Přestože Bruntál nedávno vítal prezidenta Petra Pavla, „jeho“ město to rozhodně není. V prezidentských volbách tady jasně vyhrál jeho protikandidát Andrej Babiš (ANO), který tady může počítat patrně s vysokou výhrou i v podzimních volbách do sněmovny. Aktuálně.cz hledalo přímo ve městě odpověď na otázku, proč je tady Babiš tak oblíbený a zda to souvisí s tím, jak se tu místním lidem žije.
„Tady je to bohem opouštěný kraj,“ řekne mi průvodčí středního věku s výrazným tetováním na ruce několik minut poté, co vlakem ujíždíme z olomouckého nádraží směrem na Bruntál. Má čas si se mnou chvíli povídat, ve vlaku sedí jen pár lidí a navíc vlak má jen asi tři vozy. A průvodčí je na první pohled společenský typ.
„Doprava do Bruntálu je složitá, všude je daleko, navíc do Krnova už jede jen autobus, protože je výluka,“ vysvětluje svá první slova. Zároveň se rozpovídá o nějakých „zubatých žábách“, které proslavily Bruntál a jednu dobu dokonce byly na tabuli hned při vjezdu do města. „Jó, přežít Bruntál není legrace,“ řekne a nebýt úsměvu, měl bych z města obavu ještě dřív, než bych do něj přijel.
O zubatých žábách vůbec nic netuším, přemýšlím, co to může být za druh. Nicméně z dřívějšího vystoupení moderátora Jana Krause tuším, že Bruntál není patrně pro slabé povahy. V jednom z dílů svého pořadu se totiž do Bruntálu pořádně pustil. Poukazoval například na to, že je v něm často špatné, deštivé počasí.
Přežít Bruntál nění legrace, tvrdil v minulosti známý moderátor Jan Kraus. | Foto: ČTK
„Bruntál je pronásledován klimaticky, ekologicky… Dokonce si pamatuji, že byla období, kdy tam byli lidé bez práce a stát říkal, že to vyřídí tím, že jim pořídí mobilní telefony. Než se zjistilo, že tam není pokrytí… Ten Bruntál je pronásledovaný. Nejen státem, ale i seshora,“ bavil Kraus publikum ve chvíli, kdy byl jeho hostem zpěvák Viktor Dyk. „Měl jste už někdy v Bruntále koncert?“ zeptal se ho, a po Dykově odpovědi, že to zkusí, Kraus odpověděl: „Přeji vám, abyste se šťastně vrátil.“
Na to všechno myslím, když se k Bruntálu blížím. Pocit něčeho neobvyklého v člověku vyvolává i to, že do města vede pouze jednokolejka, která se pozvolna táhne do vyšších výšek. Pohled z okna ovšem přináší nádherný zážitek, všude kolem je krásná krajina, louky, kopce, lesy, potůček, budovy jednotlivých železničních stanic, na kterých občas zahlédnete ještě původní německé názvy.
Doporučuji ale mít na uších velká sluchátka, protože mašinka je pořádně hlučná a evidentně zastaralá. Její největší výhodou je, že si můžete stáhnout okýnko, vytáhnout hlavu a užívat si čistého vzduchu i vánku. Později se dozvídám, že místní nedávno chtěli po hejtmanovi tohoto kraje lepší vozy, ale prý jim vzkázal, ať si zajedou na Karvinsko, protože tam je mají.
Stesky na to, že se lidé v Broumově a okolí cítí krajem i státem poněkud opuštěni, slyším během těch dvou dnů často, ať se to týká dopravy, zdravotnictví, obchodu s chudobou či nedostatečnou pomocí státu po povodních. To poslední si mimochodem vyslechl i prezident Petr Pavel, který Bruntál navštívil minulé úterý.
Usměvaná a podnikavá paní Marta, díky které funguje restaurace na nádraží. „Lidí v Bruntále jsou prostě jiní, ale město se vzmáhá,“ říká optimisticky. | Foto: Radek Bartoníček
Jakmile ale vystoupíte na vlakovém nádraží, žasnete, jak krásně je opravené, má historickou podobu. Není náhodou, že už několikrát bojovalo o titul nejkrásnějšího nádraží v České republice. Příjemný pocit ve vás zesílí ještě více, když hned po dlouhé jízdě vlakem můžete sednou do útulné nádražní restaurace. Nějakou dobu byla zavřená, ale pak se objevila paní Marta, která má podnikavého ducha. Jak sama upozorňuje, pochází z Brna a do Broumova přišla před čtyřmi lety za byznysem – přesně toto slovo použije.
