Aktualizace: 28.12.2022 04:10
Londýn – Chtěli byste své fyzické aktivity okořenit něčím novým, nebojíte se experimentů a snesete trochu překvapených pohledů? Pak zkuste švihlou chůzi, jakou předváděli úředníci ve skeči Ministerstvo švihlé chůze britské komediální skupiny Monty Python.
Ano, je to švihlé, je to praštěné, ale podle zásadní… nebo přinejmenším aktuální studie, kterou zveřejnil ve svém svátečním vydání britský časopis British Medical Journal (BMJ), to funguje.
Výzkumníci využili technologicky vyspělé vědecké vybavení a několik ochotných dobrovolníků, kteří se pohybovali jako zmínění úředníci montypythonovského ministerstva, zatímco na sobě měli připevněné snímače metabolismu.
Cílem vědců bylo zjistit, jaké fyziologické dopady má na lidský organismus švihlá chůze komika Johna Cleese, který ve skeči představuje šéfa ministerstva švihlé chůze Teabaga, anebo Michaela Palina coby adepta švihlé chůze pana Puteyho, který ovšem na svých schopnostech musí ještě trochu zapracovat.
Vědci se ve vší vážnosti zamýšleli nad tím, jestli může švihlost zvýšit intenzitu a energetickou náročnost chůze, a změnit tak jinak obyčejnou procházku na namáhavé cvičení.
“Chtěli jsme zjistit, jestli úmyslně švihlá chůze nějak ovlivní výdej energie,” řekl profesor fyziologie cvičení na Arizonské státní univerzitě Glenn Gaesser, který novou studii vedl. Jinými slovy, když dodáte své chůzi na švihlosti, bude to přínosné pro vaše tělo, anebo to jen ohrozí vaši důstojnost?
Dobrovolníci se nejprve naučili základy švihlé chůze, a pak mohl začít samotný experiment. Vědci jim připevnili monitorovací zařízení a nechali je nejprve chodit pět minut vlastní chůzí po laboratoři. Pak přišla na řadu nepříliš švihlá chůze pana Puteyho, při které náhodně nechávali několik okamžiků zdviženou levou nebo pravou nohu. A pak se ponořili do plné švihlosti pana Teabaga se všemi jeho výkopy, výpady a krokovými variacemi vykostěné volavky.
Následně vědci vypočítali rychlost a metabolický výdej. Švihlá chůze pana Teabaga se ukázala být mnohem náročnější než nešvihlá chůze – vyžadovala zhruba dvaapůlkrát více energie. Krok pana Puteyho byl pomalejší než normální chůze, ovšem co do vynaložené energie srovnatelný.
Z praktického hlediska tyto poznatky naznačují, že švihlá chůze může být dostatečně namáhavá, aby se dala považovat za “intenzivní cvičení”, řekl Gaesser.
Pokud se někdo bude věnovat švihlé chůzi po dobu alespoň jedenácti minut denně, splní standardní doporučení alespoň 75 minut intenzivního cvičení každý týden, což by mělo významně zlepšit zdraví a aerobní kondici, dodal Gaesser. Švihlá chůze by podle něj mohla nahradit běžné denní procházky. Míříte na autobusovou zastávku? Zvedněte kolena a zatáhněte zadek. Spálíte víc kalorií a zlepšíte si kondici.
Pokud se obáváte, že budete přitahovat nechápavé pohledy, můžete se oddávat švihlé chůzi v pohodlí domova nebo soukromí zavřené kanceláře, uvedl Gaesser.
Ale proč vlastně? Možná bychom mohli brát švihlou chůzi jako kombinaci trochy cvičení a příležitosti pro špetku švihlé zábavy. A pak by se z každého dne mohl stát sedmý leden, který je od roku 2012 díky iniciativě brněnské skupinky nadšenců Mezinárodním dnem švihlé chůze. Při jeho příležitosti se pořádají švihlé pochody v řadě měst po celém světě včetně Islandu, Austrálie či Brazílie.
