Dvanáct sezon prožil v NHL. Jeho velkou láskou ale byly už od dětství motorky, obzvlášť ty československé. Bývalý profesionální hokejista Martin Hanzal má úctyhodnou sbírku, teď se ale rozhodl se jí skoro celé zbavit.
Bývalý hokejista NHL Martin Hanzal je známý jako poctivý centr, který se nikdy nebál fyzické hry. V dresu Phoenixu, později Arizony Coyotes, ale i Dallasu Stars, odehrál více než 600 zápasů v NHL a patřil mezi české hráče s respektem u soupeřů i spoluhráčů.
Po ukončení kariéry, zejména kvůli vleklým zdravotním problémům se zády, se vrátil zpět domů do Českých Budějovic. Tam dnes žije klidnější život, i když úplně bez adrenalinu to nejde.
Hanzal je totiž vášnivý sběratel historických motorek. A teď se rozhodl udělat velký krok a výrazně svou sbírku zredukovat. V aukci na Prague Car Festivalu v Letňanech, ale i Retro Garáž v Lysé nad Labem, prodá zhruba patnáct motorek, mezi nimiž budou jak vzácné československé stroje, tak i několik unikátních zahraničních kusů.
„Mám jich teď kolem padesáti a už to prostě nedávám,“ směje se Hanzal. „Když chcete, aby ty motorky byly v pořádku, musíte se o ně starat. Měnit baterky, občas je projet. Ale když jich máte padesát, tak to prostě nejde. Tak jsem si řekl, vždyť mám jenom jedny ruce, tak si zkrátka nechám pár srdcovek a zbytek pustím dál, ať dělají radost někomu jinému,“ popisuje.
Od stadionu k Fichtl Cupu
Vztah k motorkám si Hanzal budoval odmala. „Na stadionu jsem se vlastně učil jezdit,“ vzpomíná na to, jak jemu a o dva roky staršímu bratrovi táta sehnal S22, a tak na něm „lítali“ po kopcích v okolí. „Myslím, že mi bylo tak dvaadvacet, když jsem si řekl, že to začnu brát vážněji. První velká motorka, kterou jsem měl, bylo bavorácké GS. Ale úplně první, co jsem dostal od rodičů, byla Gilera – enduro, na kterém jsem jezdil do školy.“
Dnes už ale hokejista preferuje hlavně staré české stroje. „Mám rád staré Jawy, Čézety, Stadiony… Tyhle motorky mají duši. Baví mě historie, patina, ale mám hodně rád hezky renovované kusy. A taky pořádám Fichtl Cup, závody starých padesátek, mustangů a stadionů,“ říká s nadšením.
„Je to akce, která má tradici. Jezdí se u mě, v areálu, který jsem koupil. Loni už jsme měli skoro stovku jezdců, dokonce i děti. Takže se to pěkně rozrostlo,“ popisuje svůj koníček. Závodu se sám účastní na upraveném Mustangu, přece jen, je to dvoumetrový chlap. V minulosti i párkrát vyhrál, dnes je konkurence už velmi silná a dostat se „na bednu“ je těžší.
Záliba, která přerostla v sbírku
Hanzal začal motorky cíleně sbírat zhruba před sedmi osmi lety. „Nejdřív jsem měl jen pár kousků, ale postupně se to nabalovalo. Když vidíte někde hezkou motorku, těžko odoláte. A když už máte doma deset, tak si říkáte – co by ne, ještě jedna,“ směje se.
Jenže časem přišla realita. „Člověk zjistí, že už to není hobby, ale povinnost. Každá z těch motorek potřebuje péči. A já jsem typ, který nechce mít věci jen tak někde zaprášené v garáži. Takže jsem si řekl, že to trochu pročistím,“ vysvětluje.
V aukci se tak objeví nejen jeho tři speciální BMW (konkrétně R18 Henne Tribute, 1.8 CSL Art bike a R nineT Gaston Rahier Tribute, jejichž příběh si přečtěte zde), ale i řada historických československých motorek. „Bude tam pár stadionů, třeba S11 nebo S22, Libeňák, SV, 500 OHC, dva Californiany, Bizon 250 i 350 a pár dalších,“ vypočítává. „Myslím, že je to zajímavý mix, něco pro sběratele, něco pro nadšence.“
Z NHL až do garáže
Motorky přitom Hanzal miloval i v době, kdy hrál v zámoří, i když tam se do sedla příliš často neposadil, zejména proto, že pokud by se mu něco stalo, pro profesionální kariéru hokejisty by to byl problém. „Tenkrát ve Scottsdale otevřeli obrovský Harley-Davidson obchod, prý největší v Arizoně, tak jsem se tam byl podívat. Ale neodvážil jsem se jezdit, kdyby se něco stalo, mohlo by to ohrozit smlouvu.“
Ve smlouvách měl sice napsáno, že by se měl vyhýbat rizikovým sportům, ale vášeň k motorům se skrýt nedala. „Oficiálně jsme to měli jen doporučené – nejezdit na motorce, nelyžovat a tak. Ale občas jsem si prostě vyjel tady v Česku, samozřejmě s rozumem,“ dodává.
Dnes už má Martin Hanzal jasno. Sbírku zeštíhlí, ale rozhodně se jí nevzdá úplně. „Nechám si tak pět motorek. Ty nejvzácnější a ty, ke kterým mám vztah,“ říká. „Třeba ten Stadion, na kterém jsem se učil jezdit, nebo pár speciálních kousků, které jsem dlouho sháněl. Ale zbytek ať dělá radost jiným.“
