Lidé vůči klimatu otupěli. Až nebudou mít co pít, tak uvidí, říká šéf meteorologů

Sedíme ve vaší kanceláři v Českém hydrometeorologickém ústavu v Komořanech. Máte tady někde vystavenou medaili Za zásluhy, kterou jste dostal od prezidenta Petra Pavla?

Vidíte tady tu tašku na gauči? Tak to je ono. Medaile byla doteď vystavená ve vestibulu ústavu. A to spolu s textem o tom, že ocenění patří všem našim zaměstnancům, nejenom mně. 

Překvapilo vás, když vám zavolali s tím, že máte 28. října dorazit na Pražský hrad a převzít vyznamenání?

Samozřejmě. Do té doby jsem měl pocit, že jsme jen odváděli svou práci, ne že bychom udělali něco výjimečného. Ale hrozně mě potěšilo, že si toho někdo všiml.

V něčem to období ale přece jen výjimečné být muselo. V čele ústavu jste od roku 2017, předtím jste vedl Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka. Byl rok 2024 tím nejnáročnějším ve vaší kariéře?

To bych neřekl. Náročná byla léta ve vodohospodářském ústavu, kde musel člověk vydělat výzkumem na platy lidí bez podpory od státu. Navíc když se dějí takto mimořádné události, jako jsou povodně, přejdete do úplně jiného režimu fungování. Jste v jednom kole, spát jdete o půlnoci, vstáváte v pět a znovu do akce. Že to bylo náročné, si uvědomíte až potom.

Ještě jednou musím smeknout před všemi lidmi tady v ústavu. Nehledě na to, jestli byl den nebo noc, zda byl víkend. Když bylo prostě zapotřebí v půl čtvrté ráno sednout do auta a jet zkontrolovat měření na Bělou do Mikulovic, tak jeli.

Pamatujete si první moment, kdy vám došlo, že povodně mohou mít katastrofické rozměry?

To bylo v pondělí 9. září, kdy mi o tom přišli říct kolegové. Naposledy s něčím takovým přišli loni v létě, kdy to vypadalo, že přijdou velké bouřky. I tehdy jsme varovali ministra, takže jsem to nezažíval poprvé.

Čekali jsme tedy do úterý, jestli se nezmění modely, ale to se nestalo. Dopoledne už jsem volal všem povodím a informoval ministra a ve středu bylo jednání ve sněmovně. Poté ministr Hladík řekl veřejnosti, ať se připravíme na něco podobného jako v roce 1997 a 2002.

A ve čtvrtek zasedala Ústřední povodňová komise, tedy ještě dávno předtím, než začalo pršet. A vůbec poprvé v dějinách mohla začít konat nějaká opatření ještě předtím, než začaly samotné povodně. 

Právě to prezident ocenil. Že vaše včasné varování přispělo k tomu, že povodně nebyly tak tragické jako v minulosti.

To říkají kolegové hlavně z povodí Moravy. Když začali ve středu, kdy bylo 30 stupňů a modré nebe, upouštět nádrže, lidi si ťukali na čelo. Ale právě díky tomu se vytvořil zásobní prostor, což zabránilo ještě výraznějším škodám. 

Ale pořád si musíme říct, že toto byla situace, která se dala předpovědět s relativně vysokou úspěšností dlouho dopředu. Pořád mohou nastat situace, jako jsou bleskové povodně, o kterých budeme vědět dopředu jen v řádu hodin. Technologie sice pokročily, ale to neznamená všechno. Částečným důkazem toho jsou povodně ve Španělsku. To byly přívalové, velmi intenzivní srážky, které se velmi špatně lokalizují.

Říkal jste, že si lidé ťukali na čelo. Sám jsem sledoval na sociálních sítích komentáře lidí, kteří vám před povodněmi nadávali, co zase strašíte. Vnímal jste to také?

Jasně. Ale to je součást naší práce. Lidé mi i hrozili, že pokud se předpověď nenaplní, že na nás podají trestní oznámení za šíření poplašné zprávy a podobně. Takových zpráv byla spousta. Lidi jsou různí. A když jsou zalezlí v anonymitě, je každý hrdina.

Byl jste někdy i nervózní z toho, jestli se předpověď vyplní? Hodně akcí se rušilo, což stálo spoustu peněz.

Byly okamžiky, kde jsem si říkal, že podle těch modelů už mělo začít pršet, a ono pořád nepršelo. Ale platí, že bezpečí musí být vždycky na prvním místě, a je úplně jedno, kolik to stojí peněz. 

Je pravda, že rozhodování, zda výstrahu dát, nebo ne, bývá složité. My jich nesmíme vyhlašovat málo, aby nám nic neuteklo. A zase jich nesmíme dávat moc, protože by je lidé nebrali vážně. Ale v tomto případě jsme měli za zády modely, které všechny říkaly to samé.

