Menšík jako narušitel tenisové hegemonie? Sinner už je nervózní, všiml si Lojda – Aktuálně.cz

Zatímco zraky většiny sportovních fanoušků byly plně zaměstnány olympijskými hrami, český tenis zažíval nebývalé tenisové žně. Je to na kurtech zatím úžasný únor.

Minulý týden obletěl svět senzační výsledek, když si Jakub Menšík v Dauhá vyšlápl na světovou dvojku Jannika Sinnera. Navíc je z něj po postupu do semifinále už světová třináctka.

U Menši jsme se všichni báli, jak ve 20 letech zvládne obhajovat to, co všechno v minulé sezoně zvládl, včetně té obrovské porce bodů za triumf na Masters v Miami.

Teď můžeme říct, že začátek rok zvládl parádně. V Dauhá to neměl jednoduché, vracel se po zranění břišního svalu, které utrpěl v Melbourne.

Bylo to na něm vidět trochu v prvním kole, kdy se trápil proti britskému kvalifikantovi, ale proti Sinnerovi to byl už skvělý tenis.

Především fantasticky servíroval. V prvním setu měl statistiku kolem 80 procent prvního servisu, to je brutus, s tím nemůže moc dělat ani takový hráč jako Sinner.

Ale nezůstal jen u servisu. Menša hrál tak, jak jsme u něj chtěli vidět i loni, když byl trochu v útlumu. Tedy aktivně, s přísným bekhendem, kdy posílal přes síť neuvěřitelné přímky i po čáře a nebál se ani z forhendu. Chodil i na síť.

Se Sinnerem, který je v rychlosti absolutně top tenista, v pohodě držel krok. Měl na něj skvělou strategii, kdyby hrál pasivně, tak ho neporazí.

Po tomto skalpu se zase vyrojily otázky, jestli právě Kuba ve svých 20 letech bude do budoucna tím, který prožene dominantní dvojku současného tenisu.

Já bych s tím byl zatím opatrný. Nechci nijak snižovat ten úspěch. Přeci jen Sinner loni prohrál vedle Alcaraze akorát s Bublikem. To o něčem svědčí.

Na Italovi je ale vidět, že ho hodně poznamenala ta semifinálová porážka s Novakem Djokovičem na Australian Open. Byl nervózní, víc kazil, byl emotivnější. Není úplně v klidu jako třeba Carlos Alcaraz, ten má teď naopak fazónu jako blázen.

Když si ale vezmeme Kubovu hru, má hlavně nabito proti Sinnerovi. To je taková mašina od základní čáry podobně jako Djokovič a i toho už Menša porazil. Ital je čitelnější než Alcaraz, který hraje pestřeji, zahraje kraťas, volej, mění tempo hry.

Moc nechybělo k tomu, aby si to Menša vyzkoušel na vlastní kůži a střihl si bitvu i s nejlepším hráčem současnosti, ale proti byl v semifinále Athur Fils. Ten hrál výborně, ne nadarmo byl loni 14. tenista světa. Navíc taky hodně mladý. Byl to zápas, který rozhodlo pár míčů.

Pro Kubu ale každopádně super týden, který mu dá další porci herního sebevědomí i bodů pro zbytek sezony. Přeci jen obhajoba titulu v Miami se blíží. Ale vypadá i fyzicky fit a mohl by z toho dál jen těžit.

Můžeme mít radost, že v Dauhá to na český titul klaplo už o týden dříve, když hrály holky. Karolína Muchová prolomila černou finálovou sérii a konečně slaví velkou trofej.

Někoho možná překvapilo, že přestože nevyhrála šest a půl roku finálovou bitvu, nebylo to na ní vůbec znát a díky dvěma skvěle zvládnutým koncovkám setů trofej zvedla ona.

Mě to zase až tak nepřekvapilo. Měla výborný začátek roku, porazila mimo jiné třeba i Jelenu Rybakinovou. Navíc má nově v zádech velezkušeného Svena Groenevelda, který takhle velkých zápasů se slavnými svěřenkyněmi jako Monikou Selešovou, Caroline Wozniackou nebo Anou Ivanovičovou zažil spoustu.

