Čtyři roky po převratu v Myanmaru pozice vojenské junty významně oslabila na úkor nejrůznějších povstaleckých skupin. Odpor si ale vyžádal značné oběti – tisíce lidí zemřely, další skončily za mřížemi a přes tři miliony obyvatel muselo opustit své domovy. Režim podporuje vojensky i na mezinárodním poli Rusko a Čína. Ta se chystá vyslat do země ozbrojené soukromé bezpečnostní síly na ochranu společných projektů. Kontroverzní plán budí u států jihovýchodní Asie obavy z rozšiřování vlivu Pekingu v době, kdy přináší nejistotu změny v Bílém domě.
V listopadu 2020 se v Myanmaru konaly teprve druhé parlamentní volby od pádu předchozího vojenského režimu, po němž následovala dekáda reforem a hospodářského růstu. Podle úřadů ve volbách jasně zvítězila Národní liga pro demokracii vedená nositelkou Nobelovy ceny míru Do Aun Schan Su Ťij. Prvního února 2021 však armáda na základě nedoložených tvrzení o volebních podvodech svrhla civilní vládu, zrušila výsledky hlasování a zavedla výjimečný stav, kterým až do letoška oddalovala další hlasování.
Následovaly tvrdé represe. Podle zprávy, kterou loni v říjnu zveřejnil vysoký komisař OSN pro lidská práva Volker Türk, junta od převratu zabila nejméně 5350 civilistů a pozatýkala více než 27,4 tisíce lidí. Mnoho ze zadržených se zřejmě nachází ve vojenských výcvikových centrech. Podle OSN jsou mezi uvězněnými i děti, jejichž odebrání bylo formou trestu za politickou opozici, když junta nebyla schopna nalézt jejich rodiče.
Nejméně 1853 zadržených osob od února 2021 zemřelo ve vazbě, uvedla mluvčí úřadu OSN pro lidská práva Liz Throsselová. „Ověřili jsme, že mnozí z těchto lidí zemřeli poté, co byli vystaveni krutému výslechu, jinému špatnému zacházení ve vazbě nebo jim byl odepřen přístup k odpovídající zdravotní péči,“ sdělila.
Nový vojenský režim zadržel během puče i řadu významných politiků, včetně prezidenta Win Myina a státní poradkyně Su Ťij. Ta si stále odpykává trest 27 let vězení, měla se dopustit vlastizrady, úplatkářství či porušení pravidel během pandemie covidu-19. Devětasedmdesátiletá politička, kterou už v minulosti dlouhá léta věznila jiná junta, veškerá obvinění odmítá.
Oslabená pozice vládnoucí junty
Protestní hnutí se po převratu postupně proměnilo v ozbrojené povstání a boje vypukly na několika frontách, což armádu přimělo, aby vyhlásila brannou povinnost. „Vojenský převrat v Myanmaru je po čtyřech letech stále neúspěšný a nedokonaný. Po celé zemi se odehrávají ozbrojené konflikty a vojenská junta nyní udržuje kontrolu pouze zhruba nad třiceti procenty území,“ komentovala vývoj ředitelka Barmského centra Praha Sabe Soe.
Myanmarská armáda se nachází v dost špatné situaci, soudí expert na jihovýchodní Asii Tomáš Petrů z Orientálního ústavu Akademie věd ČR. „Někteří analytici dokonce hovoří o terminálním stadiu. Domnívám se však, že to jsou poměrně silná slova. Pravdou ale je, že armáda utrpěla v loňském roce, kdy se konflikt ještě vyostřil, sérii devastujících porážek. Ty byly dosud nejhorší v historii konfliktu a značně ji oslabily,“ míní expert, podle něhož armáda nyní ovládá zhruba polovinu území, na němž žijí zhruba dvě třetiny obyvatel.
Podle OSN muselo opustit kvůli bojům své domovy přes tři miliony lidí, dalších čtrnáct milionů hladoví a ekonomická situace se kvůli eskalujícím bojům i loňským povodním zhoršuje. Podle odhadů Světové banky se HDP Myanmaru ve fiskálním roce končícím březnem 2025 sníží o procento, píše list The Diplomat. „Obyvatelům se daří stále hůře, ekonomika nadále slábne, výrazně se projevuje nedostatek energie, v důsledku mezinárodní izolace ubývá deviz, a ještě větší část rozpočtu je určena pro armádu,“ popsal situaci Petrů.