„Zalíbilo se mi tady, je tady čerstvý vzduch, zamilovala jsem si tady přírodu, začala jsem dělat byznys, měla jsem penzion na samotě… A už se mi tady tak nějak zalíbilo,“ vypráví s chutí. Je veselá, vstřícná, hovorná a pohostinná, snaží se, aby nádražku, kterou má necelý půlrok, udržela v provozu a ve známosti. Dokonce u ní nedávno natáčel další pokračování svého pořadu o kvalitě restaurací vyhlášený kuchař Zdeněk Pohlreich.
„No nedopadlo to moc dobře, kuchař i já jsme byli hrozně nervózní a ve stresu,“ prozradí k pořadu, který má být v televizi odvysílán na podzim. I když ví, že z něj nevyjde nejlépe, je patrné, že je optimistka a bojovnice. Podle ní je třeba v Bruntále takové vlastnosti mít.
„Lidé jsou tady jiní než jinde. Tady je prostě jiný kraj, lidé tady nejsou tak akční, pro byznys, byť u mladých už vidím drajv. Většina takových ale odchází, naštěstí ne všichni. Je to město protipólů, potkávám hodně lidí, co nepracují, ale naopak i takové, kteří mají dvě práce. Celkově bych ale řekla, že se to tady vzmáhá,“ popisuje paní Marta městečko – aniž by se zastavila, protože host je u ní evidentně na prvním místě.
Je to tady na nic, volíme Babiše
Když během víkendu mluvím s řadou místních lidí, je mi jasné, že spokojenost člověka se hodně neodvíjí tolik od toho, kde žije a v jakých podmínkách. Ale spíš jde o to, jaký má charakter a schopnost bojovat s osudem.
Trojice žen, sedících na lavičce na náměstí, a muž takřka seniorského věku, který stojí nad nimi, patří k těm, kteří od začátku až do konce povídání na něco nadávají. Život ve městě prý stojí za nic, služby se výrazně zhoršují, ceny všeho raketově stoupají, práce je velmi málo a ještě je navíc špatně placená.
Nespokojená čtveřice na bruntálském náměstí, všichni nadávají na vládu, vysoké ceny i pomoc Ukrajincům. | Foto: Radek Bartoníček
„Těžko se tady hledá nějaká práce. A před důchodem už vůbec ne,“ říká muž. Z čehož je zřejmé, že v důchodu ještě není a na úřadu práce ho registrují jako nezaměstnaného. „Je to tady na hovno,“ shrne poněkud naturalisticky, ale řekne to s takovým důrazem, že žádné jiné slovo by jeho rozpoložení nevyjadřovalo lépe. Věří, že by se to mohlo snad zlepšit po podzimních volbách, ve kterých půjde volit předsedu ANO Andreje Babiše.
Během svého dvoudenního pobytu v Bruntále jsem se přesvědčil, že Babišových voličů žije ve městě mnoho. Však tady také před necelým měsícem byl a měl prý „narváno“. A když byly prezidentské volby, Babiš tady Petra Pavla jednoznačně porazil.
„Jsem na mateřské a sotva vyjdu s penězi. Nemít přítele, který pracuje v supermarketu, tak bychom nemohli vyžít. Teď jsme dopláceli spoustu peněz za elektriku, dítě ve školce stojí také peníze, v obchodech je všechno hrozně drahé. Pomáhá se jen Cikánům a Ukrajincům,“ rozčiluje se maminka na zmiňované lavičce. Spolubesedníci jen pokyvují a přidávají další slova, která nejsou k oběma skupinám občanů vůbec lichotivá.
Místostarosta za STAN Petr Rys v rozhovoru s prezidentem Petrem Pavlem v minulém týdnu, kdy prezident navštívil Bruntál. | Foto: Radek Bartoníček
Bývalého starostu a v posledních letech místostarostu za STAN Petra Rysa negativismus mnoha místních nepřekvapuje. Při rozhovoru s ním je zřejmé, že s vítězstvím Babiše je smířený, byť se podle svých slov maximálně snaží, aby lidé v Bruntále byli spokojení. Když se po městě procházím, vidím činorodost a modernizaci, opravuje se chlouba města, zámek, po 40 letech budují silničáři obchvat, dělníci dělají nové chodníky a místní technická správa poctivě zalévá nově vysazené stromy.
