Malé regionální nemocnice nejsou diskriminované, když dostávají až dvakrát nižší platby oproti velkým nemocnicím. Rozhodl o tom Ústavní soud. Jako důvod uvedl, že pokud ministerstvo zdravotnictví zvýhodňuje velké nemocnice, dělá to kvůli zlepšení kvality poskytované péče. Nikoliv svévolně.
Slepé střevo sice lidem odoperují stejně, zaplaceno za to ale dostanou jinak. Rozdíly v tom, jaké sumy platí pojišťovny různým českým nemocnicím, jsou až dvojnásobné. Za některé výkony jsou navíc malé špitály penalizované – mohou je provádět jen vybraná centra. A to přesto, že si u péči u malé nemocnice objednala samotná zdravotní pojišťovna.
Skupina 31 senátorů se proto ve spolupráci s Asociací českých a moravských nemocnic obrátila na Ústavní soud a žádala nápravu – tedy sjednocení úhrad. Soud ale jejich argumenty, že jsou malé nemocnice diskriminované, odmítl. Pokud ministerstvo zdravotnictví zvýhodňuje velké nemocnice, dělá to podle soudu kvůli zlepšení kvality poskytované péče. Nikoliv svévolně.
„Výsledkem tohoto rozhodnutí tedy bude, že některé obory z malých nemocnic zcela zmizí,“ říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz šéf Asociace českých a moravských nemocnic Michal Čarvaš.
Uvedl byste konkrétní případ výkonu, za který jsou malé nemocnice placené méně?
Jde třeba o totální endoprotézy kyčelního kloubu. Pokud lidem kloub vymění běžná regionální nemocnice, tak za to dostane zhruba 144 tisíc korun. Velká fakultní nemocnice ale za stejný výkon ve stejné kvalitě obdrží 255 tisíc korun. Tedy skoro dvakrát tolik. Odlišně je placená třeba i léčba srdečního selhání. I tam je rozdíl téměř dvojnásobný.
Ústavní soud se ale bohužel spokojil s tvrzením ministerstva zdravotnictví, že je rozdíl v platbách „jen“ 23 procent. Naši námitku, že do výpočtu vstupují i nerovně nastavené individuální sazby, které se historicky a bez ekonomického důvodu liší mezi nemocnicemi a zdravotními pojišťovnami, už neřešil. Nebyl schopen ani ochoten do tohoto detailu zajít. Platby proto zůstanou v regionálních nemocnicích nižší a některá zařízení už s nimi nevyjdou.
Co to bude znamenat pro pacienta? Budou některé výkony z malých nemocnic postupně mizet?
Ano, přesně to se stane. Rozhodnutí Ústavního soudu způsobí, že budou menší zařízení přicházet o část výkonů, které už budou moct dělat jen velké fakultní nemocnice. Přestane platit dosavadní přirozená dělba práce, podle níž by měly dělat menší nemocnice běžné výkony, zatímco velká centra by se měla zaměřit na vysoce specializovanou péči. To už nebude fungovat a bude to ke škodě pacientů.
Velké fakultní nemocnice jsou totiž už dnes zahlcené i základní péčí, rozhodně nedělají jen specializované operace. Běžné péče se ale nechtějí vzdát, protože je pro ně finančně výhodná – vstupní náklady jsou poměrně malé, úhrady od pojišťoven ale dostávají velmi dobré. Jak jsem řekl, pojišťovny jim za to platí až dvakrát víc peněz než malým regionálním zařízením. Vzhledem k tomu, že některých výkonů obecně ubývá, je tu poměrně tvrdý ekonomický boj o to, kdo bude tuto péči poskytovat. Chybí ekonomický stimul, abychom základní péči ponechali v levnějších malých nemocnicích a specializovanou péči centralizovali do fakultních nemocnic.
Ministerstvo zdravotnictví otevřeně přiznalo, že by chtělo síť nemocnic zredukovat. Malé nemocnice by se měly postupně buď specializovat, nebo přeměnit na léčebny dlouhodobě nemocných. Další variantou je udělat z nich polikliniky. Co vy na to?
