Ohořelé zdi, „koberec“ cihel a zkroucené ocelové rámy, které kdysi tvořily majestátní kopuli. Památník míru v japonské Hirošimě je ponurou připomínkou devastující síly jaderných zbraní. Do trosek u říční promenády veřejnost nemůže – výjimkou jsou státníci a zahraniční delegace. Reportérovi Aktuálně.cz se tam podařilo dostat po boku české delegace prezidenta Petra Pavla.
Ještě ráno 6. srpna 1945 – přesně před 80 lety – byl průmyslový palác náchodského rodáka a architekta Jana Letzela impozantní a robustní stavbou, která v Hirošimě a ani v celé zemi vycházejícího slunce neměla obdoby. Jen málokdo tušil, že se krátce po 8:15 přemění v ohořelé železobetonové trosky, které budou připomínat tragický závěr druhé světové války.
Trosky Atomového dómu v Hirošimě | Video: Viet Tran
Dnes se Atomový dóm, známý též jako Památník míru, tyčí nad moderním japonským městem jako ponurá připomínka toho, jakou tragédii dokážou způsobit nukleární zbraně.
Drtivá většina návštěvníků Hirošimy může obdivovat torzo budovy s českou stopou pouze zvenčí. V okolí ostatně vyrostly prostorné parky, další menší památníky i muzeum věnované momentu, kdy nebe nad městem rozsvítil atomový výbuch. Dovnitř Atomového dómu mohou zpravidla jen památkáři a omezené množství státníků či zahraničních delegací.
Český prezident Petr Pavel byl v tomto případě jednou z oněch výjimek. Společně se svou delegací vkročil do trosek Památníku míru a společně s ním i několik pár novinářů, včetně reportéra Aktuálně.cz.
V troskách českého architektonického klenotu
Každý z účastníků prohlídky, kterou vedl hirošimský starosta Kazumi Macui, dostal od japonského personálu bezpečnostní helmu. Bez ní nemohl udělat ani krok. Ačkoliv je Atomový dóm pod neustálým dohledem památkářů, riziko, že z vyšších pater spadne uvolněný kus zdi či cihla, je stále aktuální. Něco takového nechce nikdo riskovat, navíc během zahraniční návštěvy.
Už v prvních vteřinách dopadla na všechny tíživá atmosféra. Jak prezident Pavel, tak zbytek české delegace mlčky překračoval koberec cihel a sutin. Občas se zastavil, aby si prohlédl žárem zkroucené ocelové tyče trčící ze zdí. Párkrát se zadíval nahoru na kopuli, přes kterou se draly paprsky červencového slunce.
Ticho pravidelně protínal jen starosta Macui, jenž české hlavě státu vysvětloval okolnosti výbuchu, či Zvon míru, který párkrát zazněl z protějšího břehu řeky Óta. Pieta byla na místě – výbuch atomové bomby nikdo v budově nepřežil.
Člověk se mohl na vlastní oči přesvědčit, jakou spoušť „Chlapeček“ – z anglického Little Boy, jak byla pojmenována uranová jaderná puma svržená na Hirošimu – způsobil. Zatímco většina města lehla popelem, z Letzelova průmyslového paláce, který se nacházel jen kousek od epicentra výbuchu, zbyly alespoň ohořelé zdi a železobetonová kostra, jež odolaly obřímu žáru i devastující tlakové vlně.
Pro českou delegaci byla prohlídka dvojnásob intenzivní. Třípatrová budova se ostatně podobá sídlu ministerstva průmyslu a obchodu v Praze, i tato budova se totiž pyšní velkou kopulí. Tu v Hirošimě už připomíná pouze zaoblený ocelový rám.
Tísnivé a depresivní, zhodnotil prezident Pavel
Celá delegace včetně prezidenta Pavla se následně přesunula k Plamenu míru s výhledem na Atomový dóm a následně do místního muzea. Tam prezident přiblížil, jaké dojmy si odnesl z trosek Památníku míru.
„Přiznám se, že to na mě působilo opravdu tísnivým dojmem. Když si představím informace, které znám ze studia historie, a pak zde přímo stojím a představím si, co se tu dělo před 80 lety… je to hodně depresivní. Hirošima je ale také výrazem nezdolnosti a naděje japonského národa. I to, jak město znovu vybudovali a jak se s touto událostí vypořádali, je obdivuhodnou ukázkou síly lidského ducha,“ řekl Pavel na krátkém tiskovém brífinku během své pracovní návštěvy Japonska.
Japonci se v roce 1966 rozhodli, že budovu někdejšího Letzelova průmyslového paláce už nikdy neopraví. Pouze zpevnili strukturu torza, které díky umu českého architekta přečkalo jadernou tragédii.
Památník míru se tak dodnes tyčí u říční promenády. V kontrastu se zbytkem moderní a čisté Hirošimy varuje před příliš vysokou cenou nukleární války.
