Ruský chemik Dmitrij Ivanovič Mendělejev zveřejnil 6. března 1869 v časopise Ruské chemické společnosti práci „Vztah vlastností prvků k atomovým hmotnostem“ o periodickém zákonu chemických prvků. Mendělejev tehdy známých 64 chemických prvků seřadil do tabulky. Nyní je v ní už 118 prvků, z nichž přes devadesát se přirozeně vyskytuje na Zemi, zbylé byly připraveny uměle. Znalosti o ní lze otestovat v našem kvízu.

„Vlastnosti prvků jsou periodickou funkcí jejich atomových hmotností. Vlastnosti chemických prvků se pravidelně opakují,“ tak zní Mendělejevův periodický zákon. V současnosti jsou v tabulce prvky uspořádány podle jejich rostoucího protonového čísla, seskupené jsou podle jejich cyklicky se opakujících podobných vlastností. V původní Mendělejevově tabulce byly prvky podobných vlastností umístěny vedle sebe, nyní je tabulka členěna do vodorovných řad a svislých sloupců.

Pochopení periodické tabulky, tohoto strašáka většiny humanitně zaměřených studentů, a zejména umístění jednotlivých prvků v soustavě je základním předpokladem úspěchu při studiu chemie prvků. Vodorovné řady se nazývají periody a prvky jsou v ní řazeny vzestupně podle hodnoty protonového čísla. Svislé sloupce tabulky jsou skupiny prvků podobných vlastností (například alkalické kovy, halogeny, vzácné plyny a další). U jednotlivých prvků je v tabulce uvedena chemická značka, název, protonové číslo a další hodnoty.

Portrét D. I. Mendělejeva od I. J. Repina

Tabulka také může napovědět, jak se mění vlastnosti prvků. Směrem z levého dolního rohu do pravého horního rohu tak například roste nekovový charakter prvků, což znamená, že kovy jsou v tabulce vlevo, postupně přechází v polokovy, poté nekovy a nakonec v plyny.

Tabulka odvozená od karet

Podle jedné z legend na tabulku přišel Mendělejev během jízdy vlakem díky tehdy oblíbenému pasiánsu. Vyrobil si kartičky s názvy a vlastnostmi chemických prvků a pokoušel se je nějak logicky seřadit. Řešení údajně objevil, když u něj propukla chřipka a tóny Schumannova kvintetu E dur mu splynuly s chemickými prvky. V hudbě se tóny podobné zvukové kvality opakují v oktávách a Mendělejev dovodil, že se budou opakovat i kvality prvků. Z pravidelně se opakujících vlastností prvků pak vyvodil takzvaný periodický zákon.

Rok po oznámení objevu předložil tabulku přesnější, doplněnou o další prvky. Ve své tabulce navíc ponechal mnoho volných míst pro ještě neobjevené prvky. V roce 1870 předpověděl existenci prvků ekaaluminia (gallium), ekaboru (skandium) a ekasilicia (germanium), což bylo bráno se značnou skepsí. Když však byly tyto prvky později skutečně objeveny, dosáhl Mendělejev světového uznání.

V roce 1913 britský fyzik Henry Moseley upřesnil periodickou soustavu v tom smyslu, že rozhodující pro postavení prvku v tabulce není jeho atomová hmotnost, ale protonové číslo. Nyní má tabulka 118 prvků. Jako dosud poslední byl na ní zařazen v roce 2016 transuran oganesson (Og), který je pojmenovaný podle ruského jaderného vědce Jurije Oganesjana.

Mendělejev publikoval na pět set prací, například o původu ropy a o jejím průmyslovém zpracování, o roztocích, o čištění odpadních vod, organizaci zemědělství, věnoval se i aeronautice či demografii. Napsal učebnici Základy chemie a v Petrohradu založil a vedl Ústav měr a vah. Mendělejevovým jménem je nazván kráter na Měsíci, minerál mendelevit či 101. prvek mendelevium.

Podíl.
Exit mobile version