Lebka nalezená v Číně vypráví jiný příběh lidstva než dosavadní teorie — ČT24 — Česká televize

Nová analýza prastaré lebky zpochybňuje dosavadní úvahy o původu lidského druhu. Pokud se potvrdí, znamenalo by to, že vznikl výrazně dříve, než ukazovaly doposud dostupné důkazy.

Na pohled dotyčná lebka nevypadá jako jeden z nejdůležitějších paleontologických artefaktů. Připomíná spíš rozbitý hrnec, ale tento hrnec skrývá poklad důkazů o pravěkých lidech, který by vědci nevyměnili ani za hromadu zlata.

Na konci září mezinárodní vědecký tým zveřejnil analýzu, která – pokud se ukáže pravdivou – může význam této lebky ještě znásobit. Výsledky studie totiž naznačují, že se linie předků moderního člověka rozdělily mnohem dříve, než to doposud vypadalo. Zjednodušeně: nález zpochybňuje dosavadní časovou osu lidské evoluce a naznačuje existenci zatím neznámé větve lidského rodokmenu, ale také její možnou souvislost s podivnými denisovany.

Příběh jedné lebky

Lebka se našla už v devadesátých letech dvacátého století v čínské provincii Chu-Pej. Zpočátku to vypadalo, že kosti staré asi milion let patří druhu Homo erectus – v té době to totiž v podstatě nikdo jiný být nemohl, protože jiné druhy lidí ještě neexistovaly. Ale některé znaky vyvolávaly u vědců víc než jen údivem pozdvižené obočí. Druhu Homo erectus totiž moc neodpovídaly.

Teď ji vědci prostudovali těmi nejmodernějšími metodami, jaké má paleontologie k dispozici, hlavně pomocí výpočetní tomografie. A zjistili, že patří spíše ke stejnému rodu Homo longi jako slavná fosilie známá coby „Dračí muž“ a je blízká denisovanům – teprve nedávno objevené populaci prehistorických lidí s nejasným původem.

  • Výpočetní tomografie (obecně nesprávně nazývaná „počítačová tomografie“) je radiologická vyšetřovací metoda, která pomocí rentgenového záření umožňuje neinvazivní zobrazení vnitřních orgánů a tkání člověka či zvířat s vysokou rozlišovací schopností a ve 3D projekci. Metoda se využívá hlavně v oblasti medicíny, kde slouží k diagnostice širokého spektra poranění a chorob. Dále se využívá v preklinickém výzkumu u laboratorních zvířat při vývoji nových léčiv a vakcín.

Analýza spočívala jak v detailním popisu lebky a její virtuální rekonstrukci, tak také v jejím srovnání s více než stovkou dalších fosilních lebek. Celkem vědci provedli přes 10 tisíc simulací jejího možného vzhledu, z nichž vybírali ty nejpravděpodobnější scénáře. Výsledky významně posouvají časovou osu nejen pro „náš“ druh moderních lidí, ale také pro naše vyhynulé pravěké bratrance neandertálce a denisovany.

Rekonstruovaná lebka vykazuje směsici primitivních a modernějších rysů. Má nízké, ploché čelo a vystupující dolní část obličeje, což jsou rysy, které si zachovaly fosilní lidé ze starších druhů, jako například Homo erectus a Homo heidelbergensis. Zároveň má ale plošší lícní kosti, rozšířenou týlní oblast lebky a velký mozek o objemu přes jedenáct set kubických centimetrů, což je na jeho věk pozoruhodné.

„Mění to mnoho názorů, protože to naznačuje, že už před milionem let se naši předkové rozdělili do odlišných skupin, což ukazuje na mnohem dřívější a složitější evoluční rozdělení lidstva, než se dosud předpokládalo,“ uvedl spoluautor studie Chris Stringer z londýnského Přírodovědného muzea pro americkou stanici CNN.

Co to znamená?

Tento objev zpochybňuje tradiční názor, založený na studiích starověké DNA, že se moderní lidé, neandertálci a denisované začali odlišovat od společného předka před asi 700 tisíci až 500 tisíci lety. Stále přitom platí, že se vědě nikdy nepodařilo tohoto společného předka najít a dokázat jeho existenci.

Podle nové analýzy měli denisované a moderní lidé společného předka naposledy před asi 1,32 milionu lety. Neandertálci se od této evoluční linie odštěpili dříve, přibližně před 1,38 milionu lety, jak naznačuje studie. Tyto nálezy znamenají, že denisované jsou moderním lidem bližší než neandrtálci, kteří se považovali za bližší příbuzné.

To by znamenalo, že společný předek všech těchto tří druhů mohl být vrstevníkem starších hominidů, jako byl právě Homo erectus. Na to, aby se braly tyto závěry jako nerozporovatelné a „přepisovaly“ se učebnice, je zatím brzo, o objevu, jeho intepretaci a dalším kontextu teď bude mezi paleontology a antropology probíhat intenzivní diskuze.

Podíl.
Exit mobile version