Bývalý výsadkář a veterán války v Alžírsku Jean-Marie Le Pen byl po celý život zarytým euroskeptikem a kritikem vstřícné přistěhovalecké politiky. Proslul ale i kontroverzním hodnocením událostí druhé světové války a antisemitskými výroky, kvůli kterým se od něj distancovala i jeho dcera a nástupkyně Marine Le Penová. Zakladatel francouzské krajně pravicové Národní fronty zemřel ve věku 96 let.
Le Pen se narodil 20. června 1928 v bretaňské vesničce La Trinité-sur-Mer v rodině rybáře. Jeho otec zahynul na moři, když bylo Jeanu-Mariemu 14 let. O rok později byl vyloučen z jezuitské koleje pro nekázeň a vzpurnost. Ve 40. a 50. letech studoval práva na Pařížské univerzitě, kde byl předsedou pravicové studentské skupiny. Měl pověst nesmiřitelného antikomunisty a pouličního rváče.
V roce 1954 vstoupil do armády. Jako výsadkář bojoval v Indočíně, krátce působil i v Suezu. Po návratu do Paříže se připojil k fašistickému Poujadovu hnutí, za které se v 27 letech v roce 1956 stal nejmladším poslancem Národního shromáždění. Za dva roky se vrátil do armády, aby bojoval v Alžírsku proti osvobozeneckému hnutí.
Národní fronta a prezidentské ambice
V říjnu 1972 Le Pen založil ultrapravicovou stranu Národní fronta za francouzskou jednotu, jejíž název se pak zkrátil jen na Národní frontu (FN – Front National). Sdružil tak kolem sebe zejména odpůrce přistěhovalců a evropské integrace. Od začátku se jednalo o stranu populistickou.
Parlamentní zisky FN v průběhu let rostly a zase se snižovaly. V roce 1986 měla 35 křesel v parlamentu, po změně volebního systému ale její zastoupení výrazně kleslo. Její vliv se výrazně snížil po odštěpení frakce Le Penova rivala Bruna Mégreta v roce 1999.
V parlamentních volbách v letech 2002 a 2007 strana úplně pohořela a žádný mandát nezískala. V dubnu 2008 Le Pen kvůli finančním problémům strany, která ovšem tradičně bodovala ve volbách do Evropského parlamentu, dokonce prodal i své pancéřované auto.
Čilé styky udržoval Le Pen s podobně zaměřenými politickými stranami a hnutími v Evropě, včetně České republiky, kterou navštívil v roce 1999 a znovu o pět let později. Tehdy vyjádřil pohoršení nad vstupem Česka do Evropské unie a označil tento krok za cestu do vězení. Le Pen byl kritikem lisabonské smlouvy EU i zastáncem znovuzavedení hranic uvnitř schengenského prostoru. V rámci domácí politiky byl pro trest smrti či znovuzavedení branné povinnosti.
Letitou naléhavou rétorikou, že imigrace severoafrických přistěhovalců do Francie ohrožuje životy Francouzů, Le Pen také postupně zvyšoval své šance v prezidentských volbách. O dobytí prezidentského úřadu se pokusil celkem pětkrát. V roce 1974 získal zanedbatelných 0,74 procenta, v roce 1988 už čtrnáct procent a o sedm let později ještě o procento více.
Nejblíže byl svému cíli v roce 2002, kdy se s osmnácti procenty dostal až do druhého, rozhodujícího kola na úkor tehdejšího socialistického premiéra Lionela Jospina. Na základě celonárodní mobilizace veřejnosti a politiků jej však drtivě porazil Jacques Chirac se ziskem 82 procent. Chirac tehdy vyzval Francouze, aby se sjednotili k obraně demokracie a základních lidských práv, protože jde „o budoucnost Francie a její velké humanistické tradice“.
