Psal se rok 1990 a příborský závod Tatry zkoumal možnosti, čím nahradit výrobu luxusního sedanu 613, kterému v té době nikdo nemohl přijít na jméno. Přinášíme další díl z cyklu Nerealizované projekty Václava Krále.

„Tatra měla smůlu hned dvakrát,“ konstatuje Jiří Král, který se svým otcem na návrhu terénního osobního vozu pro závod v Příboře spolupracoval: „Když se k moci dostali komunisté, chtěli zrušit výrobu osobních aut s poukazem, že jde o buržoazní auto. A při dalším převratu v roce osmdesát devět se zase říkalo, že je to auto komunistických bafuňářů. Takže Tatra znovu musela hledat cestu, jak obhájit existenci výroby osobních vozů.“

Že si ke spolupráci vybrala zrovna Václava Krále, bylo tehdy logickou volbou. Král byl považován za jediného designéra, který dokáže auto nejen nakreslit, ale i zkonstruovat. Protože zároveň velmi dobře znal možnosti automobilky, Tatra v něm měla záruku, že vše, co navrhne, je možné v jejích podmínkách také vyrobit.

A tak před 34 lety vznikl návrh čtyř terénních Tater, které vycházely z toho, co tehdy v Příboře uměli – z modelu 613.

„Technicky to vlastně byly dvě verze. Obě měly vývod z převodovky na druhou nápravu tak, jak to čeští autokrosaři dělali patnáct let, bylo to osvědčené a snadno vyrobitelné řešení. Jedna z verzí počítala s tím, že vzduchem chlazený osmiválec zůstane vzadu, u varianty Horal určené pro těžký terén by se motor přesunul nad přední nápravu. Tím, že by se otočil o 180 stupňů, vznikla možnost chladit jej náporovým vzduchem,“ vzpomíná Jiří Král. Verze Horal se od ostatních lišila i vyšší světlou výškou a redukcí v kolech po vzoru Tatry 805.

„Už si přesně nevzpomínám, jak byl řešen pohon všech kol. Předpokládám, že u Horalu by byl stálý pohon a u ostatních přes viskózní spojku,“ uvažuje Král. Právě z této verze vznikla současně i armádní varianta Atak, která se navenek lišila maskou z Tatry 111. „Ta se mi na tom autě dodnes líbí, že s ní vypadá jako drsnej voják.“

Oproti sedanu 613 mají návrhy Václava Krále o třicet centimetrů kratší rozvor. „To bylo na tatrováckém podvozku dobré, že šel snadno natahovat i zkracovat. A stejně, jako jej v Tatře v prostoru zadních sedadel prodloužili u verze Speciál, táta jej na stejném místě zkrátil. Což mělo svou logiku, protože tolik místa pro nohy vzadu, jako měla šestsettřináctka, u tohoto auta nebylo potřeba.“

Z Králových návrhů terénních osobních tater je zřejmé, že především varianta s motorem vpředu byla mohla být zajímavou alternativou k Land Roveru nebo Mercedesu G. Navíc alternativou do značné míry exkluzivní. „Nikdo nepočítal s tím, že by se osobní tatrovky produkovaly ve velkém. Šlo by znovu o výrobu ve stylu šestsettřináctky, kdy se detaily karoserie při kompletaci auta doklepávaly ručně,“ míní Jiří Král.

Nakonec v Tatře pokusy o rozšíření výrobního programu osobních aut skončily dřív, než stačil vzniknout model jedna ku pěti. Terénní tatrovky Václava Krále tedy zůstaly pouze na papíře. „Asi si tenkrát mysleli, že se zachrání jinak,“ uvažuje s odstupem let Jiří Král.

Porevoluční výroba sedanu 613 se však už nikdy nerozběhla tak, aby dávala ekonomický smysl. V roce 1999 pak dlouhá historie osobních tater skončila.

Podíl.
2024 © Network Today. All Rights Reserved.