„Méněcenná“ děvčata a všudypřítomné tresty. Most s Mongoly tápe, jinde potíže nejsou

Teď výhled z okna jeho kanceláře na nádraží, širokou silnici a několik obchoďáků není kdovíjak hezký. Ještě před několika desítkami let by se ale odtud, z budovy původního německého reálného gymnázia, díval na architektonicky bohaté město Starý Most.

To zmizelo pod pásy velkorýpadel a historik Jiří Šlajsna se teď ve své práci zaměřuje právě na problémy a sociální experimenty, jimiž musel Most projít. A jedna ze zkoušek se podle Šlajsny děje i nyní. 

„Přes jednu z nejvyšších nezaměstnaností v České republice je na Mostecku nedostatek pracovníků řešen ‚dovozem‘ zahraničních dělníků. Po dělnících z Ukrajiny, Běloruska či Bulharska jsou to dnes hlavně občané Mongolska,“ popisuje Šlajsna, historik a archeolog Oblastního muzea a galerie v Mostě.

Mongolské pracovníky do regionu stahují především firmy, jejichž montovny stojí v průmyslové zóně Triangle. Ta vznikla v areálu bývalého žateckého vojenského letiště, které muselo ustoupit stavbě nevzhledných hal na plošině sousedící s dálnicí D7.

„Bohužel s tím však přicházejí i velké kulturní rozdíly. Ty se projevují hlavně na základních školách. Mongolské děti jsou zvyklé na výrazný vliv otce či dědečka. Děvčata jsou brána jako méněcenná oproti chlapcům a děti jsou z domova zvyklé na všudypřítomné fyzické tresty,“ myslí si Šlajsna.

Ostatně titulky podobného ražení se v minulých dnech objevily i v regionálních médiích. „Most se snaží začlenit děti cizinců, problém je i neuznávání ženské autority,“ psal třeba ústecký iDNES.cz. Mostecký papírový magazín Homér, kterému místní magistrát platí za inzerci, zase v článku varoval: „Školy i školky si nevědí rady s Mongolci.“ Celkově se nyní v Mostě vzdělává 153 mongolských žáků. 

Deník Aktuálně.cz proto oslovil Markétu Starou (ProMOST), náměstkyni primátora. I ona tvrdí, že začleňování Mongolů probíhá v uhelné metropoli severozápadních Čech komplikovaně.

„V některých případech se mohou objevit problémy s respektem k učitelkám. To může souviset s kulturním nastavením, kdy jsou v tradiční mongolské společnosti mužské autority více respektovány než ženské. Někdy mohou mít mongolští žáci tendenci jednat vůči učitelkám méně uctivě, což může vést k nedorozuměním a konfliktům,“ říká Stará.

„Jen jednou jsme řešili záškoláctví, chovají se úplně stejně jako naše děti,“ myslí si o Mongolech Věra Píchová z České Lípy. Ilustrační foto. | Foto: Jakub Plíhal

Ředitel školy nemluvil, ředitelka té druhé si Mongoly chválí

Most má dvě základní školy prioritně určené k začleňování cizinců. Tou první je čtrnáctá na Rozmarýnové ulici. Reportér Aktuálně.cz se nejdřív s jejím ředitelem Bohumilem Moravcem spojil. Ten slíbil, že se ozve později, ale pak už nereagoval na telefonáty ani zaslané textové zprávy.

Škole na ulici Rozmarýnová řediteluje Bohumil Moravec. Ten nejdřív slíbil, že se reportérovi Aktuálně.cz ozve, ale pak přestal komunikovat. | Foto: Ondřej Stratilík

Několik stovek metrů vzdušnou čarou od Rozmarýnové ulice stojí paneláková osmnáctá základní škola. I sem dochází řada dětí jiných národností. „Se začleňováním cizinců máme dlouholeté zkušenosti, začínali jsme s Jemenci, Mongolci jsou zlatí,“ popisuje Jana Kropáčková, ředitelka školy.

V Mostě se podle ní začali ve větší míře objevovat po covidu a v souvislosti s rozvojem průmyslu v zóně Triangle. V rozhovoru Kropáčková několikrát odmítne, že by s Mongoly či jejich dětmi museli ve škole řešit zásadnější potíže. Jako největší zádrhel zmiňuje komunikační bariéru při jednání s rodiči – Mongolové většinou jiným jazykem nemluví.

„Z 99 procent jsou to děti, které se chtějí učit. Nakoupili jsme překladače, máme sociální pracovnici,“ vypočítává Kropáčková. A po delším tápání si vybaví ojedinělý případ, kdy prý měl mongolský chlapec v rodině větší zastání než jeho sestra.

Na mostecké 18. ZŠ žádné potíže s mongolskými dětmi řešit nemusí, říká ředitelka Jana Kropáčková. | Foto: Ondřej Stratilík

Že to s těmi problémy, které mají způsobovat Mongolové a jejich kultura, nemusí být tak horké, jak tvrdí někteří, potvrzuje i situace v České Lípě. Tam byla kvůli továrnám vyrábějícím součástky pro automobily historicky nejpočetnější mongolská komunita v Česku.

Největší zkušenosti s jejich dětmi má ZŠ Špičák. Podle Věry Píchové, zástupkyně ředitelky pro výchovné záležitosti, je dnes z 830 tamějších žáků 98 Mongolů. V minulosti jich ale bylo daleko víc, Píchová mluví o dvaceti až třiceti procentech.

