Dnes si je většina rodičů schovává jako roztomilý suvenýr na památku. Do budoucna se ale může z obyčejných mléčných zoubků stát lukrativní komodita. Vědci totiž zjistili, že jejich dřeň je cenným zdrojem kmenových buněk. Lze je ze zoubků odebrat a zamrazit v některé z tkáňových bank pro budoucí léčebné využití. Jedna taková biobanka vznikla letos dokonce i v Česku.
Už tady léta máme dvě banky pupečníkové krve, zájem o ně ale postupně uvadá. Proč by měli rodiče malých dětí uvažovat o uložení kmenových buněk z mléčných zoubků?
Z mnoha důvodů. Jak jste sama uvedla, zájem o banky pupečníkové krve uvadá. Pupečníková krev je totiž sice bohatá na určitý druh kmenových buněk, ty se ale dají využít jen v určitých specifických případech. Dají se jimi léčit třeba některé komplikace leukemie nebo další poruchy krvetvorby. Širší využití to nemá.
Naopak dřeň ze zubu skýtá daleko víc možností. Je tam větší podíl kmenových buněk, které se dokážou proměnit v jakoukoliv jinou buňku lidského těla. Třeba v nervovou, buňku skloviny nebo oční sítnice. Může z nich být klidně i chrupavka či srdeční tkáň. Jsou v tom podobné buňkám embryonálním.
Na rozdíl od embryonálních buněk tady ale nemusíme řešit etický problém s jejich získáváním. Mají rovněž stabilnější genom. To znamená, že tolik nemutují, když je množíte. Do budoucna se proto otevírá široká paleta toho, jak je využít.
Jak například?
Vůbec největší naděje se upírá k léčbě různých neurologických onemocnění. Celosvětový výzkum spěje k tomu, že časem budeme umět vyřešit třeba postižení míchy po úrazu. Nebo poškození nervů po mrtvici.
Slibně se vyvíjí i výzkum léčby Huntingtonovy choroby, při které lidem odumírají určité nervové buňky v mozku. Vývoj jde mílovými kroky kupředu, takže věříme, že se léčba kmenovými buňkami stane zcela standardní metodou.
Stále ale mluvíte v budoucím čase. Existuje už nějaká schválená a registrovaná terapie kmenovými buňkami, která by se běžně používala? Nebo se bavíme jenom o experimentu?
Většinou se to stále ještě zkouší. Nějaké první vlaštovky už ale jsou. Před pár lety se třeba začal v Evropě oficiálně používat přípravek na bázi kmenových buněk Holoclar. Je to taková tenoučká membrána s životaschopnými kmenovými buňkami lidského rohovkového epitelu, která se vkládá do oka. Slouží tam jako náhrada živé tkáně.
Aplikuje se u lidí, kteří přišli o rohovku – například při poleptání. Dříve jim museli lékaři rohovku transplantovat, což mělo poměrně nejistý výsledek – zrak se bohužel některým lidem nevrátil. Dneska ale pacienti díky moderní léčbě kmenovými buňkami znovu vidí.
Další přípravky jsou registrované v Japonsku a Koreji a používají se při neurologických onemocněních – například při přerušení míchy. Několik desítek přípravků je oficiálně k dispozici i ve Spojených státech.
Zabýváte se také vývojem nějakého vlastního preparátu, nebo jenom uskladňujete buňky pro budoucí potřebu pacientů?
My tady děláme obojí. Máme biobanku, kde si lidé mohou nechat zamrazit vlastní kmenové buňky pro budoucí potřebu. Vedle toho ale máme i vlastní výzkum. Pracujeme na vývoji buněčných přípravků pro oftalmologii a ortopedii. Vyvíjíme jakýsi „nosič“, díky kterému se budou moci kmenové buňky aplikovat do kloubu.
O co jde?
Vyvinuli jsme asi milimetr tlustý nosič, který vypadá jako síťka. Do ní jsme přidali krevní plazmu, protože v samotné síťce se buňky neudrží. Díky plazmě tam ale dobře ulpí, a tím pádem i léčí. Tento způsob uchycení kmenových buněk už máme i patentovaný.
A funguje to? Zkoušíte to i v praxi?
Zkoušíme. Prošli jsme si první fází klinického testování, která ukázala efekt síťky. Teď jsme ve druhé fázi klinického testování.
Takže ještě nevíte, jaké to bude mít výsledky…
Prozatím ne. První fáze klinického testování, kterou už máme za sebou, ale dopadla velmi nadějně.
Za jak dlouho bude jasno, jestli se bude moct tato terapie používat?