„Tváří v tvář tomuto výběru je naše postavení jasné,“ reagoval tehdejší předseda Socialistické strany a pozdější prezident Francois Hollande. „Jistě, Jacques Chirac je v demokratické aréně náš protivník, ale Jean-Marie Le Pen je nebezpečím pro republiku. Budeme hlasovat pro Chiraka,“ uvedl Hollande. Poslední pokus chopit se úřadu prezidenta podnikl Le Pen v roce 2007. Získal deset procent hlasů.
Souboj s dcerou
Od roku 2011 stranu svého otce vede Marine Le Penová. Fronta ho za jeho antisemitské poznámky v roce 2015 vyloučila a tři roky poté zrušila i institut čestného předsedy, který Le Pen zastával. V roce 2016 se politik pustil se stranou do soudního sporu a žádal odškodné ve výši dvou milionů eur.
Le Pen, který v čele FN vydržel dlouhých 38 let, kroky své dcery nesl těžce. Změnu názvu označil za „zradu, ostudné mazání identity strany a nejdrsnější ránu, jakou kdy strana od svého vzniku v roce 1972 dostala.“ Spory v rodině Le Penů trvaly roky. Jean-Marie se k tomu kdysi vyjádřil tak, že člověka vždycky zradí ti nejbližší.
Marine jednou označila své spory s otcem za „nejtěžší chvíle jejího života, tedy hned po porodu“. Podle listu The Guardian ji otec utužoval už od mala. „Když jí bylo dvacet, vzal ji do márnice, kde ležel člověk po autonehodě. Když se zeptala, proč to udělal, řekl, že nechce, aby první mrtvý člověk, kterého uvidí, byl on,“ uvedl list.
Pod vedením Marine se FN distancovala od rasismu. V červnu 2018 se pokusila odstřihnout od pohnuté minulosti strany změnou názvu na Národní sdružení. Strana nově začala hlásat politiku silného státu podporujícího sociální zabezpečení, který má sloužit pouze „pravým Francouzům“ a chránit je před globalizací a před islamizací Francie.
Kontroverzní výroky a pokuty
Bývalý urostlý výsadkář ale nejvíce zaměstnával pozornost veřejnosti svými kontroverzními výroky, které jej často stavěly na hranu zákona. V roce 2005 na téma nacistické okupace Francie například řekl, že nebyla nějak zvlášť nelidská.
Nejvíce se však „proslavil“ výrokem, že plynové komory byly historickým detailem druhé světové války. „Přece nebyly jenom plynové komory. Bylo také vylodění, bombardování, byla spousta jiných věcí. V dějinách války to byl detail,“ prohlásil.
V roce 1987 za to byl odsouzen k pokutě 1,2 milionu franků (tehdy šest milionů korun). Tento výrok poté několikrát zopakoval a dostal za něj i další pokuty, například v roce 2016 ve výši 30 tisíc eur (tehdy asi 811 tisíc korun). „Tyto reakce jsou nepřiměřené. Je snad nějaké tajemství kolem plynových komor? Přece nepojedu do Osvětimi žádat o prominutí!“ poznamenal tehdy.
Na politickém shromáždění v Nice v roce 2013 si vzal zase na mušku Romy. Místní obyvatele tehdy varoval, že příští rok se nejméně o 50 tisíc zvýší současný počet Romů, jejichž přítomnost ve městě provází „svrbění a pach“. Předtím na adresu Romů pronesl, že „kradou tak přirozeně, jako ptáci létají“.
Dalším z kontroverzních výroků Le Pena bylo, když v roce 2014 prohlásil, že ebola by mohla vyřešit evropský problém s migrací a populační explozi. Za přistěhovalce třeba označil i tehdejšího francouzského premiéra Manuela Vallse, který se narodil ve Španělsku.
Na začátku roku 2018 Le Pen vydal první díl svých pamětí pojmenovaných Fils de la Nation (Syn národa). Vrátil se v nich ke svému mládí, vzniku strany ale i sporu s Marine. O knihu se strhl nebývalý zájem. Prvních padesát tisíc výtisků se prodalo ještě dříve, než se dostaly na trh.
