Evropský soud pro lidská práva rozhodl ve prospěch devětašedesátileté Francouzky, která se něj obrátila kvůli svému rozvodu. Její manžel před lety dosáhl formálního ukončení manželství na základě odůvodnění, že už s ním neměla sex. Soud konstatoval, že ženu, která odmítne intimní styk se svým mužem, by neměly rozvodové soudy považovat za toho, kdo je na vině rozvratu manželství.
Evropský soud pro lidská práva ženu identifikoval pouze iniciálami H. W. a uvedl, že žije ve městě Le Chesnay u Paříže. Francouzka si podle něj nestěžovala na samotný rozvod, o který usilovala také, ale na důvody, na jejichž základě francouzský soud manželství rozvedl.
Dvojice se vzala v roce 1984 a páru se narodily čtyři děti, včetně postižené dcery vyžadující stálou přítomnost rodiče, což byla role, jíž se zhostila matka, napsala AFP. Vztahy mezi manželi se časem zhoršily a u ženy se objevily zdravotní problémy. V roce 2002 začal manžel ženu podle soudu fyzicky i slovně týrat. H. W. s ním od roku 2004 odmítla mít sex a v roce 2012 podala žádost o rozvod.
Rozchodem manželů se začaly zabývat francouzské soudy a v roce 2019 odvolací tribunál ve Versailles rozhodl, že vinu na rozvodu nese výlučně manželka kvůli odmítání intimního styku s manželem. Žena se proti verdiktu odvolala ke kasačnímu dvoru, ale ten odvolání zamítl. V roce 2021 se proto – s pomocí organizací podporujících práva žen – obrátila na Evropský soud pro lidská práva. Spolky tehdy v prohlášení uvedly: „Manželství není a nesmí být sexuálním otroctvím.“
Evropský tribunál dal za pravdu ženě. Jakékoliv pojetí manželských povinností podle něj musí brát v úvahu souhlas coby základ pro sexuální vztahy. Podle soudu jakýkoliv „akt sexuální povahy bez souhlasu představuje formu sexuálního násilí“. „Evropský soud pro lidská práva jednomyslně rozhodl, že došlo k porušení Článku 8 (právo na respektování soukromého a rodinného života) Evropské úmluvy o lidských právech,“ sdělil také tribunál podle AFP.
Žena verdikt přivítala. „Doufám, že toto rozhodnutí bude znamenat zlom v boji za práva žen ve Francii,“ uvedla v prohlášení. „Je to vítězství pro všechny ženy, které se podobně jako já ocitly tváří v tvář nespravedlivým soudním rozhodnutím, která zpochybňují jejich tělesnou integritu a právo na soukromí,“ dodala. Dřívější rozhodnutí odvolacího soudu označila za nedůstojné pro civilizovanou společnost, neboť jí odepřelo právo nesouhlasit se sexem a připravilo ji o svobodu rozhodovat o svém těle. „Posílilo to právo mého manžela a všech manželů prosazovat svou vůli,“ uvedla.
Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva padlo v době, kdy se francouzská společnost zabývá otázkou souhlasu v intimních stycích, podotkla AFP. Nová zpráva Výboru pro ženská práva francouzského Národního shromáždění vyzvala k modernizaci definice znásilnění, chce aby byla doplněna o pojem nesouhlasu jednoho z účastníků pohlavního styku. Nová definice by podle ní měla obsahovat, že souhlas musí být udělen jasně, svobodně a může být kdykoliv během sexu vzat zpět.
V prosinci francouzský soud odsoudil na 20 let vězení Dominiqua Pelicota, který řadu let nechával desítkami mužů znásilňovat svou omámenou manželku.