Roztříštěná opozice
Síly vojenské vlády, v jejímž čele stojí „premiér“, generál Min Aun Hlain, svádějí boje s povstalci z řad různých etnických menšin. Rebelům se loni podařilo ovládnout několik měst významných pro obchod, dále silnice a řadu vojenských stanovišť. Povstalci, kteří nemají k dispozici bojové letouny ani rakety země-vzduch, útočí většinou pomocí dronů nebo kulomety. Podle Sabe Soe představuje opozici široká koalice aktérů, kteří si přejí pád junty a obnovu demokracie.
„Patří mezi ně Národní vláda jednoty (NUG), která byla vytvořena demokraticky zvolenými představiteli, kteří byli sesazeni převratem, a Lidové obranné síly (PDF), složené z dobrovolníků a prodemokratických bojovníků, kteří podnikají ozbrojené útoky proti armádě. PDF se v posledních letech rozšířila, zejména ve venkovských regionech. Etnické ozbrojené skupiny (EAO) proti armádě dlouhodobě bojují za autonomii a práva svých národů. Některé z těchto skupin spolupracují s NUG a PDF na společném boji proti juntě,“ vysvětluje poměry v zemi ředitelka Barmského centra.
Opozice vede proti režimu guerillovou válku, ať už jde o útoky na vojenské základny, zásobování armády, nebo sabotáže, komentuje taktiky povstalců Sabe Soe. Civilní obyvatelstvo se podle ní zapojilo do nenásilného odporu stávkami, bojkoty a odmítáním spolupracovat s juntou. „Občanská neposlušnost výrazně narušila státní správu a ekonomiku v zemi,“ podotkla ředitelka Barmského centra.
Důležitou úlohu v odporu proti juntě podle ní hraje také internet. „Opozice využívá sociální média k mobilizaci, šíření informací a získávání mezinárodní podpory včetně myanmarské diaspory,“ uvedla dále Sabe Soe. Situaci ale opozici ztíží nově schválený kontroverzní zákon o kybernetické bezpečnosti, který má dostat pod kontrolu komunikační kanály v zemi. Legislativa zahrnuje mimo jiné zákaz poskytování virtuálních privátních sítí (VPN), které jsou často využívány k obcházení internetových kontrol, uvádí magazín The Diplomat.
Masakry Rohingů
Junta odmítá s rebely jednat a označuje je za teroristy. Min Aun Hlain je obviňuje z prosazování sobeckých zájmů a podněcování konfliktů pod záminkou podpory demokracie. Jsou to však hlavně brutální praktiky vojenského režimu, které budí pozornost ve světě.
Hlavní prokurátor Mezinárodního trestního soudu Karim Khan loni v listopadu požádal soudce, aby vydali zatykač na vůdce vojenského režimu a postavili jej před soud za zločiny proti lidskosti, kterých se junta dopouští na komunitě Rohingů v zemi. Obvinění se týká nucených deportací a brutálních represí vůči této menšině.
„Situace Rohingů zůstává kritická. Necelý milion je v uprchlických táborech v sousedním Bangladéši, kde žijí v obtížných podmínkách s omezeným přístupem k základním službám. Návrat do Myanmaru je pro ně stále nejistý, jelikož junta neprojevuje ochotu k zajištění jejich bezpečnosti a základních práv,“ upozorňuje Sabe Soe.
Vojáci, policisté a buddhističtí extremisté v minulosti srovnali se zemí stovky vesnic v odlehlém Rakhinském (dříve Arakanském) státě ležícím na západě země u hranic s Bangladéšem. Brutální ofenziva z roku 2017, kdy velel armádě Min Aun Hlain, byla reakcí na nájezdy rohingských povstalců na třicet policejních stanovišť a armádní základnu, při nichž bylo podle armády zabito nejméně dvanáct příslušníků bezpečnostních sil.