Všechno se to sešlo tak skvěle, že byla na finále výborně připravená a má zasloužený triumf. Pro mě je to jasná hráčka top 10, když bude zdravá.

A nemuselo by zůstat jen u toho. Všichni víme, že daleko chodí i na grandslamech. Jen musí její tělo vydržet pohromadě.

I proto naprosto chápu, že po Dauhá vynechala Dubaj. Sice dohrávala zdravá, ale zrovna v jejím případě nemá smysl tělo zbytečně přetěžovat a riskovat zranění před velkými turnaji v Indian Wells a Miami.

Ředitel turnaje nebyl moc nadšený, odhlásila se i Aryna Sabalenková nebo Iga Šwiateková, dokonce jim vyhrožoval, že jim nechá uložit pokutu nebo dokonce sebrání bodů. To mi ale přijde úplně mimo a zřejmě jde jen o uražené ego ředitele. Holky mají právo si udělat program, jaký chtějí a potřebují.

Odpočinek potřebovala i Sára Bejlek po její jízdě z kvalifikace až k titulu v Abú Zabí. Byla to senzační jízda a teď už je 37. na světě.

Dlouhodobě trénují s Kubou Kahounem, bývalým hráčem, který sice nikdy nehrál na nějaké světové úrovni, ale má Sáru přečtenou a umí ji perfektně takticky připravit.

V Abú Zabí skvěle využila své přednosti, tedy levou ruku s vysokým liftovaným forhendem, skvěle se hýbala a četla hru. Využívala čopy, kraťasy. Povrch tam byl pomalejší a o jejím zbraním nahrávalo.

Přiznám se, že bych nečekal, že bude takhle rychle takhle vysoko. Na druhou stranu bych byl opatrný s dalšími předpověďmi, nedá se čekat, že teď bude vyhrávat další a další pětistovky.

Bude záležet, jestli je připravená na to plnit roli favoritky. Vždyť stačí uhrát někde pár kol a je nasazená na grandslamech. To je pro ni úplně nová role, se kterou se bude muset popasovat.

Tím, že hraje fyzicky náročný tenis, těžko bude zápasy vyhrávat za 50 minut, musí myslet i na regeneraci. Možná i proto se odhlásila z druhého kola v Dubaji, aby si nepřivodila ještě horší zranění.

Když jsme u těch skokanů roku, na tohle označení aspiruje také Víťa Kopřiva, který se vydal na tour po Jižní Americe a skvěle to proměnil ve spoustu posbíraných bodů. Po semifinále na pětistovce v Riu je už 65. hráč světa.

Už několikrát jsem ho tu v minulosti chválil. Je to příklad pro všechny mladé tenisty, že i když nepatříte mezi nejnadějnější juniory, můžete to poctivostí a pracovitostí jednou dotáhnout do světové tenisové špičky.

On dobře ví, že mu antuka sedí víc, takže místo aby bojoval v kvalifikacích natřískaných turnajů v Dauhá nebo Dubaji, vydal se slaběji obsazené turnaje, kde se ale pořád hraje o spoustu bodů.

Najednou má v půlce února nahráno přes 300 bodů, to je skvělý vklad, který mu dá klid do další fáze sezony. Navíc má skvělou formu, hraje aktivně, skvěle servíruje, předvádí výborný tenis, který ještě může prodat.

Samozřejmě nepůjde to do nekonečna, bude muset i na tvrdé povrchy. Už to není jak před 15 lety, kdy na okruhu byli ryzí antukáři, které člověk na jiném povrchu pomálu neviděl.

Tvrdé kurty ale pořadatelé kvůli delším výměnám zpomalují a to nahrává i Víťovi, který tak umí zahrát dobře také na nich. Klidně může pomýšlet ještě výš, chybělo pár míčů v tiebreaku, postoupil by v Riu do finále a mohl atakovat první padesátku.

Když k tomu všemu přidáme ještě víkendové tituly Darji Viďmanové a Dominiky Šalkové na podnicích z kategorie WTA 125, je to opravdu famózní únor.

Mezi 100. a 130. místem jsou tak další čtyři české holky, které čekají na vstupenku mezi elitu. Snad bude podobně úspěšný i tenisový březen.