O tom se sice mluví, nebude to ale tak jednoduché. Vždycky bude záležet na potřebách každého regionu. Nemůžete udělat z nemocnice léčebnu dlouhodobě nemocných, pokud široko daleko žádná akutní péče není. Dostupnost péče musí být vždycky zajištěna. Hodně přitom záleží na tom, jak je daný region zalidněný a jaká je tam dopravní infrastruktura – tedy jestli se lidé snadno dostanou do vzdálenější nemocnice. Obecně budou mít výhodu kraje, kde jsou nemocnice sdružené v nějakých klastrech nebo holdinzích – tyto nemocnice si budou moci pacienty vzájemně předávat podle potřeby.
Jsou tu ale i argumenty proti malým nemocnicím. Třeba Kancelář zdravotního pojištění tvrdí, že tyto nemocnice vykazují mnohem víc komplikací. Pacienti tam prý častěji trpí třeba pooperačními infekcemi. Není to důvod pro centralizaci náročnější péče do větších zařízení, kde tolik problémů není?
Jak říkával Winston Churchill: „Nevěřím žádné statistice, kterou si sám nezfalšuju.“ Podle mě není ta statistika Kanceláře zdravotního pojištění pravdivá. Menší nemocnice více komplikací nevykazují. Některé odborné společnosti to sice tvrdí, dělají to ale právě proto, že se snaží péči soustředit do velkých center. Tomu podřizují veškerou svou argumentaci.
A nemůže to být tak, že si některé menší nemocnice snaží vykázanými komplikacemi přivydělat? Sám říkáte, že už s nižšími platbami nevyjdou. I kancelář proto připouští, že může být část vykázaných komplikací falešná – tedy že nemocnice účtují pojišťovnám něco, co se nestalo, aby dostaly od pojišťoven víc peněz…
I toto musím jednoznačně odmítnout. Je možné, že je tady nějaká jedna nemocnice, která takové praktiky používá, rozhodně se to ale neděje plošně. Většina nemocnic vykazuje pojišťovnám péči poctivě a dělá svou práci dobře. Navíc pokud má pojišťovna pocit, že nemocnice cokoliv nesprávně vykazuje, nebo to vykazuje dokonce účelově, může zasáhnout. Má na to své revizní lékaře a kontrolní mechanismy. Naprosto nic jí nebrání danou nemocnici zkontrolovat.
Ministerstvo zdravotnictví opakovaně prohlásilo, že se nerovnost v platbách nemocnicím zlepšuje. Úřad se totiž snaží tyto platby sbližovat. Daří se to podle vás?
Nedaří. My jsme před podáním ústavní stížnosti mapovali, jak se úhrady vyvíjejí v čase, mezi lety 2019 a 2023. Výsledek jsme poskytli i ústavním soudcům. Z dat jednoznačně vyplynulo, že nominálně k žádnému sblížení nedošlo. Platby se přiblížily jen proporcionálně, což ale skoro žádný dopad v praxi nemá.
Pokusím se to vysvětlit trochu názorněji: Ministerstvo přidalo jeden rok malým nemocnicím pět procent a velkým čtyři procenta. Na první pohled se zdá, že jsou na tom malé nemocnice lépe, skutečnost je ale jiná. Přidaná procenta se totiž počítají ze základní sazby. A ta je u malých nemocnic jen 60 tisíc korun, zatímco u velkých fakultních nemocnic 90 tisíc. Opět proto dostaneme méně. I my přitom musíme platit podobné náklady – zaměstnance, materiál a energie.
Jak s rozpočty nemocnic zahýbá jejich nová povinnost – zajištění lékařských pohotovostí? Od ledna už nebudou pohotovosti zřizovat kraje, ale pojišťovny. A ty se rozhodly soustředit tuto službu už jen na urgentní příjmy nemocnic. Budou toho nemocnice schopny?
Myslím, že budou. Ta povinnost je totiž zahrnuta do úhrad, nemocnice na to nějaké peníze dostanou. Nicméně doufali jsme, že pokud budou mít za fungování pohotovostí odpovědnost pojišťovny, projeví se to i na ochotě soukromých lékařů zapojit se do služeb – tedy že je k tomu pojišťovny dotlačí. To se ale nakonec nestalo, pojišťovny to hodily na nemocnice. Máme si poradit, jak umíme.
A poradíte si? Kolik hodin denně budou moci nemocnice pohotovosti držet?
To zatím nevíme. Ještě se o tom budeme s pojišťovnami bavit. Ale mohu říct, že se budeme snažit péči pacientům zajistit.