Vyšetřovatelé OSN později tuto vojenskou kampaň označili za „učebnicový příklad etnické čistky“ a zaznamenali rozsáhlá zvěrstva včetně masového zabíjení, znásilňování a ničení vesnic. Armáda v srpnu 2017 vypálila i obec Tula Toli. Muže povraždili a ženy a děti nahnali k řece. „Hodili mé (osmnáctiměsíční) dítě do ohně,“ řekla jedna z místních žen listu The New York Times.
Vláda pod taktovkou Su Ťij tehdy obvinění z páchání masakrů popřela a hájila své kroky tím, že bezpečnostní síly provádějí legitimní operace proti ozbrojencům.
Boje o strategický Rakhinský stát
Rakhinský stát, kde žijí vedle menšinových Rohingů převážně buddhističtí etničtí Rakhinové, má díky svým bohatým přírodním zdrojům a přístupu k Bengálskému zálivu strategický význam nejen pro myanmarský režim, ale i pro zahraniční mocnosti. Právě v tomto státě se rozběhla řada velkých infrastrukturních projektů podporovaných Čínou a jeho geopolitický význam tkví v tom, že funguje jako brána do jihovýchodní Asie, uvádí server VOA News.
V Rakhinském státě působí Arakanská armáda, která je součástí takzvané Aliance tří bratrstev a disponuje asi 45 tisíci vojáky. Spolu s Ta’angskou národně osvobozeneckou armádou a Myanmarskou národní demokratickou aliancí (Kokang) zahájila koncem října 2023 „Ofenzivu 1027“ proti vládnoucí juntě a obsadila rozsáhlá území u hranic s Čínou. Podle agentury AP nicméně tato vojenská kampaň současně oslabila sevření armády v jiných částech země.
Arakanská armáda usiluje o autonomii Rakhinského státu, kde nyní kontroluje čtrnáct ze sedmnácti administrativních oblastí. Významné zisky této skupiny povstalců podle pozorovatelů přetvářejí dynamiku moci v občanské válce v Myanmaru. Koncem loňského prosince se jí podařilo dobýt hlavní regionální západní velitelské centrum armády sídlící v obci Ann Township a obsadit místní ropnou stanici a továrnu na zbraně, upozorňuje VOA News.
Armáda se usilovně pokouší útočit na povstalce v klíčovém Rakhinském státě i za cenu civilních životů. Agentura AP začátkem ledna s odkazem na charitativní organizace informovala o armádním náletu na vesnici na ostrově Ramree, kde zemřelo nejméně čtyřicet osob a na pět set domů v důsledku bombardování shořelo.
Organizace OSN už ve své zprávě z loňského listopadu varovala, že až dva miliony lidí může v příštích měsících v Rakhinském státě ohrozit hladomor kvůli „totálnímu ekonomickému kolapsu způsobenému válkou i obchodní blokádou a snahám o izolaci vzpurného regionu ze strany režimu“, což dopadá nejhůře opět na muslimskou minoritu.
„Myanmarská junta zesílila svou taktiku ,spálené země‘ proti civilistům v reakci na rostoucí ozbrojený odpor a územní ztráty. Zvěrstva páchaná armádou od převratu v únoru 2021 představují válečné zločiny a zločiny proti lidskosti, podporované desetiletími beztrestnosti. Etničtí Rohingové v současnosti čelí nejvážnějším hrozbám od zvěrstev, kterých se armáda dopustila v roce 2017,“ uvedla lidskoprávní organizace Human Rights Watch ve zprávě shrnující rok 2024, kde píše o sto tisících spálených domů za poslední tři roky.
Pronásledování muslimů opozicí
Vysoký komisař OSN pro lidská práva Volker Türk už dříve odsoudil praktiky obou stran konfliktu, ať už se jedná o nucený nábor, mimosoudní popravy, nebo nevybíravé útoky porušující mezinárodní právo. Útoky Arakanské armády zase údajně vyhnaly z domovů desetitisíce civilistů, včetně mnoha Rohingů.
