Súdánská armáda (SAF) koncem března po dvou letech osvobodila hlavní město Chartúm. Někteří experti hovoří o bodu zvratu, jiní ale varují, že válka není u konce. Podle analytika Jana Havlíčka hrozí africké zemi rozpad. Povstalecké Jednotky rychlé podpory (RSF) podporují podle USA i odborníků Spojené arabské emiráty. Súdánská vláda stát žaluje u Mezinárodního soudního dvora kvůli podílu na genocidě. Abú Dhabí to popírá.

Súdánská armáda získala zpět plnou kontrolu nad metropolí po téměř dvou letech občanské války, v níž se bojuje o moc i nerostné bohatství. Velitel armády Abdal Fattáh Burhán v roce 2023 musel uprchnout z hlavního města a přesunout vládu do přístavu Port Sudán u Rudého moře, který leží asi sedm set kilometrů severovýchodně od metropole, připomíná server France24.

Brutální válka, kterou doprovází z obou stran sexuální i etnické násilí a bombardování civilistů, si od té doby vyžádala desítky tisíc obětí. Více než deset milionů lidí muselo opustit své domovy. Ofenziva zahájená armádou letos v září může být podle některých expertů bodem zvratu.

Rebelové „ztrácejí dech“

Že se miska vah naklonila na stranu SAF, je způsobeno tím, že polovojenské síly vedené bývalým spojencem Burhána Muhammadem Hamdanem Dagalem ztrácejí dech, řekl France24 výzkumník a expert na Súdán Marc Lavergne. „Jednotky rychlé podpory nejsou profesionálními vojáky se skutečnou hierarchií a organizovanou logistikou. Chtěly udeřit tvrdě a rychle; ovládly velká území, aniž by je dokázaly spravovat,“ vysvětluje expert.

Jiní odborníci ale varují, že zdaleka není vyhráno. „Dobytí Chartúmu SAF má významný symbolický charakter, zejména pokud jde například o oslavované dobytí prezidentského paláce. Situace v zemi se tím určitě nijak nezlepšuje. Dochází k jasnějšímu rozdělení, respektive rozpadu země na dvě části – východní a západní,“ upozornil expert na Súdán Jan Havlíček z Asociace pro mezinárodní otázky.

„Většinu východní části s dočasným hlavním městem v Port Súdánu ovládá SAF, zatímco velkou část západu země, včetně dárfúrských regionů, ovládá RSF. Armáda zatím nemá kapacitu na to, aby v Dárfúru RSF ohrozila, v minulých dnech naopak o některá území přišla. Konec války se rozhodně neblíží, jelikož obě strany nadále odmítají vyjednávat,“ konstatoval.

Šéf RSF v posledních měsících uskutečnil diplomatické cesty do Ugandy, Etiopie a Keni, kde dokonce v únoru ve snaze získat legitimitu v Nairobi oznámil vytvoření „paralelní vlády“, která by řídila oblasti pod kontrolou polovojenských jednotek. To důrazně odmítl Burhán, který obvinil keňského prezidenta Williama Ruta z podpory jeho rivala.

Zvěrstva v Dárfúru

Mezi odborníky panují obavy, že nynější ústup RSF do Dárfúru vyvolá novou vlnu násilí. Dagalovy síly mají kořeny v milicích Džandžavíd, které před dvaceti lety pomohly armádě potlačit povstání v Dárfúru. V nynějším konfliktu RSF získaly kontrolu nad rozsáhlým územím země včetně Západního Dárfúru, kde čelí obvinění ze zabíjení lidí z etnika Masalitů s pomocí arabských milicí.

Jediné město v regionu, které RSF nemá pod kontrolou, je Fašír. Dagalovy síly ho obléhají deset měsíců a pravidelně útočí na uprchlické tábory v jeho blízkosti.

Rozsáhlá oblast Dárfúru byla svědkem některých z nejhorších zvěrstev války, včetně bombardování civilních oblastí kazetovou municí a rozsáhlého etnického násilí. Spojené státy viní RSF z genocidy v tomto regionu.

Žaloba na Emiráty kvůli genocidě

Do konfliktu zasahují i zahraniční aktéři. Súdánská vláda podala začátkem března u Mezinárodního soudního dvora žalobu na Spojené arabské emiráty, které viní z porušení závazků vyplývajících z úmluvy OSN o genocidě.

Súdán tvrdí, že Emiráty vyzbrojují RSF. Země Perského zálivu to popírá, experti OSN i američtí zákonodárci ale považují informace za důvěryhodné. „Podpora RSF ze strany Spojených arabských emirátů je zcela evidentní a prokázaná. Emiráty jsou hlavním podporovatelem genocidní milice RSF, a jejich podíl na etnických čistkách a aktech genocidy ze strany RSF na súdánském obyvatelstvu je tak naprosto zásadní,“ uvedl Havlíček.

RSF má podle experta i další podporovatele, včetně sousedních vlád v Čadu či Keni, hlavním spojencem však zůstávají Emiráty. „Súdánská armáda má na své straně naopak Turecko, Egypt, Írán a trochu překvapivě a relativně nově také Rusko, kterému byla přislíbena vojenská základna na armádou kontrolovaném pobřeží Rudého moře (v Port Súdánu). Emiráty hrají v konfliktu roli skutečně významnou, zejména pokud jde o dodávky zbraní pro RSF,“ konstatoval Havlíček.

Černý obchod se zlatem

Právě přes Emiráty probíhá obchod se zlatem, který je klíčový pro obě strany konfliktu, píše s odkazem na své zdroje francouzská rozhlasová stanice RFI. Válka sice zdecimovala ekonomiku africké země, armáda přesto v únoru oznámila rekordní 64tunovou produkci tohoto vzácného kovu.

„Abychom pochopili válku v Súdánu, musíme sledovat zlato a dostaneme se do Emirátů,“ řekl RFI výzkumník Marc Ummel z rozvojové organizace Swissaid, který sleduje pašování afrického zlata do země Perského zálivu.

Podle súdánských činitelů, zdrojů z těžebního průmyslu a výzkumu Swissaid však téměř všechno súdánské zlato proudí do Emirátů, a to oficiálními obchodními cestami, s pašeráky, ale i díky tomu, že nejvýnosnější vládní důl mají Emiráty v přímém vlastnictví, uvádí RFI.

Zákonný vývoz přinesl státní pokladny 1,57 miliardy dolarů (36,25 miliardy korun), ukazují údaje centrální banky v Súdánu. Téměř polovina produkce se ale pašuje přes hranice, sdělil AFP ředitel státní Súdánské společnosti pro nerostné zdroje Mohamed Taher.

Podle zdrojů a expertů z těžebního průmyslu se velká část zlata produkovaného oběma stranami konfliktu pašuje přes Čad, Jižní Súdán a Egypt, než se dostane do Emirátů. Podle Tahera súdánská vláda v současnosti hledá alternativy jako Turecko či Katar.

Země Perského zálivu vše popírá. Představitel Emirátů v prohlášení pro agenturu AFP odmítl „jakékoli nepodložené obvinění týkající se pašování nebo zisku zlata“. Podle údajů dubajské komoditní burzy se nicméně Emiráty staly v roce 2023 druhým největším světovým vývozcem zlata, píše RFI.

Podíl.
Exit mobile version