Boj proti covidové pandemii byl v Severní Koreji založený na lhaní. Režim dva roky popíral, že by virus do země pronikl, zatímco většina obyvatel se s ním už tehdy setkala. První analýza svého druhu přiblížila, jak to tehdy v totalitní zemi vypadalo.
Na začátku roku 2020 se svět zastavil. Nelétala letadla, lidé seděli doma, obchody fungovaly omezeně. Normální chod planety zastavil virus, který dostal později jméno SARS-CoV-2 a způsoboval nemoc covid-19. Jedinou zemí světa, kterou tehdy pandemie nepostihla, byla Severní Korea – alespoň podle úřadů totalitní země.
Ta mezi lednem 2020 a srpnem 2023 zcela uzavřela hranice, zastavila příjezdy turistů, diplomatů, obchodníků ale i mezinárodní humanitární pomoci. Současně zavedla přísná epidemická pravidla, která měla zkrotit případné šíření patogenu, kdyby do země přes všechna opatření i tak pronikl.
Podle oficiálních informací v tom byla tato diktatura úspěšná. První epidemické šíření covidu podle Pchjongjangu proběhlo až v květnu roku 2022, kdy diktatura přiznala první případy. Tehdy během tří měsíců údajně zemřelo pouhých 74 lidí a režim oznámil „vítězství nad virem“.
Teď vyšla první nezávislá studie, která se skrz závoj propagandy a cenzury pokusila proniknout – a popsala zcela odlišný příběh.
Jak zjistit pravdu
Oficiální údaje jsou z povahy severokorejského režimu nedůvěryhodné. Zjistit, co se v zemi doopravdy dělo, se pokusili analytici z washingtonského Centra pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) ve spolupráci s Institutem George W. Bushe. Využili metodu sněhové koule.
Vědecká metoda sběhové koule funguje tak, že výzkumník nejprve osloví několik málo známých respondentů (takzvané „počáteční uzly“). Tito lidé pak doporučí další osoby, které také splňují kritéria výzkumu. Každý nově oslovený účastník pak doporučí další, a tak se vzorek postupně nabalí jako sněhová koule.
Tato metoda se často používá, když je nemožné najít respondenty – například při studiu skrytých nebo těžko dostupných skupin (například lidé s určitým vzácným onemocněním, ilegální migranti nebo členové specifických subkultur). Umožňuje rychle získat větší vzorek, i když nemusí být plně reprezentativní.
Autoři analýzy mluvili osobně se stovkou obyvatel Severní Koreje, kteří v době rozhovorů v druhé polovině roku 2023 žili v této zemi. Všechny rozhovory proběhly podle CSIS zcela diskrétně a nijak neohrozily bezpečnost respondentů.
Všichni lhali všem
Podle studie Severokorejská vláda šířila dezinformace o pandemii mezi svými občany i do světa. V rozporu se svými prohlášeními pro Světovou zdravotnickou organizaci (WHO) o „nulovém počtu případů“ zuřila pandemie v zemi déle než dva roky, než režim v květnu 2022 přiznal, že virus pronikl za jeho hranice.
Všichni respondenti v průzkumu uvedli, že po oficiálním oznámení výskytu covidu na jaře 2022 zaznamenali mnohem lepší přístup k testům i vakcínám. Tehdy také diktatura přijala první covidou mezinárodní pomoc, a to od Číny.
Do té doby neměli lidé prakticky žádný přístup k vakcínám ani k antivirovým lékům a měli také minimální zásoby osobních ochranných pomůcek, jako jsou respirátory. „Uzavření trhů a omezení vnitřního pohybu navíc zhoršily nedostatek potravin a léků. Je pravděpodobné, že národní vláda řešila pandemickou krizi tím, že se vyhýbala odpovědnosti a nutila obyvatelstvo, aby se o sebe postaralo samo,“ uvádí zpráva a toto chování označuje za „ohavné“.
Oficiální stanovisko Pchjongjangu, že covid v zemi není, bránilo aktivitě iniciativních jednotlivců, kteří se snažili situaci řešit. Konkrétně zpráva mluví o úřednících na místní úrovni, kteří se obávali hlásit případy nakažených ve strachu z reakce výše postavených byrokratů. „To následně prohloubilo utrpení při šíření pandemie,“ konstatuje šestadvacetistránková analýza.
„Během pandemie všichni lhali všem,“ komentoval svůj dojem z rozhovorů jeden z autorů David Cha pro stanici CNN. „Jsme přesvědčeni, že kdyby vláda o pandemii mluvila pravdivě a od roku 2020 přijala pomoc zvenčí, mohlo se předejít mnoha úmrtím,“ uvádí zpráva.
Režim dělal, že nemoc neexistuje
Zatímco oficiálně režim psal o nulovém covidu, dvaadevadesát procent respondentů studie uvedlo, že během výše uvedených dvou let se nakazili buď oni sami, anebo někdo z jejich blízkých. Právě v těchto dvou letech byla epidemie v zemi nejhorší.
„Přibývalo pacientů s bolestmi těla a horečkou, kteří nebyli schopni pracovat, a vojenští lékaři říkali, že jim nemohou předepsat lék, přestože se pravděpodobně jedná o covid-19. Nemoc se náhle rozšířila,“ přiblížil jeden z respondentů.
Zaměstnanec vazební věznice zase popsal, že režim řešil „neexistující situaci“ tím, že pokud mohl, snažil se o absolutní izolaci. „Vězeňští dozorci, vojáci a zaměstnanci nesměli během epidemie v dubnu až srpnu 2021 opustit práci po dobu sedmi až deseti dnů,“ vyprávěl.
Muž, který pracoval v té době v armádě, zase popsal, že v jeho vojenském praporu ke konci roku 2021 onemocněla asi půlka vojáků neboli čtyři sta lidí.
Covid odhalil slabiny režimu
Podle zprávy trpí Severní Korea dlouhodobě nízkou kvalitou zdravotnictví, což pandemie jen zdůraznila. I za normálních podmínek má izolovaný a podfinancovaný systém zdravotní péče potíže uspokojit potřeby obyvatel.
Vzhledem k prakticky nulovému přístupu k testování se diagnózy stanovovaly jen podle příznaků, tedy kašle, teploty, únavy a dalších. I když byly diagnostikovány, byly mnohdy vnímané jako tabu. „Řekli mi, že je to nachlazení, ale já jsem věděla, že je to covid,“ uvedla ve studii jedna Severokorejka.
Protiepidemická opatření jako lockdowny, uzavírání obchodů a omezení cestování sice posílila kontrolu diktatury nad obyvateli, ale současně odhalila potenciální zranitelnost režimu, protože odhalila, jaké chyby Pchjongjang dělá, uzavírá studie.
