„Vedl jsem klub šestadvacet let, nikdy jsme nesestoupili, i když jsme neměli tolik peněz, a vychovali jsme hráče, z jejichž prodeje jsme postavili stadion. Teď je naprosto opačná situace, ale věřím, že to Sigma zvládne. Jen škoda, že se nedá naklonovat Brückner,“ říká Jiří Kubíček, bývalý ředitel fotbalového drahokamu z Hané i místopředseda fotbalové asociace, který v současnosti vyučuje sport a právo na univerzitách.
Co byste poradil vašim nástupcům v Olomouci, aby peníze neztratily kouzlo?
Trpělivost, odbornost, zázemí. Není možné dělat unáhlené závěry. Vždycky vám něco řekne až pětiletka, spíš desetiletka. Ekonomické možnosti samozřejmě fotbal ovlivňují nejvíc. Když Paris SG nebo Manchester City koupili lidé s neomezenými finančními možnostmi, tak je to ještě posílilo.
Není to však automatické.
Jaký základní kapitál má dnes Sparta Praha? Už tři a půl miliardy. Jen si musíte položit otázku, jak mohla být Sparta kvalitní, kdyby tam byly jiné kádry. Daniel Křetínský se nezajímal o fotbal, nikdo mu neřekl pravdu a všichni chtěli jeho peníze. To byla chyba. Proto měl za hodně peněz malou efektivitu. Dřív kluby, jako je Sigma Olomouc, Baník Ostrava, Slovan Liberec, dělaly fotbal s reálnými penězi a s filozofií – jedenkrát za dva až tři roky můžeme do špičky, když se nám bude dařit. Ale nemůžeme to přestřelit s přestupy. Tohle nákupem ligových klubů miliardáři padlo. Na dostřel Sparty a Slavie se ale dostanou kluby, které si financí budou vážit.
Včetně Olomouce?
I Sigma je teď klubem neomezených možností a my budeme sledovat, jestli náhodou neuteče filozofie klubu, který jel dřív jen za své. K tomu, aby se neztratila efektivita, potřebujete v neustále rostoucí konkurenci schopné lidí. Když Baník Ostrava koupil bohatý chlap Václav Brabec, byla Sigma oproti němu chudá nevěsta.
Jak je to teď?
Nyní se to otočilo. Sigmě po sezoně neodejdou čtyři hráči, protože je někdo movitější chce. Ona si naopak koupí, koho bude potřebovat. Ostravě odešli čtyři hráči a podívejte se, co to udělalo s mančaftem. Budete-li poměřovat majetky miliardářů v české lize, patří teď Brabec mezi ty top?
Ne. A on už to asi taky ví.
Křetínský koupil do Sparty za jeden rok jedenáct hráčů za miliardu. Zrovna byl u mě Karel Brückner a povídal mi: Vždycky jsem ti říkal – v létě potřebuju dovést tři hráče. Jednoho zapracuju, jednoho dám na lávku a jednoho můžeš po přípravě prodat. Víc hráčů mi sem nevoď! Na přípravu jsou jen tři týdny. A jestli mi přivedeš malého hráče pod metr osmdesát, tak si ho dej na zahradě do skalky. Výjimkou jsou Modričové a spol. Tedy hráči, kteří tvoří hru. Ti mohou být menší postavy. A teď je to přesně o tomhle. Sedm osm miliardářů se bude u nás přes fotbal předhánět, kdo je největší, a budou k sobě shánět ty nejchytřejší mozky.
Jsou u nás vůbec?
Vy dnes nevíte, kdo je nejschopnější. Protože to udělá až ta hra a to, jak se ti lidé budou ve špičkových utkáních nebo situacích rozhodovat. Jeden příklad: utkání na Euru 2004 s Nizozemskem. Tahy, které v něm Brückner provedl (třeba ofenzivního záložníka Karla Poborského přesunul na kraj obrany – pozn. Aktuálně.cz), měl Karel vyzkoušené už z roku 1997 ze zápasu s Baníkem Ostrava. Tenkrát udělal stejný taktický manévr jako pak.
A dvakrát mu to vyšlo.
