Michael Žantovský je významný český diplomat, spisovatel a překladatel. Byl velvyslancem České republiky v USA a následně v Izraeli. Byl také senátorem a mluvčím prezidenta Václava Havla během sametové revoluce. Žantovský se podílel na zakládání Občanského fóra a je autorem několika knih, včetně biografie Václava Havla. V současnosti působí jako poradce prezidenta Petra Pavla.
V minulosti jste říkal, že faktor nejistoty u Trumpa nemůže přinést z analytického hlediska bezpečnější svět. Proč?
Svět mezinárodních vztahů je založen na předvídatelnosti. Smysl bilaterálních vztahů mezi státy, nejrůznějších dohod a úmluv je právě v tom, že dodávají chaotickému světu předvídatelnost. Umožňují aktérům odhadovat chování jiných aktérů. Převáží-li v mezinárodních vztazích nepředvídatelnost, dojde k oslabení důvěry mezi státy a skupinami států. A to s fatálními následky. Vznik první světové války je toho modelovým příkladem.
Není ale možné, že „silný“ americký prezident, i když nepředvídatelný, může přinést více dobrého globálně, protože se ho budou „světoví padouši“ obávat více než prezidenta předvídatelného, ale z jejich pohledu vlastně slabého?
Silný americký prezident je rozhodně žádoucí. Nepředvídatelného prezidenta se však budou obávat nejen světoví padouši, ale i spojenci. Spojenecká politika předvídatelnost vyžaduje, jinak není možné plánovat společný postup. Nepředvídatelnost může být užitečný taktický nástroj v konkrétních situacích, ale světový řád na ní stavět nelze…
Trump nedávno před americkým publikem řekl, že konflikt na Ukrajině vnímá jako vážnější problém než konflikt na Blízkém východě. Kdo se podle vás má více obávat kroků amerického prezidenta – Hamás a Írán, nebo Putin se Zelenským?
Není nezbytné věnovat výrokům Donalda Trumpa větší pozornost, než si zasluhují. Často si totiž protiřečí a mění se v závislosti na publiku, počasí a Trumpově momentálním rozpoložení. Konflikt na Ukrajině je nesmírně vážný, protože se v něm angažuje jaderná velmoc s explicitním cílem zásadně změnit mezinárodní řád. Navíc otázka stojí trochu jinak: pokud by se měl bát Putin, nemusí se tolik bát Zelenskyj. A naopak.
Americký prezident není Zeus, který stojí nad konflikty smrtelníků, ale jeden z nich. Konflikt na Blízkém východě je zase hrozivý, protože se dotýká celé řady aktérů, z nichž někteří – jako Írán – mají jaderné ambice. Ale chtěl bych doufat, že teroristé a agresoři se budou víc bát a slušní lidé si trochu oddechnou.
Doktrína amerického izolacionismu není nic nového. Lze podle vás očekávat, že se může opakovat příběh z časů například před světovými válkami, nebo je dnešní svět už tak jiný, že i izolacionismus bude rezonovat jinak?
Nic jako nový americký izolacionismus nehrozí. Ještě před svou inaugurací slíbil Trump mír na Ukrajině, peklo Hamásu, pokud nepropustí všechna rukojmí, začlenění Kanady jako 51. státu americké Unie, připojení Grónska a opětovné získání kontroly nad Panamským průplavem. To mi jako izolacionistický program nepřipadá. Na první pohled to spíš připomíná program amerického intervencionismu podobný politice prezidenta Theodora Roosevelta…
Jak hodnotíte současné vztahy Donalda Trumpa s českými vrcholnými politiky?
Jsou poměrně omezené. Kromě návštěvy Andreje Babiše jako premiéra v Bílém domě před téměř šesti lety k nim můžeme počítat jen telefonický rozhovor s premiérem Petrem Fialou po Trumpově posledním zvolení.
Státní návštěva českého prezidenta v USA neproběhla od roku 1997, poslední úřadující americký prezident, který navštívil Českou republiku, byl Barack Obama v dubnu 2009, ale návštěva měla pracovní charakter. Samozřejmě nejde jen o osobní kontakty prezidentů, ale o vztahy s celou prezidentskou administrativou, s americkým Kongresem a s dalšími institucemi vysoce decentralizovaného politického systému USA. Bude to pro nás značná výzva.
Jak se změnily Spojené státy po prvním zvolení Donalda Trumpa a jak v americké společnosti rezonuje jeho znovuzvolení?
Prvnímu zvolení Donalda Trumpa předcházely katastrofické předpovědi, které se naštěstí zcela nenaplnily. Nicméně polarizace americké společnosti a paralelně i polarizace v řadě dalších demokratických zemí se od jeho prvního zvolení ještě vystupňovala. Jeho znovuzvolení již nebylo takovým šokem a bylo ho možné do jisté míry očekávat. Bude to ale jiný Trump, zkušenější a možná i cílevědomější. Na to, zda to bude k lepšímu, či k horšímu, si musíme pár týdnů počkat.