„Postavení Rohingů zůstává nedobré nejen kvůli nadále probíhajícím bojům, ale také faktu, že Arakanská armáda je většinově buddhistickou milicí, takže Rohingové, kteří nejdříve čelili ohrožení ze strany junty, nyní čelí perzekucím a vyhánění ze strany Arakanské armády. Podle Koalice svobodných Rohingů dokonce v posledních týdnech údajně zabila na 2,5 tisíce Rohingů a dalších tři sta tisíc měla v souvislosti se svým vojenským postupem vyhnat z jejich domovů. Jinými slovy genocida arakanských muslimů pokračuje, jen teror vyvíjí jiná strana,“ uvedl Petrů.
Na konci prosince osmadvacet rohingských organizací ve společném prohlášení vyzvalo Arakanskou armádu, aby respektovala jejich práva. V oblastech na severu Rakhinského státu pod kontrolou povstalců žije asi půl milionu příslušníků tohoto muslimského etnika, které se postavilo na stranu revolučních sil, přesto ale dál čelí diskriminaci a pronásledování.
„Arakanská armáda dosáhla pozice, kdy může ovládat až čtrnáct měst,“ citoval VOA News prezidenta britské Barmské rohingské organizace Tuna Khina. „Porušování lidských práv však pokračuje, zejména na místech jako Buthidaung a Maungdaw. V důsledku toho se Rohingové nemohli vrátit do svých domovů. Je důležité zastavit každodenní týrání Rohingů ze strany jednotek Arakanské armády. Ta podobně jako myanmarská armáda vyhání Rohingy z jejich domovů, čímž udržuje cyklus vysídlení,“ varoval Tun Khin.
Čínští „mírotvorci“
Povstalci dlouho odolávali čínskému tlaku, aby zastavili své ofenzivy, podotkl Petrů. Před dvěma týdny nicméně armáda dokázala uzavřít příměří zprostředkované Pekingem s povstalci z Myanmarské národní demokratické aliance.
Rebelové v rámci dohody slíbili vrátit juntě do června kontrolu nad městem Lašio, metropolí Šanského státu, z něhož se kvůli bojům stalo takzvané město duchů. V Lašiu leží i pro juntu klíčové vojenské regionální velitelství.
Čína ve snaze vyvinout na rebely nátlak k jednání o klidu zbraní uzavřela hranice podél území ovládaném Kokangem a zadržela vůdce skupiny Penga Daxuna v Číně s tvrzením, že se podrobuje lékařskému ošetření, píše agentura Myanmar Now. „Uklidnění situace na severu Myanmaru je ve společném zájmu všech stran v zemi a všech států v regionu a přispívá k bezpečnosti, stabilitě a rozvoji příhraničních oblastí mezi Čínou a Myanmarem,“ uvedlo nyní čínské ministerstvo zahraničí.
Peking, znepokojený konfliktem v sousední zemi, který by mohl ohrozit budování jeho projektu Pás a stezka, zprostředkoval dohodu o klidu už v prosinci 2023 a lednu 2024. Obě však zkrachovaly, připomněla agentura Kjódó.
„Čína má v Myanmaru klíčové ekonomické a geopolitické zájmy, zejména v přístupu k Indickému oceánu a investicích v zemi. V OSN často blokuje rezoluce namířené proti juntě. Na druhé straně Čína udržuje vztahy i s některými etnickými ozbrojenými skupinami v příhraničních oblastech. Tím si zajišťuje vliv na obě strany konfliktu a chrání své ekonomické zájmy v případě změny režimu,“ říká Sabe Soe.
Peking je nejdůležitějším zahraničním spojencem myanmarského režimu a aktuálně s ním rozšiřuje spolupráci. Mezi klíčové projekty patří přes sedm set kilometrů dlouhé ropovody a plynovody spojující asijské státy. Celkem 23 z 34 čínských projektů, hlavně v Rakhinském státě, na severu Šanského státu a v centrálních nížinách, bylo ke konci roku pod kontrolou rebelů, přestože na čínské projekty výslovně neútočí, uvádí East Asia Forum. Opoziční síly obsadily třeba čínský závod na zpracování niklu v regionu Sagaing či cementárnu v regionu Mandalay.
