Americký jazzový trumpetista Louis Armstrong byl první západní hvězdou takového formátu, která koncertovala v Československu po převzetí moci komunisty v roce 1948. Návštěva legendárního jazzmana vzbudila pochopitelnou senzaci. Do Prahy přiletěl před šedesáti lety, 10. března 1965, a zdržel se na devět koncertů. Jeden si také soukromě vyslechl v divadle Semafor.

Československý tisk v lednu 1965 avizoval, že v Praze zahraje americký trumpetista a zpěvák Louis Armstrong. Na koncert západního jazzmana v socialistickém státě ale bylo potřeba připravit půdu.

Jazz, ačkoliv šlo o západní hudbu, měl v komunistickém režimu té doby tolerované postavení. Zatímco v tuhých padesátých letech sotva prošel v tradiční podobě coby „hudba černého proletariátu“, s ideologickým uvolněním v pozdější dekádě se dočkal rehabilitace, jak píše hudební publicista Lubomír Dorůžka – a mimo jiné pamětník Armstrongova koncertu – v časopise Harmonie.

Na rozdíl od jiných, z pohledu autorit problematičtějších západních žánrů, se jazz řadil do kategorie umění, ne zábava.

Ostrá vyjednávání

Armstronga do Lucerny pozval koncertní ředitel František Spurný, už jeho otec z pověření bratrů Havlových Lucernu vedl a podařilo se mu do ní dostat pěvecké hvězdy své doby Fjodora Šaljapina nebo Enrica Carusa. Publicista Radek Diestler charakterizuje v Českém rozhlasu Spurného jako „šedou eminenci československého zábavního průmyslu“.

Návštěvu slavného jazzmana dojednávali českoslovenští kulturní manažeři se švýcarskou produkční firmou Schmid Produktion, která „dodávala“ hudebníky do televizních estrád a na zahraniční vystoupení. Vyjednávání se vedla oficiálně i neoficiálně a byla poměrně ostrá, vyplývá z textu Jiřího Andrse z Centra pro studium populární kultury, který přípravy na Armstrongovu návštěvu poměrně podrobně rekonstruoval pro vědecký časopis Acta Musei Nationalis Pragae – Historia.

Částka za jazzmanovo vystoupení dosahovala prý takové výše, že do rozpočtu musely přispět ministerstva financí a zahraničí i Ústřední výbor KSČ.

Kulturní událost dekády

Do Československa před publikum i místní umělce plné očekávání přiletěl Armstrong – i se svou ženou a kapelou All Stars – 10. března. Zůstal deset dní, během nichž odehrál devět vyprodaných koncertů v Lucerně. Ohlasy byly pochvalné, včetně vstřícné recenze v Rudém právu.

Přímí účastníci považovali vystoupení žijící americké legendy za kulturní událost roku, ne-li celých šedesátých let. Zájem se předpokládal velký, proto už novinové oznámení ujišťovalo, že do Prahy budou vypraveny zvláštní zájezdy.

Armstrongovy koncerty v Lucerně tehdy nahrával Československý rozhlas (ukázku si lze poslechnout na webu), nicméně záznam vyšel po mnoha letech na cédéčku Live At The Lucerna Hall, Prague 1965. Návštěvu dokumentoval televizní film Vladimíra Síse či dokument Jana Špáty Hallo Satchmo.

Odpovídal novinářům a tleskal v Semaforu

„Jazz je hudba, která se hraje z duše a kterou se člověk vyjadřuje,“ vysvětluje Armstrong hned v úvodu Špátova filmu, co pro něj tento hudební styl znamená.

Kamery Armstronga, známého též pod přezdívkou Satchmo, zachycují rozesmátého po příletu na pražském letišti, kde ho neminula pasová kontrola, i poněkud unaveného, utírajícího si zpocené čelo kapesníkem a pokuřujícího, zatímco je na něj upřená veškerá pozornost. Trpělivě podepisuje fotografie a odpovídá na stokrát slyšené otázky i zvládá zájem fotoreportérů, kteří kvůli dobrému záběru lezou po stolech hotelu International.

