Revize Rámcového vzdělávacího plánu (RVP) přináší školám více svobody, adaptační období pro prvňáčky či změnu výuky hudební a výtvarné výchovy, jež se slučuje s novými obory. Kritika RVP sice sílí, ale ministerstvo školství a Národní pedagogický institut uklidňují: Rámec se mění, výuka zůstává. Cílem je modernizovat výuku v mateřských a základních školách a přizpůsobit ji současným potřebám dětí.
Jednou z nejdiskutovanějších oblastí nové revize RVP je vzdělávací oblast Umění a kultura. Změny v její struktuře i hodinové dotaci vyvolaly silné reakce učitelů, uměleckých organizací i vysokých škol. O pozadí celého procesu otevřeně promluvil na konferenci NPI v Praze Michal Černý, ředitel odboru základního vzdělávání a mládeže na ministerstvu školství.
„V rámci pracovní skupiny vznikl konflikt dvou směrů. Jedni chtěli rozšířit oblast o další umělecké obory jako film, tanec nebo dramatiku, druzí chtěli zachovat tradiční dělení na hudební a výtvarnou výchovu. Tohle napětí se ukázalo hned na první schůzce,“ popsal Černý průběh jednání.
Ministerstvo podle něj nezasahovalo přímo do obsahu, ale pracovalo se dvěma variantami navrženými Národním pedagogickým institutem (NPI). „Jeden návrh počítal s pěti rovnocennými obory, ze kterých by si školy vybíraly. Druhý návrh, který nakonec zvítězil, slučuje výtvarnou výchovu s audiovizuální a filmovou tvorbou, a hudební výchovu s dramatikou a pohybem,“ uvedl Černý.
Hlavní změny v Rámcovém vzdělávacím plánu (RVP)
-
Důraz na klíčové kompetence: revize podporuje rozvoj dovedností, které žáci využijí v dalším studiu i životě, včetně schopnosti efektivně komunikovat a řešit problémy.
-
Propojení vzdělávacích stupňů: zajišťuje kontinuitu vzdělávání od mateřské školy po střední školu, s jasně definovanými výstupy pro každý stupeň.
-
Podpora škol: školy obdrží konkrétní nástroje pro tvorbu vlastních vzdělávacích programů, včetně modelových příkladů a metodické podpory.
Harmonogram implementace
-
Září 2025 Možnost dobrovolného zavedení revidovaného RVP v 1. a 6. ročníku.
-
Září 2027 Povinné zavedení revidovaného RVP v 1. a 6. ročníku.
-
Září 2031 Povinné zavedení revidovaného RVP ve všech ročnících.
Kritiku, že by tak školy přišly o možnost tradiční výuky, ovšem odmítá.
„Především: obor nerovná se předmět. Školy mají volnost, klasickou výtvarnou nebo hudební výchovu mohou bez problémů učit dál. Jen se mění rámcové seskupení výstupů – ne konkrétní realita ve třídách,“ vysvětluje Černý.
Podle něj není cílem reformy předepisovat, jak má výuka vypadat.
„Výstupy si může škola rozdělit do projektů, integrovat je nebo je plnit napříč předměty. Dělají to tak už dnes – jen to teď reflektujeme v RVP. Není důvod se toho bát,“ tvrdí Černý. Reakce některých zástupců odborné veřejnosti přitom označuje za přehnané a často odtržené od reality běžné školní praxe: „Fakt mluvím se spoustou učitelů a naprostá většina říká: Já to dělám, já to spojuju, na to se těším. Jsou tu ale vlivné skupiny, které mluví za celou odbornou obec, přitom běžní učitelé mají jiný názor.“
Černý se rovněž vymezil vůči představě, že by školy byly omezovány v počtu hodin. „Modelové ŠVP ukazují jen minimum. Pokud chce škola víc hodin pro umělecké předměty, může si je přidat z disponibilních hodin. Nově jich má 26, dříve jen 18.“
Ivo Jupa, ředitel Národního pedagogického institutu, a Kamil Ubr, ředitel odboru Kurikulum všeobecného vzdělávání, tvrdí, že současné změny lépe reflektují současnou kulturní realitu dětí. „Dnešní děti konzumují kulturu jinak než před 20 lety. Film, tanec, performativní prvky jsou běžnou součástí jejich světa. Je logické, že se to promítá i do vzdělávání,“ soudí odborníci.
Na dotaz, proč tyto změny vyvolávají tolik odporu, odpovídá Černý s nadhledem: „Myslím si, že hodně by pomohlo, kdyby si kritici opravdu přečetli očekávané výstupy v oblasti Umění a kultura. Když se na to podíváte, tak zjistíte, že tam žádné ‚znásilnění‘ hudby nebo výtvarky není. Jen se tam otevírá prostor pro další přístupy.“
Konec masového odkládání nástupu do první třídy
Jedním z dlouhodobě problematických jevů českého školství je rostoucí počet odkladů školní docházky. Podle Ústavu pro informace ve vzdělávání obdrželo v roce 2023 odklad více než 26 procent šestiletých dětí – což je téměř každý čtvrtý budoucí prvňáček. Revize RVP pro předškolní vzdělávání má podle ministerstva tuto situaci pomoci zlepšit. Posílením důrazu na gramotnosti, zjednodušením výstupů a větší individualizací má nové pojetí děti lépe připravit na přechod do školy.