Dohoda o vojenské spolupráci s Pekingem
Loni v listopadu Čínu poprvé navštívil Min Aun Hlain, jenž usiluje o získání mezinárodní legitimity pro juntu. Myanmar vnímá 75. výročí navázání vztahů mezi zeměmi, které připadá na rok 2025, jako příležitost k prohloubení spolupráce v různých oblastech, uvedl Min Aun Hlain. Čínský premiér Li Čchiang mu slíbil podporovat rozvoj země, jenž bude „vyhovovat jejím národním podmínkám“.
Britská stanice BBC poté oznámila, že obě strany uzavřely dohodu, která umožňuje Pekingu provozovat spolu s juntou soukromou vojenskou společnost v Myanmaru, v rámci níž by v zemi působily ozbrojené čínské síly. Podle nejnovějších informací BBC bude brzy vznik společnosti uzákoněn, přičemž sedmdesát procent sil v ní bude zaopatřovat Myanmar, zbývajících třicet procent Peking.
Inspirovat by se asijská velmoc mohla u ruské soukromé žoldnéřské Wagnerovy skupiny, případně americké vojenské společnosti Blackwater, kterou založil v devadesátých letech bývalý důstojník Navy SEAL, míní web The Conservation s tím, že čínské soukromé bezpečnostní síly už takto operují v Africe či Střední Asii, soustředí se ale na ochranu projektů a snaží se vyhnout zapojení do bojů.
V Myanmaru se již údajně nacházejí čtyři čínské soukromé bezpečnostní korporace, díky vzniku nové firmy by se ale jejich pole působnosti mělo rozšířit. Člen místních bezpečnostních sil působících v Rakhinském státě podle webu agentury Myanmar Now uvedl, že čínské bezpečnostní síly přišly do města Kyaukphyu ve dvou vlnách v květnu a červnu 2024, aby ochránily hlubinný přístav na ostrově Made a vodní elektrárny vybudované ve vesnici Ohn Tow.
Podle Stimsonova centra je dohoda velmi kontroverzní vzhledem k historii hluboké nedůvěry myanmarské armády k Číně. Její kořeny sahají do dob čínské podpory komunistického povstání v severním Myanmaru během studené války, poukazuje think tank na historické okolnosti.
Společný bezpečnostní podnik s juntou je podle East Asia Forum problémový i kvůli tomu, že ústava z roku 2008 zakazuje rozmisťování cizích jednotek na území Myanmaru a hovoří o roli armády jako strážci „národní suverenity“. Lídr junty zřejmě hodlá omezení obejít tak, že čínský personál bude klasifikován jako soukromá bezpečnostní firma. Tyto síly mají zdánlivě za úkol chránit čínské zájmy a fungovat jako zástupci Lidové osvobozenecké armády.
Užší vazby mezi Pekingem a myanmarskou juntou znepokojují Indii a rovněž sousední země jako Bangladéš a Thajsko mohou považovat rozšířenou přítomnost Číny v Myanmaru za potenciální hrozbu pro své vlastní bezpečnostní zájmy, konstatuje East Asia Forum.
Ruské zbraně a nečinnost Indie
Juntu jasně podporuje rovněž Moskva. Myanmarské letectvo nedávno obdrželo svých šest stíhaček Su-30 SME, a to v době, kdy se potýká s problémy se svými stíhačkami JF-17 Thunder čínské výroby. Šest ruských letadel v hodnotě čtyři sta milionů dolarů získala junta na základě smlouvy z roku 2018. Akvizice byla financována prostřednictvím ruské půjčky, píše server EurAsian Times.
„Rusko je jedním z hlavních dodavatelů zbraní pro armádu. Po převratu se posílila vojenská spolupráce mezi oběma režimy, což zahrnuje prodej bojových letounů, vrtulníků a dalšího vojenského vybavení z Ruska, které junta používá k potlačování civilního obyvatelstva. Junta tam také dlouhodobě vysílá důstojníky na vojenské školení,“ upozornila Sabe Soe.
Dodávky zbraní a vojenského materiálu jsou pro vojenskou vládu, která momentálně na bojištích ztrácí, naprosto klíčové, podotkl Petrů. „Rusko tak navíc činí bez politických podmínek, což je pro Myanmar samozřejmě výhodné. Podobně jako Čína i Rusko diplomaticky podporuje myanmarskou juntu, lze říci i ze své pozice jako člen Rady bezpečnosti OSN, na mezinárodní scéně,“ připomíná expert.