Úryvky z jeho vystoupení v Lucerně podbarvují melancholicky černobílé záběry na deštivou Prahu. A také z chrámu sv. Víta, který Armstrong vyjádřil přání navštívit, na doporučení „jednoho přítele z New Yorku“.

Jiří Suchý a Jiří Šlitr, kteří Armstrongovy koncerty konferovali, uspořádali na jeho počest improvizovaný soukromý koncert v divadle Semafor. Trochu bizarně vyznívají archivní záběry, kde vystupuje Armstrongův imitátor Jiří Jelínek, což skutečný Satchmo přijímá se zdvořilým pobavením.

Stejně jako českou verzi písně Hello, Dolly!, která zazněla i ve stejnojmenném filmovém muzikálu a kterou na semaforských prknech zpívá nastoupený soubor, včetně tehdejších hvězd Karla Gotta, Jiřího Suchého či Evy Pilarové.

Satchmo v Evropě

Do Evropy Armstrong přijel poprvé více než třicet let před pražskými koncerty, v době, kdy se dostal hudebně na vrchol. Při tehdejším vystupování ve Velké Británii získal svou přezdívku – Satchmo, složenou ze slov satchel (brašna) a mouth (ústa), i když se vysvětluje spíše jako „velká huba“. Jeho typický úsměv mu mohla pomoct udržovat i marihuana, jejímž přiznaným konzumentem byl velkou část života.

Z kluka, který pocházel z nejchudší části New Orleansu a měl v ústech mozoly od špatného nátisku a nátrubku, to dotáhl na „krále jazzu“. Jazzmanem světového formátu se stal díky inovátorským improvizacím na trubku a hitům jako Blueberry Hill, Mack the Knife, Hello Dolly! či What a Wonderful World.

Zásahy proti Afroameričanům nechtěl komentovat

V Praze přistál jen tři dny poté, co došlo k události zapsané do dějin jako „krvavá neděle“. Policie v Alabamě tvrdě zasáhla proti protestnímu pochodu, který chtěl upozornit na rasismus a diskriminaci obyvatel černé pleti ve volbách.

Následující pochod – 9. března – vedle kazatel Martin Luther King, významná osobnost afroamerického hnutí za občanská práva. Následně byl kvůli podpoře aktivistů napaden bělošský reverend James Reeb, který na následky zranění zemřel. To ještě více pobouřilo veřejné mínění po celých Spojených státech a o událostech tehdy referoval i československý komunistický tisk.

Satchmo dostal na tiskové konferenci, z níž cituje Český rozhlas, dotaz, jaké je jeho stanovisko. Poněkud vyhýbavě odpověděl – jak zaznamenala archivní nahrávka Českého (tehdy Československého) rozhlasu – že mu je z amerických událostí smutno a je potřeba podpořit sbírky, které pomáhají rasové problémy ve Spojených státech překonat.

Přivezl pudla, dostal trubku

„Prožil jsem u vás mnoho hezkých chvil s vašimi jazzovými soubory, ale teď už je čas se rozloučit. Na shledanou, žehnej vám Bůh,“ říká v závěru Špátova dokumentu i svého prvního a zároveň posledního československého pobytu.

Kromě zážitku ze setkání s jazzovou legendou zanechal Čechoslovákům také psa – jeho manažer, velký psí fanoušek, totiž přivezl jednoho jako dar pro Klub chovatelů pudlů. Armstrong také dostal dárek, v Kraslicích přímo pro něj vyrobili trubku.

Následně pokračoval ve svém turné (nejen) po východní Evropě. Po Praze, kde se zdržel oproti ostatním zemím nebývale dlouho, pokračoval do Německé demokratické republiky, Rumunska a Jugoslávie.

Podíl.