Armáda, politici i rodina dopoledne před budovou generálního štábu v Praze uctili památku generála Heliodora Píky, oběti komunistické justiční vraždy. Od smrti československého vojáka a legionáře v sobotu uplyne 76 let. Řečníci připomínali Píkovu odvahu, smysl pro spravedlnost nebo lásku k vlasti. Věnce a květiny k jeho pamětní desce položili mimo jiné zástupci Senátu či Kanceláře prezidenta republiky.
Píka podle náčelníka generálního štábu české armády Karla Řehky zosobňuje všechny statečné vojáky, kteří bojovali, kde bylo třeba, aby chránili hodnoty jako odvahu, čest a spravedlnost. „Je důležité si připomínat, že svoboda není zadarmo, někdy se za ní musí draze platit a můžeme o ni přijít,“ řekl v projevu. Píkův odkaz podle něj také připomíná, že zlo může vzít člověku zásluhy, svobodu i život, ale nikdo mu nemůže vzít hrdost, čest či svědomí.
Píka byl zavražděn, ačkoli se ničím neprovinil, jen byl komunistickému režimu nepohodlný, uvedl místopředseda Senátu Jiří Růžička (za TOP 09). Generál podle něj odmítal ideologizaci armády, obhajoval vojáky ze západní fronty a hájil čest a suverenitu československé armády.
Také podle ředitele sekce pro obrannou politiku a strategii na ministerstvu obrany Jana Jireše byl Píka mimořádnou osobností moderních dějin a mužem, který svůj život zasvětil službě vlasti. „Jeho odvaha, diplomatické schopnosti i hluboký smysl pro čest z něj činily skutečného vlastence,“ komentoval. Je podle něj povinností připomínat si jeho příběh a vzdát tak hold hodnotám, které reprezentoval.
S projevem vystoupil také Píkův prasynovec, Jan Píka. „Neodnášíme si ze života generála Heliodora Píky křivdu, které se dopustili zločinci, ale především to, že byl hrdinou obou světových válek, vynikajícím zpravodajcem, odborníkem na výzbroj, elitním vojenským diplomatem a zejména mužem hrdinské naděje, která určovala směr a vytrvalost v jeho úsilí.“
Odsouzen za údajnou špionáž a vlastizradu
Píka se narodil v roce 1897. Za první světové války odjel na frontu do Haliče a v létě 1916 přešel dobrovolně do ruského zajetí. Tam se přihlásil do vznikajících legií. Jako legionář se později dostal do Francie, v Paříži vystudoval prestižní École Militaire. Ve 30. letech působil v Bukurešti jako vojenský atašé pro Rumunsko a Turecko.
Na jaře 1939 odešel do Londýna. Z něj byl československými exilovými orgány opět vyslán do Rumunska, později se stal velitelem československé vojenské mise v Sovětském svazu, kde prosazoval politiku londýnské exilové vlády Edvarda Beneše a dostával se tak do konfliktů se sovětskými orgány i s vedením československé komunistické strany sídlícím v Moskvě.
V květnu 1945 se Píka vrátil do vlasti, kde jej čekalo povýšení do hodnosti divizního generála. Po komunistickém převratu v únoru 1948 byl z armády propuštěn a posléze uvězněn. Neveřejný soudní proces začal v lednu 1949 a trval tři dny. Soud dospěl k předem připravenému rozsudku, že je Píka vinen ze špionáže a vlastizrady, a odsoudil jej k trestu smrti. Zabit byl 21. června ve věznici v Plzni-Borech.
Prezident Václav Havel v roce 1991 udělil Píkovi in memoriam Řád Milana Rastislava Štefánika za mimořádné zásluhy v boji za osvobození vlasti v době druhé světové války. Prezident Miloš Zeman Píkovi v roce 2020 in memoriam udělil nejvyšší státní vyznamenání, Řád bílého lva.