Je pravda, že i ve svém okolí vnímám, že si lidé na meteorology rádi zanadávají.

V české společnosti převládá názor, že všechno, co děláme tady v Čechách, je nejhorší na celém světě. Že máme nejhorší silnice, nejhorší vládu, nejhorší meteorology. A dobří jsme jenom v hokeji, když zrovna vyhrajeme mistrovství světa. Máme bručounské nastavení. Věc druhá je, že lidi by chtěli mít ve všem stoprocentní jistotu, že to tak bude. Ale to by pak nebyly předpovědi, ale zpravodajství z budoucnosti.

Co jde dělat pro to, aby v ně lidé měli větší důvěru?

To, že se nám povede předpověď v případě klíčových událostí, jako byly právě povodně.

Politici a klimatická změna

O probíhající klimatické změně se často říká, že ji budou doprovázet častější extrémní jevy. Můžeme tedy do budoucna očekávat více těchto vážných povodní?

Z klimatických scénářů to vypadá, že ano. Extrémní projevy počasí, kterými jsou i povodně, budou častější a ještě extrémnější. Je to jednoduchá fyzika. Jestliže se v atmosféře zadrží víc energie, více se z ní i dostane. Moře se více zahřeje a více se toho dostane i zpátky na zem.

Světová meteorologická organizace už oznámila, že letošek bude opět celosvětově nejteplejší rok za dobu měření. Platí to i pro Česko?

Ano. V Česku oteplování probíhá výrazně rychleji než jinde. Severní polokoule se zahřívá rychleji než jižní a vnitrozemské státy výrazněji než přímořské.

Přijde vám, že jsou Češi naklonění tomu, se změnou klimatu něco dělat?

Viděl jsem sociologický průzkum, který zkoumal vnímání změny klimatu. Většina Čechů vnímá jako objektivní fakt, že nastává a že je zapotřebí s tím něco dělat. Ale zároveň říkají, že s tím musí něco udělat někdo jiný. „Problém tady je, ale na můj životní standard mi nesahejte.“

Co konkrétního tím myslíte? Třeba přístup k omezování spalovacích motorů?

Samozřejmě. Mně se taky zatím v těch elektromobilech nejezdí úplně hezky. Lidi ale nechtějí snížit ze svého standardu a komfortu ani o kousek. Když pomyslím na politické strany, které mají jako hlavní téma zrušení Green Dealu a motorismus… Vezměte si, kolik hlasů dostali tito lidi, kteří možná jsou dobří v automobilismu, ale o klimatické změně tedy nevědí vůbec nic.

Je ale pravda, že podle průzkumu Eurobarometru lidé i v jiných zemích Evropské unie už nevnímají řešení klimatu jako prioritu.

Lidé trochu otupěli. Nadužívají se výrazy jako katastrofický, extrémní a podobně. Veřejnost navíc vždycky bere jako hlavní průšvih ten poslední. Teď třeba válku na Ukrajině. Navíc ačkoli z mého pohledu je změna klimatu neskutečně strmá změna, pro lidi je oproti těmto konfliktům vlastně hrozně pozvolná. Vždycky budou reagovat spíš na pro ně aktuálnější hrozbu než hrozbu dlouhodobou.

Také je třeba vzít v potaz, že se to lidí u nás zatím kromě lehkého snížení komfortu netýká. Ano, v zimě už není tak snadné jít na lyže a v létě je větší vedro než bývávalo. Stále mají co pít, obilí se urodí, lidé netrpí hlady. Zatím. Ale jakmile by se ten problém začal zvětšovat a třeba by už lidé neměli neustálý přístup k pitné vodě, tak by si to najednou uvědomili. 

V některých teplejších oblastech už k tomu dochází.

Je to tak. A ti lidé se samozřejmě dají do pohybu. Pud sebezáchovy je strašně silný.

V jednom z minulých rozhovorů jste říkal, že jste pořád optimistický v tom, že si lidé poradí s klimatickou změnou. Je to ale vůbec ještě možné?

Vždy když byl nějaký takový velký problém, který se jevil jako fatální, lidstvu se povedlo tu zatáčku vybrat. Ať už to byla hrozba kompletního odlesnění, nebo ozonová díra. Lidstvo se nakonec domluvilo.

Tak doufám, že tu zatáčku vybere i v případě klimatické změny. Nevím jak, nevím kdy, ale věřím v to. Když jsem se na to ptal klimatologa Radima Tolasze, říkal: „Věřím, že si s tím moje děti a moje vnoučata poradí.“ To mě nejdřív naplnilo optimismem, pak jsem si ale řekl, jak je to strašné. Když lidem, kteří se tím zaobírají celý život, nezbyde nic jiného než víra.

Video: Růst lidské populace se zastaví a začne i klesat. Nevíme přesně proč, přiznává biolog