Tohle si trenér musí lajsnout, aby se zařadil mezi nejschopnější. Je dnes Martin Hyský tím, který prosadí ve velkém zápase svoji myšlenku a ta ho pak udělá nesmrtelným? Zatím ne. Má to Tomáš Janotka? Zatím ne. Když se budeme bavit o sportovních ředitelích, kteří jsou s trenéry základními pilíři managementu, tak k čemu dojdeme? Porovnejte si, kolik se do klubu nalilo peněz, kolik se z toho udělalo, a získáte na to odpověď. A je velmi těžké u manažerů, kteří jsou ve funkci chvilku a díky penězům už si udělali jméno, protože jim někdo úspěch koupil, zjistit jejich skutečnou kvalitu.
Budete konkrétní?
Jednou jsem pojmenoval před studenty jednoho rektora jako psychopata. Oni to pustili po sociálkách a já jsem pak málem vyletěl ze školy. Potom mi psycholog Míša Šafář poradil: Juro, nesmíš říkat studentům, kteří ještě nemají zkušenosti, všechno na plná ústa. Oni musí přemýšlet. Musí na to přijít sami.
Kdy jste vy přišel na to, že je kouč Brückner pro tehdejší Sigmu k nezaplacení?
Když jsem viděl, jak tvořil tým. Byl jiný než Milan Máčala. Ten věděl všechno o svých dvaceti hráčích v kádru, o jejich manželkách, dětech… Věděl, jaké mají složitosti, a řešil to.
Brückner to měl jinak?
Karla zajímalo jen těch jedenáct zlatých a tři náhradníci. Když teď pouštím lidem utkání z 18. března 1993, kdy jsme hráli na Realu Madrid, tak když tam naskočí sestavy, každý vidí, že za Real hráli pouze reprezentanti svých zemí – Španělska, Portugalska, Mexika…
A Sigma?
My jsme neměli na lávce osm hráčů, ale jen čtyři. Přesto tam Brückner s tímhle mužstvem tahal za delší konec. Kdyby dal Kerbr gól a netrefil tyčku, vedli jsme 1:0 a možná jsme Real vyřadili. Takže když jsem sledoval, jak Karel dovede před zápasem ovlivnit hráče, co je dokáže naučit, věděl jsem, že to je ten pravý. Vždycky mi říkal: Utkání se rozhoduje v šestnáctce, takže mám pětadvacet situací, které je potřeba tam umět vyřešit. A to do hráčů natloukl. Největší pokrok v jeho chápání jsem ale udělal, až když trénoval nároďák. To jsem úplně žasl.
Z čeho nejvíc?
Když byl Brückner v Olomouci, nemohl si do mužstva doplňovat hráče, které by chtěl, protože na to nebyly prostředky. Musel vařit z toho, co je, a jednou za dva tři roky z toho udělal skvělé mužstvo. Protože je to Pan trenér. Ale až u reprezentace se z něho stal veliký Karas a Klekí-petra. Protože si mohl vzít do týmu ty nejkvalitnější hráče pro svůj fotbal, aniž by byl omezený penězi.
A postaral se o kouzelnou proměnu reprezentace, která vylétla až na 2. místo žebříčku FIFA.
Chodil jsem za ním tehdy v severní tribuně olomouckého stadionu do kanceláře, která byla Pavla Hapala, protože jsme mu ji dali místo peněz za přestup z Tenerife. Měl jsem dekódovací kartu na všechny televizní stanice v Evropě. Takže když Brückner potřeboval něco nahrát, dělal jsem mu to já. První utkání kvalifikace na Euro 2004 hráli Nizozemci v Prátru v Rakousku. Já jsem mu natáčel přenos zápasu z holandské i z rakouské televize. Protože z jedné strany měla kamery jedna televize a z druhé ta druhá. Karel to chtěl vidět z obou stran.
Jak s tím naložil?
Když to potom studoval, byl jsem u něj. Na roli balicího papíru si kreslil různé herní situace i analýzy hráčů. Měl to natažené od stropu dolů. Tehdy mi zadumaný říkal: Člověče, ještě neumím eliminovat z Holanďanů šest hráčů. Ještě o tom musím popřemýšlet. Pak je český nároďák na jaře 2003 porazil. Tam jsem jeho genialitu definitivně pochopil.