„Kdo chce více pochopit Bruntál, musí se seznámit s jeho historií, kdy v něm došlo v letech 1938 a 1945 k velkému vysídlení původního obyvatelstva a příchodu lidí, kteří v něm nemají kořeny. Když chodíme po jubilantech ve věku nad 80 let, popisují Bruntál spíše negativně jako deštivé, slzavé údolí. Zatímco pamětníci z Německa, kteří museli odejít, sem jezdí na hroby předků a mají k místu silný citový vztah,“ vysvětluje.
Nedůvěra k médiím a nostalgie
Když zastavují po městě další seniory, slyším více nadávek na vládu, která prý myslí mnohem víc na Ukrajince než na vlastní občany. Na argumenty typu, že Ukrajinci dávají do státního rozpočtu spoustu peněz a mnozí pracují, málokdo slyší. Lidé jsou přesvědčeni o svých pravdách, televizi prý nevěří, protože „se v ní lže“. Je to podobné jako s informací o tom, že na besedu s prezidentem bylo nutné platit v Bruntále vstupné. Kdosi tuto informaci napsal na sociální sítě a rychle se roznesla městem. Byla to lež, ale některým lidem jsem ji nebyl schopný vyvrátit.
Letos jí zemřel manžel, bylo na operaci s páteří, ale přesto všechno se snaží dívat na život pozitivně. | Foto: Radek Bartoníček
Byla o ní přesvědčena i téměř 80letá žena, která pracovala za minulého režimu jako šéfka personálního podniku. Vzpomínala na to, jak to bylo v Bruntále před rokem 1989 všechno podstatně lepší.
„My jsme neměli nikde lozit, byla jsem proti vstupu do EU. My jsme tady v Bruntále měli všechno: brambory, len, výborné státní podniky, Seliko, ČSAD, Moravolen. Všechno se dnes vyrábí a pěstuje jinde. Má to logiku? My tady vykrmíme prasátko, prodáme ho do Německa, oni ho rozporcují a prodají nám ho s velkým ziskem,“ stěžovala si pamětnice. A poukazovala také na to, že práce je ve městě málo a mzdy podprůměrné.
Také ona se chystá volit Andreje Babiše, o Petru Fialovi (ODS) nechce ani slyše. „Babiš je takový normální, sympaťák. Zásadně volím Babiše. Za něj nám víc rostly důchody, zdaleka nebylo tak draho. O Fialovi je zbytečné mluvit. Proč vystupuje s tou s Pazderkovou? Vždyť ona je normálně střelená,“ míní seniorka. A dodává, že úplně lituje svou vnučku a další mladé, v jakém světe budou jako dospělí žít.
Ale že při rozhovorech s lidmi hodně záleží na jejich přístupu k životu a naturelu, jsem si uvědomil ještě více při setkání s paní Jaroslavou. V ruce držela hůlky, podle chůze bylo patrné, že jí tělo v něčem trápí, ale to jí nebránilo jít svižně dál. Z mojí prosby o radu, jak se dostanu k romské kolonii na okraji města, vzniklo příjemné povídání, během kterého jsem se dozvěděl, že jí nedávno zemřel manžel, byla na několika operacích páteře, ale přesto se snaží s životem statečně bojovat. „Za květen jsem ušla přes 200 kilometrů, chodím každý den, přináší mi to radost. O politiku se moc nezajímám, snažím se být pozitivní,“ svěřila se.
„Najít bydlení a práci je téměř nemožné“
Pokud jde o mladé lidi, není jich ve městě a okolí málo, sídlí tady kromě základních škol také gymnázium a další střední školy. Nemálo z nich jde studovat na vysoké školy a zůstávají ve větších městech, jsou ale i výjimky. Několik mladých učňů Střední odborné školy Bruntál potkávám po ránu v hotelu Hvězda, a to v místní restauraci, protože právě tam mají na starosti obsluhu hostů.
„Je mi dvacet a přijde mi, že si budu muset všechno těžce vybudovat,“ říká jedna z učnic, která po absolvování střední odborné školy se zaměřením na cukrářku teď studuje zmiňovanou školu se zaměřením kuchař – číšník. Ona i její spolužáci se musí ohánět. Než přijde více hostů, stojí kolem kávovaru, na kterém jim jejich vedoucí vysvětluje, jak udělat kvalitní kávu, a vzápětí je i zkouší. Na povídání s dívkou tak zbývá jen velmi krátká chvíle.