Uvidíme. Prozatím jsme vyzkoušeli a prokázali bezpečnost. Teď nám zbývá doložit ještě i účinnost léčby. Do oficiálního uvedení přípravku na trh tedy ještě zbývá řádka let.
Já se ptám i z toho důvodu, že právě s aplikací kmenových buněk do kloubů byly v Česku v minulosti problémy. Objevilo se tady pár mediálně známých případů, kdy si lidé za léčbu kmenovými buňkami v ortopedii zaplatili, ta ale neměla vůbec žádný účinek. Varovala před tím i odborná ortopedická společnost…
O těch případech vím. Byl jsem tehdy sice v zahraničí, ale po návratu se to ke mně doneslo. Šlo o neseriózní záležitost, kdy lékař namluvil pacientům, že je bude „léčit“ kmenovými buňkami. Problém byl v kromě jiného i v tom, že jim ve skutečnosti kmenové buňky v pravém slova smyslu neaplikoval.
Do štěrbiny nemocného kloubu se jim aplikovala jenom směs buněk získaných z tukové tkáně – takzvaná stromální vaskulární frakce. Buňky se navíc v kloubu neuchytily. Chvíli tam „plavaly“ a pak uhynuly. V některých případech to mohlo být pro pacienta až nebezpečné. Mohlo jim to ještě víc poškodit tkáně.
Takže to nebyla terapie kmenovými buňkami?
Nebyla. Kmenové buňky si musíte vykultivovat – tím získáte jejich čistou populaci. S tím se ale aktéři této kauzy vůbec neobtěžovali. Vzali zkrátka tukovou tkáň a odstranili z ní tukové buňky. V suspenzi tak zůstaly buňky vazivové tkáně, zbytky tukových buněk a pár kmenových buněk. To pak vydávali za kmenové buňky.
Pár lidí se na nás kvůli tomu v minulosti obrátilo, chtěli se poradit. A nešlo jen o lidi s poškozenými klouby, ale třeba i s neuropatií. Tedy s poškozením, při kterém nervy nedokážou správně přenášet signály mezi tělem a mozkem. Vždycky jsme je před takovými nevěrohodnými zákroky varovali.
Vraťme se k serióznímu léčení. Kromě kloubů jste zmínil i aplikaci do oka nebo míchy. Jak se přípravky na bázi kmenových buněk podávají v těchto případech? Co taková léčba obyčejně pro pacienta obnáší?
Vždy záleží na konkrétní situaci. Třeba při terapii rohovky se do oka vloží membrána s buňkami a čeká se, až se tam buňky „zabydlí“. Další léčiva se mohou podávat i systémově – to znamená, že se přípravek ve formě infuze lidem vpíchne přímo do žíly. Tak se léčí například některá autoimunitní onemocnění.
Kromě zmíněných registrovaných přípravků se ale prozatím jedná jen o experimentální léčbu, která se podává v rámci klinických studií.
Na kolik korun taková léčba pacienta vyjde?
To je těžká otázka. Opět záleží na situaci a na diagnóze. Pokud je ale přípravek registrovaný, jako je tomu u zmíněného Holoclaru, tak se tím pacient nemusí trápit. Takovou léčbu mu v indikovaných případech uhradí jeho pojišťovna.
Pokud ale preparát ještě povolení úřadů nemá, tak to může být velmi drahé. Cena se může pohybovat od pár tisíc eur až po stovky tisíc eur.
Pojďme k vaší biobance. Kdo všechno si u vás může nechat zmrazit své kmenové buňky?
Tato služba je primárně určená rodičům, kteří chtějí v budoucnu svým malým dětem umožnit terapii kmenovými buňkami. Kmenové buňky tedy odebíráme dětem. Jak už bylo řečeno, preparujeme je z dřeně mléčných zubů, případně z mladých trvalých zubů.
Zuby dospělého člověka nepřijmete?
Zatím ne. Dřeň dospělých zubů sice taky zkoumáme, jako zdroj vhodných kmenových buněk je ale prozatím nevidíme.
Proč?
Protože čím jsou buňky starší, tím víc je v nich mutací. V každé buňce vznikají během života mutace – buňky se neustále dělí a genom se zkracuje. To ovlivňuje schopnost buňky dál se množit.
Kromě toho na ně působí i další vlivy, například enviromentální. Tkáň je zkrátka znečištěná okolním prostředím. Čím je tedy mladší, tím lépe.
Dřeň starších lidí vypadá už na první pohled jinak, je různě zjizvená a poškozená. Kmenové buňky se tam sice dají najít, je jich ale výrazně méně. Očekávaná využitelnost je proto řádově nižší.
Máte stanovenou nějakou věkovou hranici, za kterou už nejdete?
Tu teprve ve spolupráci s kolegy z Akademie věd České republiky hledáme. Zatím se ukládají hlavně mléčné zoubky.
