Aktualizace: 27.12.2022 10:01
Berlín – V Berlíně podle oficiální statistiky působí na 1600 registrovaných prostitutů a prostitutek. Kolik lidí se skutečně v metropoli živí poskytováním sexuálních služeb, nikdo přesně neví. Stejně tak neznámé zůstává pro velkou část veřejnosti to, jak prostituce formovala dějiny a tvář hlavního města. Napravit se to snaží audioprůvodce po vykřičené čtvrti v berlínské části Schöneberg, kde se zájemci při procházce seznámí mimo jiné s věhlasnými meziválečnými kluby lehkých mravů.
Nejzajímavější pro české turisty může být taneční lokál Eldorado, který byl střediskem transvestitů a ve kterém rád hledal rozptýlení i homosexuální velitel nacistických úderných oddílů SA Ernst Röhm. Za Eldoradem stál rodák z Českého Těšína Ludwig Konjetschni, v československých dokladech uváděný jako Ludvík Konečný. Ve dvacátých letech a na počátku třicátých let provozoval v Berlíně několik podniků tohoto jména, průvodce pak přivádí návštěvníky k tomu, který sídlil na rohu dnešních ulic Motzstrasse a Kalckreuthstrasse.
Eldorado bylo v meziválečném Berlíně před nástupem nacistů k moci vyhlášené divokými večírky. Eldoradu poskytoval lesk nejen košilatý program, ale také hosté z řad umělců, spisovatelů či vlivných osobností, a to nejen z transgenderové komunity. Konjetschni se v době nástupu nacistů k moci snažil udržet provoz klubu za každou cenu, před volbami do Říšského sněmu v březnu 1933 vyvěsil vlajku s hákovým křížem a plakát vyzývající k volbě nacistické strany NSDAP Adolfa Hitlera. Rok 1933 ale pro Eldorado i další podobné podniky znamenal konec.
Skutečný vztah československého občana Konjetschniho k nacistům není podle audioprůvodce zcela jasný. Ještě v roce 1933 ale Německo opustil a vrátil se do Československa, kde se o něj ale úřady zajímaly kvůli jeho kontroverzním nacistickým vazbám. Na konci 30. let pak přesídlil do Francie a nakonec do Austrálie.
Eldorado, po kterém dnes zůstalo jen jméno v názvu obchodu s biopotravinami, je jedním ze zastavení audioprocházky. Ta začíná u nadzemní stanice metra Bülowstrasse. “Toto nádraží změnilo výrazně tvář města,” vysvětluje jeden z tvůrců audioprůvodce Caspar Tate, který rovněž nabízí sex za úplatu. Výstavba železniční infrastruktury v Berlíně je úzce spojena s bouřlivým rozvojem města, které ještě v roce 1850 mělo 400.000 obyvatel, ale za padesát let jejich počet vzrostl na takřka pětinásobek. Populační exploze znamenala i nárůst počtu prostitutek a prostitutů.
“Pro ženy v Berlíně to byl zlom. Často měly na výběr jen práci v továrně, nebo prodej sama sebe. Matky mnohdy neměly jinou volbu, aby uživily sebe a své děti,” vysvětluje průvodce. Ten zároveň poznamenává, že prostituce byla s Berlínem neoddělitelně spojena hned od samého vzniku města. To potvrzuje i Tate. “Vždy jsme byli všude,” řekl o poskytovatelích sexuálních služeb.
Emma Pankhurstová, která se živí jako nevěstka, novinářům při představení audioprůvodce na počátku prosince řekla, že jedním z důvodů vzniku projektu bylo oslovit i sousedy, kteří prostituci ve svém okolí rádi nevidí. “Exkurze je ale pro všechny, kdo se zajímají o historii Berlína,” doplnil Tate.
Podle Tateho je prostituce důležitou součástí Berlína, ale i přes všudypřítomnost prostitutek a prostitutů je jejich historický příspěvek neviditelný a neuchopitelný. Audioprůvodce to zkouší změnit mimo jiné i připomínkou hrdinů z řad prostitutek a prostitutů a provozovatelů nevěstinců, kteří po nástupu nacistů k moci schovávali pronásledované Židy. Uznání se jim přitom často dostalo až desítky let po konci druhé světové války, neboť jejich úřední záznamy kalily mravnostní škraloupy.
Audioprůvodce turisty přivádí také k evangelickému kostelu Dvanácti apoštolů, který dlouhé roky podporuje bezdomovce, narkomany i příslušníky nejstaršího řemesla a který letos v červnu ve svém parku hostil velkou oslavu Mezinárodního dne prostitutek. Zajímavostí kostela je to, že je často nazýván ginový. To souvisí s tím, že část oken je vyplněna lahvemi od pálenky. Za druhé světové války byly okenní tabule nedostupné, kostelu proto vypomohla místní likérka.
Úzce je s prostitucí propojen také nedaleký dům č. 139 v Postupimské ulici (Potsdamer Strasse). Ten na počátku 80. let obsadila skupina feministek, která zde vybudovala kulturní středisko pro podporu žen. Zhruba do poloviny 90. let zde fungoval takzvaný akční prostor známý jako Pelze Multimedia, který ženám umožňoval nedbat na společenské normy a hledat vlastní definice ženskosti a sexuality. Místo Pelze zde dnes sídlí ženská cestovní agentura Frauen Unterwegs – Frauen Reisen.
Součástí exkurze jsou i výpovědi skutečných prostitutů a prostitutek. “Cítím se jako královna ulice. To je moje místo, můj prostor,” říká jedna z nich o své profesi. “Je jedno, jak vypadáš, zda máš zuby, nebo ne, zda jsi Rom, Němec, Rus, zda jsi tlustý, hubený. Své tělo můžeš prodávat,” dodává další prostitutka.
