůj vstup do této války začal Kreml testovat v roce 2014 a od té doby v tomto testování pokračuje,“ tvrdí muž, kterého v roce 2023 prohlásily ruské úřady za „zahraničního agenta“.
Putin systematicky militarizuje kulturu, vzdělávání, televizní seriály. „Celý úřednicko-mediální aparát nasměroval na ospravedlňování ‚moci a velikosti‘ ruského národa, což je charakteristický znak totalitního režimu,“ je přesvědčený Morozov, který dříve přednášel na univerzitách v Bochumi a v Praze.
„Společnost se podřídila ideologii zášti: směsi ukřivděnosti a přesvědčení o vlastní nadřazenosti. Jedná se o postmoderní, digitální diktaturu,“ říká Morozov. Putinismus si podle něho přivlastnil část neosovětských narativů komunistů a bolševiků, využívá antiimperialismus k manipulaci s globálním Jihem a pohání ho za vůdcem stojící korporace.
„Populace jako celek nevidí k putinismu jako modelu vládnutí alternativu. Parlament denně schvaluje groteskní zákony omezující občanská práva a lidé jen více sklánějí hlavy. Mnozí z nás věří, že i když obyvatelstvo pocítí rozčarování nebo pocit zkázy – jako Němci po Dni D a otevření druhé fronty – bude pochodovat až do konce, do kolapsu. Teprve potom začne nějaká nová etapa,“ uzavírá Morozov.
Putin je v pasti. Konec války může rozpoutat obrovskou sociální katastrofu. (Celý článek s videem zde)
„Nebavme se o válce.“ Obyvatelé bohatších ruských regionů odhánějí realitu od sebe. | Video: Reuters
