Investigativní server Proekt nedávno zveřejnil zprávu o vládnoucí ruské elitě, která uvádí, že přes sedmdesát procent z více než tisícovky vysoce postavených úředníků má příbuzné, kteří rovněž pracují ve státní správě či podnicích vázaných na státní zakázky. Někteří jsou spjatí přímo s Vladimirem Putinem. „Dědictví“ funkce ale nezajistí pouze rodinné vazby.
Musíme si uvědomit, že na ruském trůně může Putin sedět zcela legálně do roku 2036, říká Dvořák | Video: Aktuálně.cz, Reuters
Nepotismus je v Rusku na vzestupu. Od éry Romanovců dosáhl rekordní úrovně – Putin do úřadů nebo do čela lukrativních státních společností povýšil nejméně 26 svých příbuzných. Většina zvýhodněných osob kolem něj jsou podle zprávy převážně jeho bratranci a sestřenice z druhého kolene nebo jeho synovci. Působí většinou – pro chod státu – na víceméně druhořadých pozicích. Významnější postavení zastává třeba Anna Civiljovová, dcera Putinova bratrance, která je od roku 2024 náměstkyní ministra obrany.
To, že 76 % úředníků a státních zaměstnanců má příbuzné spojované s vládou nebo dalšími vysoce postavenými lidmi, ale není překvapivé, píše ve svém komentáři web The Moscow Times (MT).
Seznam Proektu ukazuje logiku chování elity. Odhaluje například, jak horní vrstvu zastávají bývalí zaměstnanci KGB či FSB. Jejich podíl na celkovém počtu vrcholných představitelů Proekt odhaduje na 29 % – a to jak mezi vrcholnými civilními úředníky, tak v klíčové vládnoucí vrstvě, tedy v Kremlu. Vzestup bezpečnostních složek jako jádra postsovětského vládnoucího systému je ale dobře zdokumentovaný jev a sám Putin je spíše jeho produktem než iniciátorem.
Dědičná aristokracie?
Nepotismus vzkvétal nejen za Brežněva, ale i za Lenina či Stalina. Tvrzení Proektu, že se jedná o dědičnou aristokracii pocházející ze sovětských elit, je podle Šelina sporné. Téměř 60 % nejvyšších představitelů Putinovy éry, o nichž se říká, že pocházejí ze sovětské nomenklatury, jsou obvykle potomci nižších úředníků – ředitelů továren či okresních byrokratů a nejčastěji středních bezpečnostních důstojníků, kterých ale měl Sovětský svaz statisíce.
Na vrchol je tak mimo jiné může dostat „jenom“ jejich absolutní poslušnost – jako například nynější ministryni kultury Olgu Ljubimovovou, dceru moskevského kulturního byrokrata střední úrovně. Ani armádu nevedou potomci sovětských maršálů – výjimkou je Anton Vaino, vnuk člena ústředního výboru, který vedl estonskou komunistickou stranu v letech 1978 a 1988.
Dědičná aristokracie tak není minulostí putinovské vládnoucí třídy, ale její vytouženou budoucností, píše MT. Rodové vztahy většiny pilířů režimu jsou totiž extrémně obyčejné. Ani šéfové parlamentu – Vjačeslav Volodin a Valentina Matvijenková či premiér Michail Mišustin nebo náčelník generálního štábu Valerij Gerasimov nepocházejí z významných sovětských rodů. Nomenklatura 21. století si tak přeje to, čeho sovětské i postsovětské elity nikdy nedosáhly: proměnit vysoké úřady v dědičný majetek. Putin zůstává u moci a jeho jmenovaným se daří budovat dynastie dvou nebo dokonce tří generací.
Nejúspěšnějším příkladem je rodina Patruševů: Dmitrij, syn Nikolaje (poradce ruského prezidenta) je místopředsedou vlády a někteří ho dokonce vidí jako potenciálního Putinova dědice. Úspěch zaznamenal i klan Čemzovových, Kovalčukových či Kadyrovových v Čečensku.
Tady nastává problém
Osud takových rodin ale závisí na jejich vůdci – příkladem může být případ Sergeje Šojgua. Bývalý ministr obrany bezostyšně rozdával klíčové posty a nabízel státní obchodní příležitosti svým potomkům a dalším příbuzným, dokonce i milence. Jakmile mu ale Putin funkci vzal, rozkvět dynastie náhle skončil a generálové kolem Šojgua skončili ve vězení.
Rusko tak podle MT nemá bující aristokracii, ale pouze takzvané mafiánské šéfy. Tato třída může vydržet jen tak dlouho, dokud hlava režimu zůstane na svém místě. Když Volodin řekl: „Nebude-li Putin, nebude Rusko,“ mohl opravdu myslet, že až Putin odejde, zhroutí se s ním celá třída vůdců, které nashromáždil, píše list.
Podobnou myšlenku ve Spotlightu pro Aktuálně.cz nedávno rozvinul i komentátor Českého rozhlasu Libor Dvořák, podle kterého předání moci nejspíš nebude nic hladkého. „V té nejbližší epoše mi nejpravděpodobnější připadá to, co se dělo po Stalinově smrti, kdy začalo pár kremelských klik mezi sebou bojovat,“ řekl. Podle něj se ale nemusí jednat o záležitost následujících pár let. „Při lékařské péči, jaké se Putin jistě těší, tady může být klidně do devadesáti a jsem skoro přesvědčen, že vnitropolitická situace v Rusku dnes vypadá tak, že ho víceméně nemá kdo ohrozit.“
Dvořák: Putin je diktátor Hitlerova typu (rozhovor z 28. srpna)
Spotlight Aktuálně.cz – Libor Dvořák | Video: Tým Spotlight
