Lidé se jí svěřují s traumaty z dětství. Dávám hlas těm, které nikdo neslyší, říká

I když se ve svém projektu věnuje lidem, které poznamenalo nešťastné dětství, sama šestadvacetiletá Romana Kubecová vyrůstala v milující rodině. „Mám skvělé rodiče, kteří jsou spolu více než čtvrt století. Dříve jsem to nepovažovala za něco vzácného,“ vzpomíná. Změna nastala ve chvíli, kdy nastoupila jako vychovatelka do domova mládeže.

„Začala jsem se zajímat o to, co se děje v životě dětem, na které jsem měla dohlížet. Někteří utíkali na internát, aby nemuseli být doma s rodinou, ve které se necítili bezpečně,“ popisuje, jak v sobě našla potřebu šířit osvětu o významu výchovy a jejím dopadu na další život.

„Když se člověk nepohybuje ve školství, často toto téma přehlíží. Já to měla dřív stejně. A chci to změnit,“ říká. Ve svém podcastu, který na YouTube odebírá už 17 tisíc diváků, rozebírá osudy lidí, kteří se nebojí veřejně mluvit o svých traumatech z dětství – ať už jde o zanedbání péče, násilí v rodině, život po boku závislého rodiče, nebo zkušenost se sexuálním násilím.

„Myslím, že se mi moji hosté otevírají i proto, že je konečně někdo vnímá a vyslyší. Spousta z nich se pravděpodobně chtěla svěřit už dřív, ale neměla komu,“ vysvětluje. Respondenty sama nevyhledává, běžně se jí ozývají sami. Zájem o účast v podcastu je podle ní velký. Letos se svým týmem připravila už přes třicet dílů.

Rodiče kopou kolem sebe

Romaně Kubecové nejde jen o osvětu. Jejím cílem je přinést naději a pochopení i dětem a dospívajícím, pro které jsou témata rozebíraná v podcastu každodenní realitou. „Oběti si většinou myslí, že to, co zažívají doma, je normální. Třeba že vyrůstat vedle násilnického alkoholika je běžné. Až když slyší, že to tak být nemusí, začínají si uvědomovat, že mají právo na lepší život,“ říká.

Otevřenost hostů s sebou nese i rizika. Stává se, že člověk, který původně s rozhovorem souhlasil, si nakonec svou účast v podcastu rozmyslí. „Zejména na začátku se to stávalo často. To, že mluvit veřejně o tak citlivých věcech není mnohdy snadné, si host několikrát uvědomil až během natáčení. Někdy díl vznikl, ale nešel ven, protože si to respondent rozmyslel zpětně,“ popisuje. Podobným situacím se snaží předejít třeba tím, že s hosty předem rozebere, co mohou očekávat, a nabídne jim možnost rozhovor po natočení schválit.

Kubecová se obvykle nepotýká s kritikou ze strany posluchačů, ozývají se ale rozhořčení rodiče hostů. „Je potřeba počítat s tím, že reakce lidí, o kterých se v podcastu mluví, budou spíš negativní. A bohužel mnohdy to jsou rodiče, kteří nemají sebereflexi a začnou hned kopat kolem sebe,“ svěřuje se. Předem proto respondenty varuje. „Nevím jak, ale v 99 procentech případů se ten, koho probíráme, o našem podcastu dozví,“ dodává.

Ačkoli s hosty řeší převážně smutná témata, mnohdy podle ní mají šťastné konce. „Dělám rozhovory s lidmi, kteří si sice prošli těžkým dětstvím, ale nakonec našli sílu začít znovu a motivují ostatní. I mě,“ uzavírá.

Podcast Vychovávej s láskou se stal jedním z vítězů 11. ročníku soutěže Gratias Tibi. Letos se do ní přihlásilo 75 projektů, z nichž porota vybrala v každé ze tří věkových kategorií tři finalisty a také vítěze environmentální kategorie. Během slavnostního večera udělili i zvláštní ocenění za výrazný lidskoprávní počin, které získávají aktivisté ze zemí, kde Člověk v tísni pomáhá. 

„Pro nás je tato akce příležitostí nejen k ocenění mladých lidí, kteří přispívají k pozitivním změnám ve společnosti, ale také k poukázání na dopad jejich projektů. Nominovaní nejsou pouhými pasivními pozorovateli dění kolem sebe, ale sami se angažují v tématech, která považují za důležitá. Svým odhodláním a energií přispívají k rozvoji občanské společnosti,“ říká ředitel programu Jeden svět na školách společnosti Člověk v tísni Karel Strachota.

Video: Rozhovor s ředitelem Člověka v tísni Šimonem Pánkem (celé video zde)