Podle NPI se nové RVP se nesnaží odklady „zakázat“, ale omezit jejich nadužívání zejména v případech, kdy nejsou skutečně nutné. Posiluje se role předškolního vzdělávání jako prostoru pro zralostní dozrání dítěte a snižuje se tlak na školní výkonnost v úvodních měsících první třídy. Školy budou nově vedeny k tomu, aby využily adaptační období, individuální podporu a formativní hodnocení místo automatického doporučování odkladu. „Důležité je, aby odklad nebyl řešením nejistoty dospělých, ale poslední variantou po vyčerpání jiných možností podpory,“ zaznívá v metodických materiálech NPI.
Jenže právě v tomto bodě panují obavy. Podle některých odborníků není mateřská škola přípravka pro školu, protože školní zralost je individuální. Ne každé dítě dozraje v šesti letech. Psycholožka Zuzana Hrbáčová, která se dlouhodobě věnuje školní připravenosti, považuje za klíčové zlepšení poradenství a diagnostiky: „Odklady nejsou jen číslo, ale příběhy dětí a rodin. RVP může pomoci, ale musí být doprovázen systémovou podporou.“
Adaptační rok pro prvňáky: mírnější start školní docházky
V reakci na to vznikne zavedení adaptačního období pro žáky prvních tříd. Tento krok reaguje na potřebu zajistit plynulejší přechod mezi mateřskou a základní školou a reflektuje rozdílnou míru školní zralosti dětí. Podle nového rámce musí každá škola jasně definovat, jak adaptační období probíhá, jakou má strukturu a jaké cíle sleduje – a být připravena to doložit například při inspekci. Změna má předejít neúměrnému tlaku na děti v prvních týdnech školy, kdy bývají zahlceny tempem výuky i novým prostředím.
„Adaptační období nemá být jen symbolický první týden, ale skutečný rámec pro bezpečné usazení dětí v novém režimu,“ zaznělo z úst expertů z Národního pedagogického institutu. Cílem je, aby děti získaly důvěru ve školu a prostor pro individuální rozvoj, ne aby hned první měsíc zvládly celou abecedu.
Asistent pedagoga do každé první třídy?
V souvislosti s revizí RVP a důrazem na hladší přechod z mateřské do základní školy se stále častěji objevuje požadavek, aby v každé první třídě působil asistent pedagoga. Tato podpora by měla pomoci nejen dětem, které přicházejí s různou mírou školní zralosti, ale i samotným učitelům, kteří se často potýkají s velkou heterogenitou tříd.
Podle ředitele odboru Michala Černého je myšlenka na asistenta do každé první třídy zcela realistická. „Přiznám se, je to můj návrh. Já jsem si asistenta v Praze vždycky sehnal. Ve třech čtvrtinách škol už v současné době asistent pedagoga v první třídě je – a vy, ředitelé, na to budete mít nárok,“ slíbil Černý během veřejné diskuse v rámci konference NPI.
Ministerstvo školství chápe, že zavedení adaptačního období vyžaduje jiný rytmus výuky a více pozornosti pro jednotlivé žáky, což bez personální posily zvládne málokterý učitel. Ačkoliv zatím nejde o závazné opatření, ale o doporučení, stává se klíčovým prvkem pro úspěšnou implementaci nové koncepce. Jeho plošné zavedení by ale znamenalo nejen legislativní změny, ale především navýšení financování ze státního rozpočtu.
Známkování pod lupou
Zásadní proměnou prochází i hodnocení. Tradiční klasifikace se v MŠ nevyskytuje a nově se posiluje formativní hodnocení i na ZŠ. Cílem je sledovat pokrok a rozvoj dítěte než porovnávat výkon s normou. Podle metodik NPI má být klasifikace ve školách více zaměřena na rozvoj dovedností, proces učení a sebehodnocení žáků. Známky jako číselné vyjádření výkonu zůstávají v systému zachovány, ale školy jsou vyzývány k využívání širší škály hodnoticích nástrojů, včetně slovního hodnocení a kritérií pokroku.
NPI zároveň upozorňuje, že formativní hodnocení má být postupně začleněno do každodenní pedagogické praxe – nikoli jen jako doplněk, ale jako nástroj pro podporu učení. „Hodnocení nemá být strašákem, ale nástrojem rozvoje,“ zaznělo během debat v NPI. Školy dostanou možnost vést žáky ke zpětné vazbě a sebehodnocení.