„Stejně jako Čína, Rusko podporuje juntu na mezinárodních fórech a brání přijetí tvrdších sankcí vůči juntě. Kvůli své vlastní mezinárodní izolaci po invazi na Ukrajinu Moskva více spolupracuje s podobně izolovanými režimy,“ dodala ředitelka Barmského centra.
Kontakty s myanmarskými generály udržuje prostřednictvím návštěv svých vládních a vojenských představitelů v hlavním městě Neipyijtu rovněž Indie. Ta se zdráhá juntu otevřeně kritizovat, jelikož by to mohlo generály ještě víc přiblížit Číně, a se zástupci povstalců se zatím oficiálně nesetkala.
Indická diplomacie stejně jako Peking vyjádřila obavy z nestability na hranicích a z bezpečnostních rizik pro indické projekty v Myanmaru, kde se účastní stavby přístavu a dálnice za čtyři sta milionů dolarů (zhruba devět miliard korun) na západě země a také poskytla přibližně 250 milionů dolarů (5,6 miliardy korun) na další silniční projekt, který má přes Myanmar spojit její vnitrozemské severovýchodní státy s Thajskem.
Nejistota kolem Trumpových kroků
Západní mocnosti naopak juntu zavrhly a většina zemí na ni po puči uvalila sankce. Klíčovou zahraniční podporu a pomoc po převratu poskytovaly obyvatelům Myanmaru a uprchlíkům včetně Rohingů Spojené státy za vlády demokrata Joea Bidena.
Nyní panují obavy z přístupu jeho nástupce, republikána Donalda Trumpa, který hned po nástupu do funkce na tři měsíce až na výjimky pozastavil zahraniční pomoc. Nové ministerstvo vládní efektivity také už dříve označilo financování rozvojového a inkluzivního studijního programu pro myanmarské studenty za nehospodárné, píše East Asia Forum.
Podle této platformy panují obavy, že s novou administrativou se Washington odkloní od Myanmaru, včetně humanitární pomoci, přičemž tvrdší sankce, jež prosazuje nový šéf diplomacie Marco Rubio, nejspíš pouze ztíží životy obyčejných lidí, aniž by významně oslabily juntu.
„Trumpova administrativa v minulosti přijala tvrdý postoj vůči vojenské vládě v Myanmaru a zavedla sankce proti jednotlivým členům vojenské junty. Trump by po návratu do Bílého domu mohl pokračovat v podobné politice a zvýšit tlak na vojenskou vládu,“ spekuluje Petrů.
Rovněž Stimsonovo centrum se domnívá, že Trump možná zaujme proaktivnější postoj než Bidenova vláda, která se držela zpátky mimo jiné kvůli obavám z reakce Pekingu. Nedostatečné zapojení Washingtonu do konfliktu ale stejně nezabránilo čínské rétorice, že opoziční vláda národní jednoty je zástupcem USA a že etnické ozbrojené skupiny se příliš přiblížily Západu, poznamenal think tank.
„Budoucí zahraniční politika USA vůči Myanmaru je v současné době nepředvídatelná. Je možné, že situaci nechá bez výrazné změny, nebo že by mohla zesílit tlak na Myanmar jako součást širší strategie proti čínskému vlivu v jihovýchodní Asii. To by mohlo vést k větší podpoře opozice nebo k sankcím vůči juntě,“ soudí Sabe Soe.
Posílit svou úlohu by do budoucna měla Evropa spolu se sousedními zeměmi, jako je Indie a Thajsko, soudí v souvislosti s příchodem Trumpa East Asia Forum. Do listopadu 2024 zavedla Evropská unie devět typů sankcí proti více než dvěma stům jednotlivcům a dvaceti subjektům. Vyčlenila také čtyřicet milionů eur „na řešení okamžitých potřeb nejzranitelnějších lidí v Myanmaru“.
Role thajských bank
Reálné dopady restrikcí jsou ovšem předmětem sporů. OSN loni v červnu vyzvala západní země, aby urychleně zasáhly proti nezákonným aktivitám zahraničních bank, které pomáhají armádě sankce obcházet. Podle zjištění zvláštního zpravodaje OSN pro Myanmar Toma Andrewse k tomu junta využívá banky ve třetích zemích.
