
Nejslavnější mechanický stroj z antiky – mechanismus z Antikythéry – dalece převyšuje jakékoliv jiné technologie z této doby. Nový výzkum ale otestoval hypotézu, že ve skutečnosti to zase takový zázrak nebyl.
Na první pohled to nebyla houba, uvědomil si muž. V rukou držel něco mnohem těžšího a masivnějšího, než jsou mořské houby, pro které se potápěl v létě roku 1900 u pobřeží ostrova Antikythéra. Z hloubky 45 metrů, kde nález ležel ve vraku římské lodi, se dostal na palubu lodi kapitána Dimitria Kontose, který hned pochopil, že drží v rukou něco výjimečného. Archeologové z Athén, kam artefakt předal, to potvrdili.
Úlomky zařízení o velikosti krabice od bot připomínají mechanický stroj – což by naznačovalo, že jeho tvůrci museli mít znalosti, které se u nich vůbec nepředpokládaly. Objevené úlomky tvoří pouhou třetinu většího zařízení: vysoce sofistikované ruční převody měly být zřejmě schopné přesně předvídat pohyby pěti planet známých starověkým Řekům, stejně jako fáze Měsíce a zatmění Slunce a Měsíce. A to všechno ve vztahu k načasování důležitých událostí, jako byly olympijské hry.
Přes mnohaletý výzkum tohoto starověkého stroje a debaty se ale vědcům nikdy nepodařilo z otlučených a zkorodovaných mosazných úlomků objevených ve vraku lodi plně napodobit mechanismus, který poháněl toto zařízení, a dokonce ani nedokázali rekonstruovat výpočty použité při jeho konstrukci. A teď přišli archeologové s radikální myšlenkou: co když tento mechanismus nikdy ani nefungoval?
Trojúhelníkový tvar zubů
Mechanismus sice vypadal úžasně, ale jen vypadal, ve skutečnosti totiž nikdy nemohl fungovat, naznačuje nová studie. Mohlo jít tedy jen o ozdobu, něco jako suvenýr. Už dříve se spekulovalo o tom, že trojúhelníkové zuby ozubeného kola musely být velmi špatně funkční, teď ale vědci zpochybňují i jeho samotnou konstrukci.
Na analýze pracovali dva inženýři, Esteban Guillermo Szigety a Gustavo Francisco Arenas z argentinské Národní univerzity v Mar del Plata. Vycházeli z měření vědců, Allana Thorndikea a Mikea Edmundse, kteří provedli precizní měření tohoto mechanismu a jako první upozornili na problém s trojúhelníkovými zuby. Zanesli všechno do podrobného počítačového modelu, kde se pokusili simulovat, jak by fungoval.
Dospěli ke stejnému výsledku jako předchozí výzkum: trojúhelníkový tvar zubů způsobuje nerovnoměrný pohyb, protože u tohoto tvaru musí nutně docházet ke zrychlování a zpomalování pohybu. Navíc ale upozornili na další problém: nutné nepřesnosti při výrobě takových ozubených kol dobovými metodami by vedly k dalším chybám. Ty měly v tomto modelu výrazně větší negativní vliv na pohyb mechanismu než nevhodný tvar zubů.
Co to znamená? Pravděpodobnost, že se stroj rychle zasekne, byla tak vysoká, že by stroj z Antikythéry byl v praxi zřejmě nepoužitelný. Autoři jsou k výsledkům svého výzkumu opatrní: investice do tak složitého díla, které jasně předbíhá svou dobu o celá staletí, musela být tak velká, že je divné, že by nefungoval. Pracují tedy ještě s jednou možností: měření mechanismu, z nichž vycházeli, mohou být špatná. Pokud je to pravda, pak by byla pro další výzkum zapotřebí nová, ještě přesnější měření než to z roku 2006.
Dobrým argumentem, že mechanismus spíše fungoval, je složitost tohoto přístroje. Jeho komplexnost je totiž taková, že je krajně nepravděpodobné, že by se jednalo o prototyp – zřejmě tedy tento stroj navazoval na nějaké starší varianty, u nichž by se na takové do očí bijící chyby zřejmě přišlo.
Možná vysvětlení
Za špatná měření může být zodpovědné poškození, které mechanismus utrpěl po dvou tisících letech, které strávil v oceánu, a to přesto, že se vědci pokoušeli tento vliv ve svých analýzách vždy zohlednit.
Další možností je, že celý mechanismus se mohl pohybovat v jiném médiu, než je vzduch. Například mohl být součástí nějaké nádrže s olejem nebo vodou, které by bránily tomu, aby k výše popsaným zaseknutím došlo.
Současně je nutné také uvažovat o tom, že o těchto mechanických problémech autoři dobře věděli, a proto s nimi počítali. Mohli vzácný – a nepochybně i velmi drahý – strojek předvádět jen při velmi vzácných příležitostech, na krátkou chvíli a velmi pomalu a opatrně.