Horské ledovce hrají mimořádně důležitou roli. Ovlivňují lokální i globální klimatické systémy, zásobují řeky vodou, formují krajinu a mají i kulturní a estetický význam pro místní komunity. V neposlední řadě je důležitý také jejich turistický potenciál. Nová vědecká studie však ukazuje, že jejich zánik se zrychluje a většina z nich zmizí už během tohoto století.
Studium projekce změn ledovců se tradičně soustředí na dvě hlavní metriky: úbytek jejich hmoty a zmenšování plochy. Tyto veličiny jsou důležité pro odhady příspěvku ke stoupání hladiny moří nebo změn v dostupnosti vody v povodích závislých na tání ledovců. Nová studie ale navrhuje jiný úhel pohledu — počítá jednotlivé ledovce, které zcela zmizí, a definuje mimo jiné nový parametr nazvaný rok s nejvyšší mírou zániku ledovců během 21. století.
Autoři studie využili globální Randolphův inventář, který obsahuje přes 200 tisíc ledovců na pevnině. Tento seznam poskytuje základní údaje o poloze, ploše a typu ledovců, které jsou následně vstupem do tří nezávislých globálních modelů simulujících budoucí vývoj těchto útvarů.
Tyto simulace byly provedeny pro čtyři scénáře vývoje globální teploty do roku 2100 – pro oteplení o 1,5 stupně (cílová hodnota Pařížské dohody), dva stupně (mez, přes kterou bychom se neměli dostat kvůli závažným následkům oteplení), 2,7 stupně (míra oteplení zohledňující současné politické závazky) a rovné čtyři stupně (odpovídá současným vysokým emisím bez zásadních redukčních opatření). Ledovec byl považován za „zmizelý“ v okamžiku, kdy jeho plocha klesla pod 0,01 km² (tedy 1 hektar) nebo když jeho objem poklesl pod jedno procento původní hodnoty.
Zmizí až čtyři tisíce ledovců ročně
Výsledky ukazují, že počet mizících ledovců poroste během první poloviny 21. století, přičemž vrchol jejich úbytku se liší podle míry oteplení planety. Při zvýšení teploty o 1,5 stupně dosahuje počet ročně zaniklých ledovců vrcholu kolem roku 2041 s hodnotou kolem dvou tisíc. Při čtyřstupňovém oteplení se tento vrchol posouvá do poloviny 50. let a počet ledovců zaniklých za rok stoupá ke čtyřem tisícovkám. Pro porovnání: současné tempo ztráty ledovců je asi 750–800 ročně. To znamená, že bez výrazného omezení emisí by se toto tempo mohlo ve srovnání s dneškem pro některé scénáře oteplování ztroj- až zpětinásobit.
Regionálně jsou maximální míry mizení ledovců ovlivněny jak jejich aktuálním počtem, kde důležitou roli hraje zastoupení malých ledovců, tak i úrovní oteplování. V regionech s relativně malým počtem ledovců, jako je Island, je maximální roční úbytek omezen na pět až deset ledovců. Naproti tomu Střední Asie, kde se nachází největší množství ledovců, jich v současné době ztrácí 200 až 300 ročně. Předpokládá se, že při oteplení o 1,5 stupně dosáhne tempo úbytku k pěti stovkám, při čtyřstupňovém oteplení se zvýší až na 1100.
Vyjádřeno v relativních hodnotách – maximální míry zániku ledovců odpovídají asi procentu a půl současného počtu ledovců ročně ve většině regionů, s nižšími hodnotami ve vysokohorských oblastech (například v Antarktidě) a naopak s vyššími hodnotami v regionech s mnoha malými ledovci (například ve střední Evropě, kde jde asi o 3,3 procenta).
Zaměříme-li se na Alpy, tak v nich by maximální míra zániku měla nastat už mezi lety 2033 a 2041. Při oteplení o 1,5 stupně by do konce století zbylo asi dvanáct procent současného počtu ledovců v regionu. Uvážíme-li nárůst teploty světa o 2,7 stupně (odpovídající současným klimatickým závazkům), zbylo by do roku 2100 ve střední Evropě asi 110 ledovců – tedy pouhá tři procenta dnešního počtu. Při čtyřstupňovém oteplení by se toto číslo propadlo na zhruba dvacet. Dokonce i středně velké ledovce, jako je ten Rhônský, by se zmenšily na drobné zbytky nebo by úplně zmizely, mohutný Aletschský ledovec by se rozpadl na několik menších částí.
Planeta bez ledovců
I když se očekává, že ledovce se v tomto století výrazně zmenší, mnoho z nich by mohlo přežít – zejména pokud bude nárůst globální teploty zpomalen či zastaven. Pro oteplení o 1,5 stupně je předpokládaný počet ledovců zaniklých v příštích 20 až 30 letech zhruba poloviční oproti oteplení o stupně čtyři. Do roku 2100 by tak mohlo zbýt téměř 50 procent dnešních ledovců. Pro současné klimatické závazky (+2,7 °C oteplení do roku 2100) zůstává tempo ročních úbytků ledovců asi do roku 2070 sice nižší, ale poté zrychlí, takže na konci století zbude pouze pětina jejich původního počtu. A při čtyřstupňovém tempu oteplení se roku 2100 dočká pouhá desetina všech ledovců. Dodejme, že i při nejmírnějším oteplení není na světě oblast, ve které by počet ledovců neklesal.
Při vysokém tempu oteplování by tak mnoho regionů mělo být kolem roku 2100 téměř bez ledovců, ve střední Evropě by se konce století mohla „dožít“ pouhá dvacítka ledovců, tedy jediné procento. Podobné ztráty se očekávají v západní Kanadě, v USA a v nízkých zeměpisných šířkách. Ačkoli se předpokládá, že mnoho ledovců přetrvá až do konce století, jejich počet, velikost a rozložení se budou podstatně lišit v závislosti na regionu, počátečním počtu a úrovni oteplování.
Postupně se bude zvyšovat počet velmi malých ledovců a snižovat počet těch větších, což je trend, který je ostatně pozorovatelný už teď. Tento proces a výsledky zmíněné studie mimo jiné zdůrazňují naléhavou potřebu adaptace. Zejména v regionech závislých na tající vodě z malých ledovců, které často zmizí jako první.