Holky pracantky, kluci línější

„Kázeňské problémy nikdy nebyly, a to nám těch Mongolů školou prošlo fakt hodně. Jen jednou jsme řešili záškoláctví, chovají se úplně stejně jako naše děti,“ vybavuje si Věra Píchová. 

Škola Špičák se toho podle ní časem hodně naučila. Před osmi deseti lety prý s Mongoly neuměli pracovat, česky prý nedokázaly mluvit děti ani jejich rodiče. Právě to, že Mongolové tady většinou zůstávají díky prodlužování pracovních víz, u kterých se nehledí na to, jestli zvládají češtinu, je podle Píchové největší komplikace.

„Po těch letech jsme zjistili, že holky jsou velké pracantky. Kulturně jsou nastaveni tak, že kluk je někdo, tím pádem jsou ale chlapci línější,“ přemítá Věra Píchová.

Co se týče procentuálního zastoupení, podle dat Českého statistického úřadu žije vůbec nejvíc Mongolů ve středočeské obci Čím, kousek od Příbrami. Ve vesnici s necelými čtyřmi stovkami obyvatel je totiž zaměstnává firma vyrábějící obaly na uzenářské výrobky.

Její majitelé sice na dotazy deníku Aktuálně.cz neodpověděli, nicméně místní starosta Miloslav Haniš (STAN) si soužití s Mongoly chválí: „Bydlí u nás jednotlivci i rodiny, nikdy žádný problém nebyl.“

„Domácí násilí je tabu, je třeba zvyšovat povědomí“

Rostoucí počet Mongolů v Česku, které si sem kvůli nedostatku levné pracovní síly nechává přivážet mnoho firem, sleduje i Rada vlády pro lidská práva (RVLP). Její zástupci potvrzují názory škol a vysvětlují, že rychlejší integraci této menšiny brání především jazyková bariéra a nedostatek tlumočníků a pracovníků, kteří by pomáhali s komunikací s úřady.

„Příslušníci menšiny jsou tak odkázáni na své kontakty z komunity se znalostí češtiny, ale často bez znalosti českého systému a institucí.“ Ilustrační foto. | Foto: Jakub Plíhal

„Vzhledem k rozšířené práci příslušníků mongolské menšiny ve směnném provozu je náročné sladit práci na směny s pravidelnými kurzy českého jazyka. Mezi příslušníky mongolské menšiny je domácí násilí tabu, o kterém je třeba zvyšovat povědomí, a to i za pomoci interkulturních pracovníků s dobrou znalostí českého systému. Integrace se daří ve školství – školy umí pracovat se speciálními potřebami příslušníků menšiny,“ popisuje David Chytil z RVLP.

Aby se začleňování Mongolů zrychlilo a zlepšilo, navrhuje zvýšit platy a počet interkulturních pracovníků, kteří jsou prý dnes přetíženi. A také lepší přístup ze strany zaměstnavatelů – aby pracovníkům pomáhali s výukou češtiny a dovolili jim upravovat směnný provoz tak, aby nebyli vyčleněni ze společenského života.

„Příslušníci menšiny jsou tak často odkázáni na své kontakty z komunity se znalostí češtiny, ale často bez dostatečné znalosti českého systému a institucí,“ dodává Chytil.

Most chce využít pomoc ministerstva vnitra

Když se náměstkyně primátora Markéta Stará zamyslí, co je přímo v Mostě nejproblematičtějším bodem v soužití s Mongoly, odpovídá: „Z našeho pohledu se jedná o jazykovou bariéru, uzavřenost komunity, kulturní odlišnosti, rozdíly ve zvycích a ve fungování společnosti, úřadů a dalších institucí.“

Aby tak prý panelákové město situaci zvládlo, požádalo o pomoc ministerstvo vnitra. Chce s ním spolupracovat na integraci cizinců. Za zhruba dvoumilionový projekt, do něhož Most vloží jen několik desítek tisíc korun, chce magistrát rozjet spolupráci s neziskovkami.

„Součástí projektu jsou například akce pro děti a mládež, poradenství, doprovod při jednáních a další podpůrné služby,“ vyjmenovává Stará.

Je ovšem otázkou, proč jiná města integraci pracujících Mongolů a jejich rodin zvládla a Most – alespoň dle některých – příchodem téhle menšiny do průmyslových zón trpí.

Částečně jde možná o důsledek toho, že betonovému městu budovanému od 60. let minulého století (a urbanisticky nikdy nedokončenému) dlouhodobě chybí nějaká vize, což se navíc znásobuje s ukončením těžby hnědého uhlí, a podle historika Jiřího Šlajsny jde od jednoho sociálního experimentu k druhému.

Ostatně to, že se před desítkami let nepodařilo v Mostě začlenit romskou menšinu, je ve městě znát dosud. „Původní plán byl rozčlenit Romy mezi většinové obyvatelstvo, ale pak někoho napadlo, že to udělají naopak – že vytvoří modelové romské sídliště. A nefungovalo to,“ řekl Šlajsna deníku Aktuálně.cz už dříve.

Snad tedy mají severozápadní Čechy pro integraci Mongolů nyní připravenou lepší strategii. 

Starostka Obrnic: Romů je stále víc, přibývá problémových rodin, situaci nezvládáme (9. 11. 2015)