Většina peněz proudících z ciziny byla od roku 2022 přesunuta ze sankcionované Myanmarské banky zahraničního obchodu do juntou kontrolované Myanmarské ekonomické banky, na niž se restrikce nevztahovaly.
Ze zprávy zvláštního zpravodaje OSN zároveň vyplynulo, že poté, co Singapur začal v letech 2022 až 2023 omezovat juntu ve využívání bank k nákupu zbraní, myanmarská armáda dramaticky zvýšila využívání svých dalších účtů v bankách v Thajsku, většinou v Siam Commercial Bank.
Zpráva zároveň konstatuje, že sankce omezují schopnost junty provádět vojenské nákupy. Využití vojenských dodavatelů z Číny, Singapuru nebo Ruska významně pokleslo mezi lety 2022 až 2024, u Thajska se však zdvojnásobilo, zjistil Andrews.
Tok zbraní v hodnotě milionů dolarů z Ruska a Číny ani vybavení kategorizované jako „dvojí použití“, jako například drony a části dronů, restrikce nezastavily. Ruské ministerstvo obrany veřejně přiznalo, že Myanmar má ve výzbroji minimálně jeden typ ruského sledovacího dronu, a to Orlan 10E, zmiňuje EurAsian Times.
Očekávané „volby“
Šéf vládnoucí junty se zavázal uspořádat v listopadu 2025 „volby“, podle opozice ale nebudou demokratické. Režim prosazuje ústavu z roku 2008, která umožňuje vytvoření částečně civilní vlády, ale zaručuje armádě významnou roli v politice, což povstalci odmítají.
Naděje na mír ale zůstávají v nedohlednu, obává se bývalý major myanmarské armády Naung Yoe. „Vzhledem k tomu, že junta lpí na ústavě z roku 2008 a etničtí vůdci si představují politickou budoucnost bez vojenské účasti, jsou šance na usmíření mizivé,“ řekl VOA News. Za problematické označil také úsilí Arakanské armády o ovládnutí celého Rakhinského státu. Konflikt tak podle něj letos bude spíše eskalovat.
Patová situace panuje i na půdě Sdružení národů zemí jihovýchodní Asie (ASEAN). Řada členů této organizace se rozhodla nezasahovat do konfliktu. Nabídku uspořádat neřízená jednání v rámci zemí ASEAN sice předložilo Thajsko, tyto snahy ale zůstávají marné, jelikož žádná strategie nezahrnuje všechny strany konfliktu, uvádí magazín Modern Diplomacy.
Uspořádání „voleb“ juntou podporuje Peking, který se snaží zvýšit vliv v zemi. Podle Stimsonova centra může myanmarská opozice přijít o podporu ze strany USA, pokud se Trump rozhodne uzavřít dohodu s čínským vládcem Si Ťin-pchingem. Washington by v takovém případě nejspíš musel Pekingu ustoupit a respektovat čínskou sféru vlivu v jihovýchodní Asii, domnívá se think tank.
„Pokud Čína a Rusko ve své strategii vytrvají a současně pokud USA ani ASEAN výrazně nepřitvrdí, což zvláště vzhledem k Trumpově nepředvídatelnosti i jiným geopolitickým prioritám nelze příliš očekávat, není pravděpodobné, že by jeho (Trumpův) návrat k moci přinesl nějaké zásadní změny ve vojensko-politickém vývoji v Myanmaru,“ obává se Petrů.
Peking může potkat syrský scénář
I samotná Čína ale může časem názor na prohlubování vztahů s vládnoucí juntou změnit. Přítomnost čínských soukromých bezpečnostních firem v Myanmaru zvyšuje pravděpodobnost, že dojde k zapojení jejích členů do konfliktu, a někteří dokonce přijdou o život.
Rychlý pád diktátora Bašára Asada v Sýrii navíc podle webu The Conversation ukázal, že podpora brutálního režimu se někdy nemusí vyplatit, protože jeho konec znamená přímé ohrožení vojenských kapacit a obchodních zájmů těchto nedemokratických států. Právě takové rozčarování teď zažívá Írán a Rusko v Sýrii.