Děti pod tlakem digitálu
„Sociální sítě, algoritmy, influenceři a záplava informací různé kvality vytvářejí prostředí, v němž je pro děti stále obtížnější se orientovat a kriticky myslet. Tento stav vede k celé řadě negativních dopadů na jejich psychický vývoj, sociální dovednosti i schopnost rozeznávat manipulaci,“ uvedli signatáři otevřeného dopisu, který adresovali ministrovi školství Mikuláši Bekovi a řediteli NPI Ivu Jupovi.
Rámcový vzdělávací program mediální výchovu sice formálně obsahuje – například žáci pátého ročníku mají umět rozpoznat záměr mediálních sdělení, deváťáci pak identifikovat stereotypy a předsudky – ale praxe vypadá jinak. Podle průzkumu programu Jeden svět na školách z roku 2023 mediální výchovu vůbec nevyučuje pětina základních a desetina středních škol. Na odborných učilištích je číslo ještě vyšší – až 23 procent škol tuto oblast opomíjí.
Nové RVP se proto rozhodlo zavést výuku digitálních kompetencí už do mateřských škol. V mateřské škole se dítě setkává s prvky digitálního světa skrze hru, komunikaci a pozorování okolí. Učí se chápat, že technologie jsou součástí života, rozvíjí základní slovní zásobu (např. co je fotografie, mikrofon, tablet), poznává pravidla bezpečného chování (např. neoslovujeme cizí lidi online) a učí se spolupracovat.
Na 1. stupni ZŠ se digitální výchova dále rozvíjí jako propedeutika – základy porozumění informacím, orientace v médiích, první kroky k digitální tvorbě a bezpečnému sdílení obsahu. Žáci se učí používat jednoduché nástroje, pracovat s informacemi a rozvíjejí kritické myšlení.
Hodiny na míru
V novém RVP dochází ke změně v pojetí tzv. disponibilních hodin – tedy hodin, se kterými může škola nakládat podle vlastních potřeb a specifik. Na rozdíl od předchozího RVP, kde byl počet těchto hodin přesně stanoven a určený pro posílení jednotlivých vzdělávacích oblastí, nový rámec přináší větší autonomii. Školy si nově samy určují, jaký objem disponibilních hodin využijí, a zároveň musí doložit, na co konkrétně je použijí.
Co je rámcový vzdělávací program?
Rámcový vzdělávací program (RVP) je dokument, který stanovuje obecné požadavky na vzdělávání v Česku. Definuje hlavní cíle, obsah vzdělávání, očekávané výsledky učení a dovednosti, které by měly děti v jednotlivých stupních vzdělávání získat. Na jeho základě si pak školy vytváří vlastní školní vzdělávací programy (ŠVP) s přihlédnutím k jejich potřebám.
Nové RVP pro základní a mateřské školy ministerstvo školství zveřejnilo tento týden. Připravovalo je přitom několik let. Ministr školství Mikuláš Bek (STAN) je na konci loňského roku schválil s tím, že školy budou moci začít vyučovat podle revidovaného programu dobrovolně od příštího školního roku v prvních a šestých třídách základních škol. Povinně se na nový plán přejde v těchto ročnících od září 2027. Ve všech ročnících základních škol by se podle nových programů mělo učit od září 2031.
Tento krok má podle resortu školství posílit odpovědnost škol a zároveň umožnit větší pružnost. Například pro podporu výuky českého jazyka u dětí s odlišným mateřským jazykem, rozvoj nadaných žáků nebo prohloubení výuky v oblastech, které považují za prioritu.
Zároveň to ale znamená, že už není garantováno, že každá škola bude mít pro určité předměty (např. umění a kultura) stejné časové zajištění jako dosud, což se stalo jedním z bodů veřejné kritiky. Modelové školní vzdělávací programy sice navrhují určité minimum, ale nejsou závazné. Jak upozorňují odborníci z NPI, nový systém nabízí svobodu, ale vyžaduje jasnou koncepci a pedagogické vedení na straně školy.
Klíčem k úspěchu jsou lidé ve školách
I přesto se obě větve reformy pravidelně propojovaly. „Nešlo o dva oddělené světy,“ uvedla Hana Splavcová, garantka předškolního vzdělávání NPI a jedna z autorek nového RVP. „S kolegy ze základního vzdělávání jsme koordinovali přechod mezi MŠ a ZŠ tak, aby rámce navazovaly. Například jsme společně řešili zavedení adaptačního období v první třídě, které má zmírnit tlak na děti a snížit počet odkladů,“ dodala.
Velkou výzvou však zůstává rozdíl mezi vizí a realitou. Podle zástupců NPI není problém vytvořit dokument, ale zajistit, aby se změny skutečně propsaly do praxe. Podle ředitele NPI Ivo Jupy: „Můžeme školám dát rámec a metodickou podporu, ale výsledné provedení je vždy na lidech.“ Podle Michala Černého spočívá odpovědnost především na ředitelích a učitelích. „Musí do prvních tříd vybírat takové učitele, kteří mají schopnost i chuť s malými dětmi pracovat. Ne každý začínající učitel je na tuto roli připraven.“