„Najít si tady ve městě práci a bydlení je prakticky nereálné. Kromě studia mám i brigádu, ale k té jsem se dostala jen díky skvělé paní mistrové. Ale určitě mi peníze nebudou stačit na vlastní bydlení ani na pronájem, protože ceny nájmů se pohybují od 15 tisíc korun nahoru a ceny i malých bytů jsou nad třemi miliony,“ tvrdí dívka, než se rychle zapojí do odborné praxe.
Dvojice mladíků, kteří patří v Bruntále k té části mladých, kteří vidí budoucnost optimisticky | Foto: Radek Bartoníček
To dvojice mladíků vidí život více optimisticky. Matyáš i Honza odešli studovat do Brna, Matyáš je v druháku na Masarykově univerzitě na právnické fakultě. Je hodně aktivní, kromě studia moderuje různé akce, má podcast a spravuje pro firmy sociální sítě.
„Mám pocit, že většina mladých z Bruntálu odchází, a to asi hlavně kvůli tomu, že tam pro ně není práce. ve větších městech je také lepší společenské vyžití a příznivější životní podmínky,“ říká Matyáš. Zároveň ale zároveň soudí, že prostředí i kulturní vyžití se v Bruntále lepší, oceňuje také činnost středních škol.
Společně s Honzou se shodují, že město se snaží dělat více pro to, aby mladé udrželo, a chválí si také řady nových projektů Moravskoslezského kraje. „Určitě se tady daří různým inovativním projektům více než v Ústeckém kraji. Líbí se mi i strategie rozvoje Bruntálska, velký potenciál vidím v turismu, město chce dál rozvíjet projekty, které propaguje pod sloganem Mezi vodou a horami,“ upozorňuje Honza.
Nadějí pro Bruntál jsou také mladé ženy, na které jsem náhodně narazil v místním podniku s názvem Nix Bistro and Bar. Tam jsem se dal do řeči s Nikolou Brambergerovou a Barborou Koňaříkovou, z jejichž povídání i výrazů bylo zřejmé, jak moc je zmiňovaný podnik baví. Prvně jmenovaná ho vlastní společně se svým přítelem Filipem Ngo, druhá je v něm provozní.
Zatímco Nikola přišla z Prahy, Barbora zná Bruntál celý život, chodila tady na základní i střední školu, teď kromě práce studuje vysokou školu v Olomouci. „Na rozdíl od mnoha jiných, kteří tady nevidí potenciál, já jsem se vrátila. Mám zkušenosti z Olomouce, Pardubic i Hradce Králové a tady doma se mi líbí nejvíc. Máme tady mimo jiné několik zajímavých podniků na posezení a jídlo, můžeme chodit do kina, do bazénu, kousek máme hory, z města je možné se všude dostat vlakem nebo autobusem, mladí jezdí i na chaty v okolí. A vidím, že se začínají vracet,“ pochvaluje si.
Barbora i Nikola ale žijí především zmiňovaným podnikem, který si získává stále větší věhlas. Známý herec a propagátor dobrých restaurací Lukáš Hejlík zařadil tento podnik na svou gastromapu, kde dává to nejlepší ze svého výběru. „Snažíme se opravdu o co nejlepší bistro, hosté si k nám těší na výborné jídlo,“ říká Barbora, která také s radostí popisuje, jak teď otevřeli ještě druhý prostor Enko by Nix, kde je možné si dát v originálním prostředí například drink a zároveň chodit za kulturou. „Dalo nám to s přítelem spoustu práce, ale věřím, že si k nám lidé najdou cestu,“ avizuje.
Rom, který seděl v tamní romské kolonii a tvrdil, že nemůže sehnat práci. | Foto: Radek Bartoníček
Tímto bych mohl své poznávání Bruntálu a povídání s místními ukončit, ale musím se zmínit ještě o jedné ulici. Pokud chci čtenářům poskytnout alespoň základní obrázek o Bruntále, není možné nenavštívit tamní romskou kolonii. Od řady místních slyším, že je to jednoznačně nejhorší místo ve městě, a proto v něm mnozí nikdy ani nebyli, jak mi sami říkají. A hned dodávají upozornění, že bych tam také neměl chodit. O to více jsem na toto místo zvědavý.