Jak se k vám mléčné zoubky dostávají? Kam se mají zájemci o uskladnění kmenových buněk hlásit?
Ideální je, když se přihlásí přímo nám, a my už je propojíme s našimi smluvními zubními lékaři. Každý zub, ze kterého chceme preparovat kmenové buňky, totiž musí být vytažený a zpracovaný určitým způsobem. Je to velmi přísně regulovaný proces, který je daný Státním ústavem pro kontrolu léčiv.
Takže se všechno musí dopředu naplánovat. Nelze zoubek přinést jen tak v kapesníku po vypadnutí…
Ne, to opravdu nelze. Musí v tom být štábní kultura. My skutečně pracujeme v režimu tkáňového zařízení a součástí toho tkáňového zařízení jsou i naši spolupracující zubaři.
Jsou to takzvaná odběrová místa. Jejich pracovníci se kvůli tomu musí proškolit a pracoviště musí schválit i Státní ústav pro kontrolu léčiv. Zoubek, který má sloužit jako zdroj kmenových buněk, už se nesmí ztratit z dohledu.
Zuby proto nemůže trhat jakýkoliv stomatolog, ale jenom ústavem schválené pracoviště. Zub musí dezinfikovat a umístit do speciálního odběrného setu s naším patentovaným roztokem, kde by mohl teoreticky vydržet i několik dní.
Máte hodně spolupracujících zubařů?
Zatím jsou schválená dvě odběrová místa, ale v přípravě už máme několik dalších. Do budoucna chceme vytvořit celou síť odběrových míst.
Co pak se zoubkem děláte přímo u vás v Bioinově?
Zoubek k nám přijde v odběrovém setu. Vyjme se, očistí a vyšetří – uděláme bakteriologický stěr, abychom zjistili, co je tam za patogeny. Všechno totiž musí být čisté a zdravé.
Nejdůležitější je pohlídat patogeny rezistentní na antibiotika. Pokud by v dřeni nějaké takové byly, musíme tkáň okamžitě vyřadit. Pokud bychom ji totiž po třiceti letech použili, tak tu rezistentní bakterii předáme dál. Mohlo by to způsobit vážné potíže.
Jakmile víme, že je dřeň zdravá, vypláchne se ze zoubku a část se zamrazí. Druhá část dá do kultury, kde ji necháme narůst. Díky tomu můžeme zhodnotit, jak buňky rostou a jaké je jejich složení. O výsledcích pak dáme vědět rodičům. Pošleme jim zprávu a certifikát, že je všechno v pořádku a že mají tkáň uskladněnou.
Jak často se stává, že musíte tkáň vyřadit?
Občas se to stane, třeba v jedné jsme objevili meningokoka. Nic se ale neděje. Dítě se přeléčí a pak se počká, až se začne kývat další zoubek.
Občas musíme vyřadit i takový zoubek, který je příliš vykývaný. Taková dřeň už potom není dostatečně prokrvená a vyživená – životaschopné buňky už tam nejsou. Doporučujeme proto přijít co nejdřív – jakmile se začne zoubek trochu viklat.
To je spousta pravidel. Kolik jeden takový pokus stojí?
Jeden pokus stojí 4900 korun. Jde o jakýsi rezervační poplatek, ze kterého hradíme práci lékaře a sérologické vyšetření. Pokud se vzorek ukáže jako nevhodný, tak už rodiče neplatí nic dalšího.
Pokud je všechno v pořádku a tkáň může být zařazená do biobanky, tak zaplatí jednorázově 23 tisíc plus roční poplatek za uskladnění 2100 korun.
Jak dlouho zoubek – respektive kmenové buňky z jeho dřeně – v bance vydrží?
Desítky let. Buňky jsou zamražené na minus 150 až 180 stupňů Celsia, takže se v nich zastaví veškeré metabolické procesy. Jsou dokonale zakonzervované.
Co se děje, když si to rodiče po dvou letech rozmyslí? Musíte tkáň zlikvidovat, nebo ji můžete použít i k něčemu jinému?
V takovém případě si mohou rodiče vybrat. Buď chtějí materiál zlikvidovat, nebo souhlasí s jeho využitím pro výzkumné účely. Ve smlouvě je to ošetřeno, předem se jich na to ptáme.
Je o to zájem? Kolik lidí už si u vás nechalo dřeň ze zoubků zamrazit?
Prozatím máme desítky vzorků, spustili jsme to teprve v květnu. Jak jsem ale řekl, snažíme se rozšířit síť spolupracujících zubařů, díky čemuž by se měly počty klientů a jejich vzorků rozšířit. Pokračujeme i v našem výzkumu.