Jak jste si v Olomouci vychovávali trenéry z vlastních zdrojů?
Základem bylo chtít doplňovat kádry. My jsme věděli, kdo z hráčů fotbalu rozumí. A bylo jich spousta. Třeba ročník kolem Petra Uličného – Jirka Vít, Dan Matuška, Vlasta Palička nebo později Roman Pivarník, Pavel Hapal, Radek Látal… My jsme je nutili, aby studovali.
Dařilo se to?
Byl jsem tehdy ve výkonném výboru fotbalového svazu, a tak jsem je celkem uměl dostat na fakultu tělesné výchovy a sportu, když tam byla tlačenice. Vytvořili jsme jim podmínky, aby školu dodělali. A díky tomu, že se vychovali trenéři se srdcem v Olomouci a s vědomostmi z vysoké školy, tak to dlouhodobě fungovalo. Všichni hráči, kteří po Euru 1996 a 2004 dostali trenérské licence zadarmo, mají všechno odkoukané, ale nemají tu základnu, z které se všechno musí odvíjet, a to je vysoká škola tělovýchovného zaměření. I Brückner jezdil s Máčalou a Oldou Novákem do Prahy, aby si FTVS udělali. V těch dobách jsme měli pětadvacet jedničkářů, trenérů s nejvyšší profi licencí.
Naváže na Brücknera Tomáš Janotka?
Nedávno se spekulovalo, jestli je Janotka ten vhodný trenér pro současnou Sigmu, nebo ne. Samozřejmě že je vhodný trenér pro Sigmu! Měl jsem strach, aby ho neobětovali. Ten kluk dokázal s vlastními odchovanci ve druhé lize neuvěřitelné věci. A každým zápasem roste, protože nabírá zkušenosti, co to je pracovat s přítěží peněz na zádech. Dvě postupová utkání, ve kterých měla Sigma štěstí, s Lechem Poznaň (postup díky shodě příznivých výsledků odjinud) a v Lausanne (odhalený ofsajd VAR, který znemožnil v nastaveném čase vyrovnání), ho obrovsky posunula. Jeho pozice je silnější. Teď jde o to, jestli mu dají rok dva času, aby z něho byl velký trenér. Navíc má, a Tomáši jsem to i vzkazoval, fantastického asistenta Iva Gregovského. Velmi vyzvedávám, jak Janotkovi s řadou věcí pomohl.
Takže když to všechno shrneme, chce to vzít rozum do hrsti.
V roce 2023 jsem sponzoroval Bohemku, protože se znám s jejím majitelem Dariuszem Jakubowiczem. Dal jsem jí 121 tisíc korun s DPH. Tehdy jsem šel za Jakubowiczem a říkám mu: Darku, doufám, že máte pohlídaného Berana. On na to: Proč? Já: Protože je to skromný hráč a je to vlastně pro vás Luka Modrič. Dělej všechno pro to, abyste ho ze Slavie vykoupili.
A neposlechl vás.
Neudělali to. Mezitím Mirek Pelta zjistil, jaký Beran je, a vyměnil ho za dva hráče. Potom ho z Jablonce Sigmě prodal za 75 milionů. Ale pozor – poslat pro Berana vrtulník a dát mu půl milionu měsíčně, když ostatní hráči berou 100, 120, mladí i 80 tisíc, tak tím se vracíme k tomu, jestli peníze nemohou být přítěží.
A nebudou pro Sigmu?
V Olomouci se to nestane. Milan Šimonovský (nový majitel klubu) je můj kamarád. Vyučil jsem se v Sigmě frézařem, kde Milan dělal ředitele. Pak je tam Pavel Hubáček (zakladatel investiční skupiny Creditas), který má také zázemí v Olomouci. Takže si klub nekoupil někdo z jiného města, je to srdeční záležitost. A věřím, že budou mít trpělivost si vychovat takového trenéra, jakým byl Brückner. Celkově platí to, co říkám studentům: Chtějte jenom takové peníze nebo takovou životní úroveň, která vás udělá šťastnou. Nechtějte se přeskočit. Jakmile se přeskočíte, budete celý život nešťastní. Nedosáhnete na to, na co nemáte. A když to budete chtít, uděláte spoustu chyb. A budete zase nešťastní.