Někdo pro něj používá označení kolonie, jiní ghetto či prostě vybydlená „cikánská“ oblast, ale ve skutečnosti jde o několik domů s mnoha desítkami převážně malých bytů, které mají více vlastníků. V minulosti šlo o areál kasáren, která byla opravena a měla sloužit ke slušnému bydlení. Jenže nakonec se k nim dostali převážně obchodníci s chudobou. Ještě pár desítek metrů před těmito domy člověk netuší, co ho čeká, protože naproti je krásná, moderně vyhlížející základní škola.
Stačí ale přejít na druhou stranu silnice, ujít pár desítek metrů, a už je vidět první bytový dům s přízemními byty, které mají místo oken velké překližkové desky. Je jasné, že bydlet v těchto domech není žádná slast, zejména, když je všude po zemi nepořádek a spousta odpadků.
Vidím dvě skupinky Romů, jednu tvoří pětice mužů s několika dětmi, druhou, vzdálenou pár metrů, tvoří jen ženy, z nichž jedna drží v náručí miminko a další mají děti poblíž. „Nebudeme nic říkat, běžte pryč, stejně nikoho ve skutečnosti nezajímáme,“ říkají ženy, která následně utrousí alespoň pár vět. Jsou přesvědčené, že v Česku existuje vůči Romům rasismus, stěžují si také na předražené nájmy i nemožnost sehnat práci.
Muži jsou sdílnější, i když také nestojí o publicitu, ale chovají se přátelsky a otevřeně. Brzy je zřejmé, že někteří z nich mají živnostenský list a živí se například jako zedníci, další jsou nezaměstnaní a čas tráví sezením venku, klábosením a popíjením piva. Většina z nich má stejné příjmení, takže jde o rozvětvenou rodinu s řadou dětí a barvitými příběhy.
„V minulosti jsem měl dům, ale bohužel jsem měl dluhy a exekutor nám všechno vzal. Nemohl jsem splácet dluhy, protože během covidu nešlo pracovat,“ tvrdí otec dvou dětí Honza, který má na sobě tepláky a tričko. Je na sociálních dávkách, což odůvodňuje tím, že Romové obtížně shání práci stejně jako bydlení. „Kdybych měl dobře placenou práci, jdu dělat. Ale za 20 tisíc nemá smysl chodit do práce,“ prohlašuje. Ovšem řada místních Romů pracuje, já potkal například dva páry muže s ženou, kteří měli na sobě oblečení technických služeb, které skutečně vykonávají.
Stejně jako v případě budoucnosti rozvoje Bruntále svítá na lepší časy i u obchodu s chudobou. Sněmovna právě před několika dny schválila změnu zákona, podle kterého už nebude možné, aby majitelé nemovitostí chtěli za malý byt 20 a více tisíc korun měsíčně. Stejně tak už nebude tak jednoduché žít převážně ze sociálních dávek. Když přicházím z této kolonie na vlakové nádraží, abych odjel z města, opět mám štěstí na místní.
Ještě než z Bruntálu odjedu, rychle spěchám za majitelem reklamní agentury Rekont Tomášem Koňaříkem, protože ten mi může nejlépe objasnit podstatu tajemství se zubatou žábou a pověstí Bruntálu jako místa, kde se dějí strašidelné věci. Za všechno může seriál Comeback a scénárista Tomáš Baldýnský. Ten v díle Zlatá ledvina vylíčil Bruntál jako místo, kde prý žijí zubaté žáby. Slova ze seriálu získala okamžitě obrovskou popularitu, která trvá dodnes.
A Koňařík, který jako velký patriot na zubatých žábách postavil své podnikání, dál popularitu města znásobuje. Přitom ale sám přiznává: „Bruntál je určitě podstatně lepší než jeho pověst. Moc k nám všechny zvu, ať se sami přesvědčí,“ loučí se, když mě v poslední chvíli přiváží na nádraží. Bez jeho pomoci bych vlak nestíhal.
VIDEO: Bruntál má pověst velké díry a krásného okolí, říká jeho popularizátor
Aktuálně.cz mluvilo s bruntálským rodákem Tomášem Koňaříkem o životě v Bruntálu i známém seriálu, který městu přinesl obrovskou popularitu. | Video: Radek Bartoníček
