Na pozvání běloruského diktátora Alexandra Lukašenka by do východoevropské země mohlo přijít až 150 tisíc Pákistánců, píše ruskojazyčná odnož Deutsche Welle. Jednalo by se o 2,5krát více pracovních migrantů, než je v Bělorusku v současné době. Země se potýká s nedostatkem pracovních sil, od roku 2020 ji opustilo na pět set tisíc obyvatel.
Lukašenko si je jistý, že se v Pákistánu nachází „spousta lidí, kteří mohou a chtějí pracovat v Bělorusku“, napsal list Deutsche Welle (DW) s tím, že se má jednat o 100 až 150 tisíc migrantů.
Pákistánský premiér Šahbáz Šaríf uvedl, že „kvalifikovaná pákistánská pracovní síla, řádně certifikovaná jak podle mezinárodních standardů, tak prostřednictvím národní akreditace, bude pro Bělorusko cenným přínosem“.
Podle běloruského diktátora musí obě země ještě přijmout mezivládní dohodu, která mechanismus příchodu cizinců upřesní.
Rozruch v běloruské společnosti
Zpráva vyvolala v zemi velký rozruch, Bělorusové na sociálních sítích začali vyjadřovat vážné obavy, zda budou mít dostatek práce a jestli bude zajištěna bezpečnost.
Lukašenko tak musel občany uklidňovat. Podle něj nebudou vítáni všichni příchozí. „Bělorusko má zájem především o přilákání odborníků, ne pouze mladé lidi. A je lepší přilákat i rodiny. Pokud přijede rodina, pracovat budou,“ prohlásil.
Diktátor má podle svých slov největší zájem na tom, aby Pákistánci pracovali ve společnosti vyrábějící bavlněnou přízi ve městě Baranavičy, a slíbil, že jim tam vytvoří stejné podmínky jako Bělorusům. Tento podnik zaměstnává více než tisíc lidí a je považovaný za ztrátový, podotýká DW.
Dříve úřady slibovaly masivní příliv migrantů z Číny, ale tyto plány se nenaplnily. V případech, kdy v podnicích Číňané pracovali, bylo zaznamenáno porušování pracovních práv, píše DW. Například v roce 2015 se čínští dělníci, kterých v jedné z běloruských papíren pracovalo asi dvanáct set, vzbouřili, protože jim byly mzdy vypláceny s tříměsíčním zpožděním.
Nedostatek pracovní síly
Jedním z klíčových problémů běloruské ekonomiky zůstává nedostatek pracovních sil na trhu práce, volných míst je podle serveru TVP World na dvě stě tisíc. Od roku 2020 opustilo zemi až pět set tisíc obyvatel, píše DW.
Podle ministerstva vnitra počet příchozích ze zahraničí od roku 2023 roste. Celkem je nyní v Bělorusku asi šedesát tisíc pracovních migrantů, převážně dělníků. Na prvním místě jsou občané Turkmenistánu, následuje Uzbekistán, Čína, Rusko a Ukrajina.
„Bělorusko potřebuje kvalifikovanou pracovní sílu. Vzhledem k úrovni vzdělání, kterou Pákistán má, si nejsem jistý, zda bude poptávka uspokojena. Kromě toho nelze o problému uvažovat odtrženě od kulturního kontextu. Vzdálenost od Pákistánu je velká. Bělorusko nikdy nemělo tak velký migrační příliv. Pokud si představíme, že sliby úřadů budou splněny, může to způsobit vysoké napětí ve společnosti a stát se překážkou pro ekonomické mechanismy,“ uvedl vedoucí výzkumný pracovník běloruského střediska BEROC.
Ohledně zahraničních pracovníků je podle DW skeptický také resort hospodářství. Náměstkyně ministra Taťána Brancevičová již dříve vysvětlila, že je především nutné udržet vlastní personál, nebo ještě lépe vrátit do Běloruska občany, kteří odešli za prací do zahraničí.
Politoložka Roza Turarbeková navíc pochybuje, že pro migranty bude atraktivní mzda pohybující se ve výši 300 až 500 eur (7,5 až 12,5 tisíce korun). A Bělorusko není pro Pákistánce lákavé ani jako země, dodává politoložka. „Pro Pákistán jako bývalou britskou kolonii jsou tradičními cíli místa, kde se mluví anglicky, a také oblast Perského zálivu, kde jsou mzdy vysoké,“ doplnila.
Migrační krize
Pákistánci by však podle politoložky mohli pozvání využít ke vstupu do Evropské unie. Pákistánští občané se pravidelně objevují ve zprávách o nelegálním překročení hranic, připomíná DW. Bělorusko sousedí s několika unijními státy.
V pohraniční krizi v letech 2021–2022 byl Minsk obviněno, že využívá migranty jako „pěšáky“ v politickém sporu s EU. Bělorusko usnadňovalo migrantům z Blízkého východu, Afriky a jižní Asie (včetně Pákistánu) cestu a směřovalo je k vnějším unijním hranicím, což vyvolalo humanitární a bezpečnostní krizi, dodává stanice Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda (RFE/RL).
Tisíce migrantů tehdy uvázly v lesích podél hranic s Polskem, Lotyšskem a Litvou, často bez jídla, přístřeší a právní ochrany.